Tato úvaha by se svojí podstatou ovšem hodila spíše na jiný web, alespoň kdyby se dnes recenzovaná hra nejmenovala Happy Glass (šťastná sklenička) a kdyby jediným cílem této hry bylo naplnit skleničku vodou až po okraj.

Jinak se tento titul řadí mezi logické hry a najdeme v něm jistou podobnost s dříve vydanými tituly Sugar, Sugar (kde jste se snažili, aby v hrnečcích byl dostatek cukru) a Brain It On! V obou těchto titulech totiž najdeme ještě další společný a zároveň i velmi výrazný prvek a to kreslení potřebných tvarů a věcí, díky nimž dojde ke splnění úkolu.

Představte si to tak, že na herní obrazovce máte skleničku, kterou musíte naplnit, a dále místo, odkud teče voda. Občas pak na hracím poli najdete i další objekty, které můžete používat, abyste vodu dostali na své místo. Dále máte k dispozici tužku, kterou můžete malovat jakékoliv čáry. Vaším úkolem pak je poradit si se zákonitostmi fyziky a nakreslit takové objekty, aby voda tekla správným směrem. Asi nejlépe si tento proces představíte na obrázcích okolo této recenze.

Kreativita v Happy Glass je (ne)omezená

Logická hra Happy Glass funguje přesně takovým způsobem. Na rozdíl od logické hry Sugar, sugar zde čáry podléhají fyzikálním zákonům, takže abyste mohli udělat plošinku, která přepravuje vodu přes prohlubeň, nestačí vám udělat rovnou čáru. Namísto toho musíte tuto čáru pěkně ukotvit v prostoru (o jiné objekty), jinak vám spadne mimo obrazovku nebo sklouzne na místo, kam se vám to nehodí. Tímto způsobem pak přijdete o možnost naplnění skleničky, protože voda poteče jinam, než potřebujete.

Jak naznačuje nadpis této kapitoly, kreativita v Happy Glass je zcela neomezená. To znamená, že si můžete dělat, co chcete – kroutit čáry kolem skleničky, zavěšovat je za visící objekty, nebo jim vepsat potřebný tvar, který se buď někam hodí (pasuje), nebo vytvoří plochu pro další kreslení.

Úplně bez omezení však tato kreativní činnost není. Ačkoliv kreslit můžete skutečně, co chcete, máte předem dané dvě věci. Hra nepovoluje přerušované čáry, to znamená, že vaše kresby musí být vytvořeny vždy jen jednou čarou. Jakmile kresbu přerušíte, dokončili jste ji a už se jenom koukáte, jak se veze voda.

Dalším výrazným omezením je délka čáry. Hra vám dá k dispozici pouze omezeně dlouhou čáru pro zisk jedné hvězdičky, dvou hvězdiček a tří hvězdiček. Delší čáru použít nemůžete, protože jinak se nedostanete do dalšího kola. Tím pádem se obtížnost hry pomalu zvyšuje. Na začátku jde všechno jako po másle, ale časem máte před sebou levely, které byste třeba i v pohodě vyřešili, akorát byste na to potřebovali o něco delší čáry. A tak jste nuceni nalézat nová řešení a prostě se na celý problém koukat jiným způsobem. Právě tuto vlastnost oceňuji, protože díky ní cvičíte svůj mozek.

Nekonečná zábava?

Pokud kouzlu logické hry Happy Glass podlehnete jako já, další velkou výhodou pro vás jistě bude až neskutečně velký počet levelů. Happy Glass v základu obsahuje 540 úrovní, přičemž další levely už tvůrci slíbili a měli bychom se jich dočkat v následujícím měsíci.

Levely v Happy Glass procházíte jako v jakékoliv jiné logické hře pro mobily. To znamená, že za průchod levely dostáváte 1 – 3 hvězdičky podle toho, jak dobře jste si vedli. A za tyto hvězdičky si poté můžete odemykat další sadu levelů (sada obsahuje vždy 10 levelů).

Ještě mnohem lepší je, že tvůrci Happy Glass mají prakticky neomezené nápady, takže v každé sadě narazíte na nový námět nebo logický problém. Tak například v prvních deseti levelech stačí, abyste nakreslili jednoduché čáry, zakryli jimi všechny prohlubně a vodu nasměrovali na správné místo. Už v druhé sadě levelů však musíte kreslit čáry tak, abyste udrželi skleničku na svém místě.

V dalších sadách se pak na vás hrnou různé překážky, tvary a barvy, přičemž památná je třeba sada levelů, kde je sklenička zakrytá a vy musíte přijít na způsob, jak ji odkrýt nebo posunout na volné místo. Přiznám se, že v těchto levelech jsem řešení hledala už poměrně obtížně. Často se mi stávalo, že jsem hru musela na několik hodin odložit a pak se k ní zase vrátit. A nebylo výjimkou, že jsem řešení konzultovala i se svými přáteli a rodinou. Víc hlav víc ví a tady to platilo dvojnásob.

Jestliže si ovšem při řešení úkolů neporadíte, můžete využít ještě interní nápovědu. Najdete ji v levém horním rohu a vyjeví se vám hned po kliknutí, bez jakéhokoliv vyzvání k potvrzení, Tím pádem si musíte dávat dobrý pozor na to, co a jak mačkáte. Nápovědu se mi povedlo vyvolat bezděčně a docela mě to mrzelo, protože je to vzácná komodita.

Další nápovědy můžete získat sledováním reklam (ale nikdo vám je nezaručí, protože odměny za reklamy probíhají formou losování), nebo si je můžete koupit za peníze. Za peníze si potom můžete koupit také verzi hry bez reklam, což není zase tak důležité, protože reklam je málo a jsou umístěny na vhodných místech. To znamená, že vám nepřekážejí ve hraní ani nesnižují celkovou přehlednost hry. Z toho pak vyplývá, že Happy Glass je na Google Play k dispozici ke stažení zdarma.

Pozor na napodobeniny!

Logická hra Happy Glass má poměrně jednoduchý námět i grafické zpracování (i přesto vypadá velmi pěkně) a možná i proto se stala terčem podvodníků, kteří na Google Play nabízejí napodobeniny, nebo dokonce falešná pokračování. Takže pozor na to. Originál je jenom jeden, pochází od vývojářů z Lion Studios a najdete ho v odkazu pod článkem. Ostatní hry vám nedoporučuji hned ze dvou důvodů – kvalita není tak dobrá, jako v originálním Happy Glass, a potom si koledujete o nějaký malware.

Vývojářské studio Happy Glass má na kontě již několik zajímavých Android her jako například Love Balls (kde se snažíte kreslit čáry, abyste k sobě přiblížili dva zamilované míčky), nebo Hooked Inc. Fisher Tycoon (kde chytáte ryby), ale žádná z nich podle mého názoru nedosahuje kvalit právě logické hry Happy Glass. A nemůže za to ani tak pěkné, i když skutečně velmi minimalistické grafické zpracování, jako spíš úroveň logických hádanek. Tato úroveň vás neustále podmiňuje k tomu být kreativní a zahrává si s vašimi myšlenkami i schopností řešit zapeklité problémy.

Tím pádem si troufnu tvrdit, že Happy Glass je naprosto dokonalým představitelem her, které jsou pro nás přínosné. Pokud tedy hledáte zajímavou hru pro své dospívající děti, právě jste ji nalezli. Obecně se dá říci, že Happy Glass se hodí pro všechny lidi, kteří mají dostatečně citu na to, aby dokázali kreslit alespoň trošku přesné čáry.

Příspěvek Happy Glass – logická hra se skleničkou, která touží být naplněná vodou pochází z androidtip.cz

Smashing Four funguje na principu toho, co Geewa umí nejlépe, tedy na kulečníku. Zároveň se jedná o multiplayerový titul, který budete hrát online vždycky jeden proti jednomu. Zní to jednoduše, je to jednoduché, ale zároveň platí, že abyste se stali profesionálem, bude vás to stát hodně dřiny a potu. Jo a abych nezapomněla, nápad Smashing Four má takový úspěch, že svým tvůrcům vydělává více jak milion denně.

Panák proti panákovi

Takže základem této hry je něco jako kulečníkový stůl, který je převlečený za bojovou arénu. To znamená, že má tvar podobný kulečníku a i fyzikální zákony podobné této hře, jenom ho zdobí některé náležitosti jako plot, stromy, květiny atd.

Vedle stolu máte celkem čtyři hrdiny a čtyřmi hrdiny disponuje také protivník. Cílem každé hry je zničit všechny protivníkovi jednotky dříve, než zničí on vaše. I tahy probíhají stejně jako v kulečníku – postupně se střídáte se svým soupeřem, přičemž máte k dispozici vždy jeden úder. A teď jak se to hraje.

Takže každá z vašich figurek přichází na řadu postupně. Jakmile jste na tahu, natáhnete figurku v určitém směru a pustíte. Figurka se nato vymrští požadovaným směrem a případně se odrazí od hrany stolu, nebo vlétne do figurek vašeho soupeře, nebo do vašich atd. Přitom reaguje hodně podobně, jako kulečníková koule. Její vlastnosti, které ji předurčí například rychlost nebo sílu úderu, mohou měnit podle typu figurky, o tom ovšem až dále.

Při úderu přitom platí, že jakmile se vaše figurka dotkne figurky vašeho protivníka, ubere mu život. A udělá to pokaždé, když se ho dotkne, pokud se vám tedy povede udělat takový tah, aby se ho dotkla například třikrát nebo čtyřikrát, tak mu přesně tolikrát ubere zdraví (síla útoku je opět závislá od typu vaší figurky). A tak se snažíte cvrnkat figurkami po stole takovým způsobem, abyste se v jednom tahu co nejčastěji dotkli svého soupeře.

V pokročilejší fázi hry pak musíte přemýšlet také opačně. Cvrnkat takovým způsobem, abyste udělali co největší počet úderů, ale zároveň abyste svému soupeři neposkytli moc příležitostí velkých šťouchů (tzn. například nemít blízko vedle sebe větší počet figurek). Hra tímto způsobem pomalu nabývá na rozmanitosti a její hratelnost pak na síle a celkové návykovosti.

Barbarka proti zloději

Celkem jednoduchý námět Smashing Four se pak dále rozšiřuje také prostřednictvím figurek. Na začátku máte k dispozici základní sadu – lučištnici, barbarku, rytíře a berserkra. Postupně však budete vydělávat nové kartičky a jimi si otevřete i další postavičky jako je zloděj nebo paladin.

Tyto postavičky mají různé atributy v kategorii poškození, zdraví, rychlost, váha a velikost. Poškození znamená, kolik postavička dokáže udělit zranění na jeden útok. Zdraví znamená, kolik postavička dokáže vydržet poškození od ostatních postaviček. Rychlost znamená, jakou rychlostí se postavička po aréně pohybuj. Váha udává, jakou silou postavička vrazí do druhé postavičky (nebo jaké síle musíte čelit při útoku svou vlastní postavou) a jak jí při úderu rozhýbe. A nakonec velikost udává, jak velká je postavička v prostoru, přičemž platí, že čím větší, tím více dokáže najednou udeřit postaviček.

Kromě toho pak postavičky mají také nadstavbové vlastnosti. Ty se otevírají po dosažení pátého levelu a fungují tak, že například berserkovi zvýší útok o 5%, když jeho zdraví klesne pod 50%. Tyhle dodatečné funkce jsou skvělé a často dokážou zahýbat celým děním ve hře. Možná i proto během prvních pár levelů nemůžete čekat žádné výhry. Prostě dostanete na kokos (pokud nemáte štěstí a hra vám nevylosuje nějakého začátečníka). Postupně si však vytuníte některé postavičky a sestavíte svůj vlastní balíček útočníků a půjde to mnohem líp. Jenom vytrvat těch prvních 10 – 20 her.

V současnou chvíli je ve Smashing Four k dispozici celkem 32 různých postav. Společně s tím, že každou postavu můžete dále vylepšovat, je to naprosto dostatečné. Můžete libovolně experimentovat a postupně přicházet na to, co vám nejvíce sedne. Zároveň s tím potom má člověk radost s objevování nového a nepoznaného, protože rozdíly jsou v některých případech velké (počkejte třeba na obra, který má vysoké zdraví a je skutečně hodně veliký, takže se s ním člověk hodně dobře trefí).

Jak vylepšit rytíře?

Společně s tím, jak získáváte zkušenosti a levelujete vy jakožto hráč, sbíráte také nové a nové předměty (znáte to, diamanty, peníze atd.) mezi nimiž najdete také kartičky. Pokud získáte dostatečné množství stejných kartiček, můžete otevřít novou postavu, nebo vylepšit nějakou postavu stávající. Tím pádem se vám potom zlepší body v kolonce zdraví a síly, což je opět další velmi potřebná věc. Je rozdíl, zdali při úderu děláte 20 bodů zranění, nebo 30 bodů zranění. V případě Smashing Four to může být rozdíl mezi životem a smrtí.

Vylepšování a všechno s tím spojené je poměrně dobře vymyšlené, i když mě někdy štvalo, že na otevírání orbů (něco jako truhly) musíte čekat dlouhé hodiny. A nebo musíte použít krystaly, ale ty jsou vzácné, a když je potřebujete ve větším množství, musíte platit.

A tímto způsobem jsme se nenápadně dostali k otázce peněz. Tato hra je k dispozici zdarma. Je pravda, že se můžete bavit i bez placení, ale právě multiplayerové ražení hry vás, alespoň na začátku, k placení lehce nutí. Jde o to, že matchmaking tu občas nemá slitování. Dlouho si nepamatuji hru, ve které bych nevyhrála například dlouhých deset kol. Tady to jde.

Na začátku jsem byla dokonce tak tragická, že jsem přišla o všechny body prestiže, které vám hra uděluje nebo ubírá v případě výhry/prohry ve hře. Nejsem si jistá, zdali tohle je pro nováčky dobré uvítání, ale jelikož jsem u Smashing Four vytrvala a jelikož se vám tuto hru nyní chystám doporučit, 0tak na tom možná něco bude. Kdo ví. Pravda je taková, že pokud nemáte trpělivost a neradi prohráváte, tak to tady na začátku budete mít hodně těžké, tak se na to připravte.

Jak se dostat do klanu?

Trošku mě na Smashing Four zlobilo také to, že kromě klasických arén, kde měříte síly proti ostatním hráčům, hra nenabízí vůbec nic. Tedy až do té doby, než dosáhnete požadované úrovně a otevřou se vám výzvy. To je ale hodně, hodně dlouhá doba. Řádově týdny, či měsíce. Alespoň pokud tuto hru hrajete třeba jako já jednou denně. V opačném případě si pár dní uberte.

Na dosažení určité úrovně, nebo lépe řečeno určitého počtu bodů prestiže jsou závislé také klany. Pokud se do některého chcete přihlásit, musíte nasbírat alespoň 250 bodů. Není to mnoho, na rozdíl třeba od účasti ve výzvách, kde potřebujete 2000 bodů, ale stejně. Proč se tyto věci musí limitovat? Nerozumím tomu. Dosáhnutím určitého počtu bodů bych podmiňovala jiné, zajímavější věci, jako například nové arény, nové herní módy. Jako by tímto způsobem Smashing Four maskovala, že v ní nic jiného než základní cvrnkání není. Doufám, že brzy se to změní a tvůrci přijdou s dalšími originálními nápady, protože Smashing Four, byť pracuje na principu kulečníku, je dost originální.

Ale nechci tuto recenzi ukončit remcáním. Smashing Four je vynikající hra od českých vývojářů, která rozhodně stojí za vaši pozornost. Upoutá vás pěkný vzhled i napínavá hratelnost, kdy jeden dobrý tah může znamenat zvrat i v případě, že už se pomalu chystáte na prohru. To oceňuju. Hra se na Google Play distribuuje zdarma, tak to zkuste a uvidíte.

Příspěvek Smashing Four – česká mobilní hra, v níž cvrnkáte panáčky proti soupeřům pochází z androidtip.cz

Jednu zábavnou zombie hru jsem před pár dny objevila i na Google Play. Jmenuje se Headshot ZD, v jádru se jedná o akční hru se zombie zasazenou do světa stižného zombie nákazou. Na rozdíl od ostatních her v ní ale najdete také prvky strategie. A tato kombinace perfektně funguje. Vlastně je fair říci, že je to hodně návykové.

Při prvním ohledání Headshot ZD (celým jménem Headshot ZD: Survivors vs Zombie Doomsday) se tato Android hra tváří spíše jako strategie. Dostáváte se totiž do maličkého tábora přeživších a hra vám dává jasně najevo, že musíte spravovat všechny potřebné suroviny, jako například vodu a kukuřici, jinak zemřete. Jenže hned vzápětí vás vezme na výlet.

Výlet k řece

Váš tábor obsahuje jenom základní prostředky k přežití. Máte tu nádrž a sýpku, kde skladujete vodu a potraviny. Přitom platí, že tyto dvě položky mají jenom omezenou skladovací kapacitu, takže je musíte postupně upgradovat, aby se tam vešlo stále více věcí. Pokud totiž narazíte na větší zásoby potravin a vody, tak o ně přijdete, protože je prostě nemáte kam dát. A to je obrovská škoda, zvlášť když váš tábor na nedostatek vody nebo jídla tu a tam umírá.

Vedle nádrže a sýpky si můžete postupně vybudovat také vodní studnu a farmu. Z nich získáváte vodu a kukuřici průběžně, aniž byste proto museli hnout prstem, tedy jezdit na loupežné výpravy, jak se to správně dělá v každé zombie hře, filmu i knize.

V Headshot TD máte pro loupežné výpravy samostatné okno. Na něm se nachází několik k táboru přidružených prostředí jako je břeh řeky, farma, lesní cesta, benzinová pumpa, nemocnice, otevřené pole, dálnice, nákupní centrum, vězení, vlakové nádraží atd. Každá z těchto destinací vám nabízí potenciální odměny.

Pokud se například vydáte k řece, tak máte velkou šanci na nalezení zásob vody. Na poli se vám zase nejspíše dostane zásob kukuřice. V nemocnici je nejpravděpodobnější nalezenou komoditou medicína atd. Výskyt surovin je tedy zcela logický, což mě opravdu baví. Nemám ráda uniformní lokace s uniformními cenami, jak to bývá zvykem u některých Android her. Přijde mi to odfláknuté a těžce neosobní a prostě mi to kazí celý herní zážitek.

Ne že byste tady odměny nelosovali – na konci kola si zvolíte, kterou z několika položek si vezmete, načež se vám tato položka otevře. Nejvíce jsou ovšem zastoupené dané komodity (voda u řeky například) a ještě ani jednou se mi nestalo, že jsem si z tohoto losování tu nejvíce zastoupenou komoditu nenesla. Byť se jednalo třeba o jednu položku ze tří, vždycky ji dostanete a to je dobře. V této hře totiž závisí na přežití celé vaší skupiny a některé loupežné výpady jsou tzv. na poslední chvíli.

Parta nicotných

Na loupežné výpravy se přitom vydáváte se svými hrdiny. Na začátku hry máte jenom například tři či čtyři hrdiny, ale postupně můžete přibírat také další hrdiny. Za ně však musíte zaplatit některými pokročilejšími komoditami, jako jsou zátky (říkal tady někdo Fallout 76 pro mobily?). Poplatky naštěstí nejsou přehnané, takže si nového bojovníka můžete v pohodě dovolit i v případě, že do hry nechcete sypat své vlastní peníze skrze mikrotransakce (ano, ano, tato Android strategie je zdarma).

Na začátku jsou všichni vaši hrdinové poměrně slaboučcí, ale stejně jaké v každé správné survival akční hře je můžete dále vylepšovat a to na dvou úrovních současně. Za komoditu, která má ve znamení svaly na rukou, levelujete samotnou postavu a její statistiky. Za komoditu, která má ve znaku šroubek a klíč, vylepšujete její zbraně.

A na toto si, prosím, dejte velký pozor, protože na rozdíl od jiných her se tady RPG systém a vůbec vylepšování obou položek hodně vepisuje do hratelnosti. Se základním hrdinou vám tak bude dělat problém prolézt například už jen pátým levelem. Stalo se to i mně. Prostě jsem upgradování nechala na pozdější chvíle, protože to dělám ráda najednou a u více položek. Jenže pak jsem dostala třikrát za sebou na budku, až mě to rozčílilo.

Až mnohem později mě v lehkém zoufalství a v naprosté ztrátě iluzí o své šikovnosti napadlo pár věcí vylepšit. A hle, ono to najednou šlo! Zbraně byly účinnější a postava celkově nepřemožitelnější, což mě dostalo ze špatné nálady. Takhle skvěle by podle mě ve hrách měly fungovat všechny upgrady. Vylepšujete přece proto, abyste měli lepší věci, nikoliv proto, abyste jenom něco mačkali. Bohužel se tak ovšem dost často neděje (asi i proto můj hloupý zvyk upgradovat vždycky až jednou za delší časové údobí).

Kdo chce jít?

Všichni výše popsaní hrdinové se následně mohou dostat do akce. Před každým levelem mezi nimi totiž vybíráte a to podle toho, jaké mají zbraně a dodatečné vybavení. Někteří hrdinové jsou hodně silní, nebo mají dobré zbraně, ale na druhou stranu si s sebou mohou vzít třeba jen jeden nadstandardní předmět jako je granát, neprůstřelná vesta, zaměřovač nebo vrhací nůž. A naopak, někteří z nich mohou být v základu třeba dost slabí, ale pak přijdete na to, že s sebou mohou mít třeba hned tři nadstavbové věci, což se v hratelnosti už musí projevit.

Skvělé je, že žádný z hrdinů (alespoň na začátku) nevyčnívá a pokud z něj vy sami neuděláte poloboha (a nebudete upgradovat pouze jednoho jediného hrdinu), tak máte k dispozici velmi rozmanité komando, které vám vždycky bude poskytovat alternativy a tím vás lákat k míchání hratelnosti, respektive k měnění hrdinů. Dlouho jsem neviděla, aby tento prvek byl tak skvěle vyvážený a hráče neustále podněcoval k různým postupům. Za mě tedy do vývojářského týmu míří upřímně míněný pochvala.

Pro body nebo pro zásoby?

V Headshot ZD jsou hned tři možnosti vyžití. Začněme klasickým hledáním surovin (tedy Explore). Zde se vrháte do misí, za něž dostáváte například jídlo nebo vodu. Tyto mise jsou základním prvkem, který musíte plnit, jinak vaše skupina zemře.

Jako další jsou k dispozici tzv. „Anihilation“ mise, nebo spíš bloky misí, v jejichž rámci získáváte hvězdičky a potažmo i vzácnější odměny. Tyto mise také rádi plníte, ačkoliv bez nich nějakou dobu můžete vydržet celkem v pohodě.

Poslední jsou mise v záložce „Arcade“. Tyto mise jsou něco jako denní výzvy. Snažíte se v nich získávat body, které vás posouvají v globálním žebříčku na vyšší a vyšší místa. Za postavení v těchto misích vám pak také náleží některé pokročilejší odměny. Ale pozor, vstup do těchto misí je časově omezený, takže můžete denně plnit jenom pár z nich. O to však umí být zajímavější a zábavnější.

Co se týče mě, já jsem se držela hlavně výprav za surovinami a i to mi stačilo. Prostředí je hodně a tvůrci je navíc míchají třeba tím, že jednou vás do nich pustí za denního světla a jindy za úplně tmy atd. Takže v konečném důsledku, i když je to jedno a to samé prostředí, máte třeba hned 5 různých misí.

Jeden headshot za druhým

Asi by nebylo správné, kdyby se hra, která má v názvu slovo „headshot“, točila třeba kolem sázení jahůdek. Tvůrci by už z podstaty věci museli být obrovští vtipálci a to se v případě vývojářského týmu Nanoo Company stojícího okolo hry Headshot ZD prostě neděje. Takže středobodem jsou tedy headshoty, nebo v českém jazyce střely do hlavy. Headshoty přitom budete rozdávat mezi zombie nejrůznějšího vzhledu, rychlosti, velikosti i způsobu útočení.

K vidění jsou třeba zombie-vážky, zombie-netopýři, zombie-lezoucí po zemi, zombie-běžící vysokou rychlostí, zombie-vojáci a dokonce i zombie-koně. Každá tato zombie má svůj vlastní vzhled i vlastnosti, každá na vás trošku jinak útočí, dotek každé z nich je ovšem smrtící.

To znamená, že stejně jako by to nejspíš bylo i během skutečné zombie nákazy, nemáte k dispozici žádné nadstavbové životy. Pokud vás zombie dostane, tak jste mrtví. K dispozici je pouze restart daného kola, který vám umožní zkusit navštívenou lokaci hezky od začátku. Tento přístup se mi líbí, protože to v člověku udržuje napětí a adrenalin. Tím pádem jste nuceni se více soustředit a každý případný zásah má potenciál rozžhavit vás do běla.

Po dlouhé době zase skvělá akční hra se zombie

Technicky vzato je potom Headshot ZD pohledem ze strany viděná akční hra, která navíc vsadila na kostičkované zpracování. V každé misi jste v podstatě uzavřeni jenom na pár centimetrech čtverečních, přičemž zombie se na vás řítí z pravé i z levé strany. Vy se tedy rychle otáčíte, případně i běháte z místa na místo a snažíte se udělovat zmiňované headshoty. K tomu tu a tam použijete i nějakou tu pokročilou zbraň, nebo kotoul vpřed, ale to je asi tak všechno. Jednoduchý námět, můžete si říct, ale ono to funguje naprosto perfektně. Vlastně možná i lépe než perfektně.

Headshot ZD je velmi nápaditá Android hra s poměrně běžným námětem zombie nákazy, která však přináší velmi neobvyklou kombinaci strategické a akční hry a i některé další zajímavé prvky. Hodně mě bavilo i jen objevovat některé levely a to se prosím tyto levely často opakují jenom s použitím některých prvků jako je den a noc atd. Ale hlavně mě bavilo starat se o mojí komunitu, která potřebuje jíst, pít a potažmo žít bez starostí, co se děje za ostnatým drátem. Tím chci říct, že Headshot ZD na mě udělala velký dojem. Ráda vám ji doporučím a to nejen kvůli tomu, že miluji zombie!

Příspěvek Headshot ZD – Zúčastněte se boje přeživších se zombie v této pixelartové akční hře pochází z androidtip.cz

Hra začíná idylkou. Major Mayhem si se svou krásnou přítelkyní sedí na pláži. Sluníčko peče, moře mu v pravidelných intervalech omývá nohy, no a nechybí ani něco dobrého na pití, když v tom je idylce konec. Skvělý bývalý mariňák je povolán zpět, aby pomohl zachránit svět. A bude to pořádná fuška, protože nepřátelské jednotky pochopitelně posílily a navíc si s sebou přibalily některé pokročilejší vybavení.

Na lovu teroristů

Technicky vzato je Mayor Mayhem 2 3D akční hra pro Android. Na hru koukáte pohledem z boku, přičemž hlavní postava běží obvykle z levé strany na pravou a to automaticky. Na některých předem daných úsecích se potom zastaví, schová se za kryt a bojuje s nepřáteli. Vaším úkolem je postavičku ovládat. V první řadě musíte střílet.

Pokud vystřelíte, hlavní postava se nahne z krytu, což může být nebezpečné. I vaši nepřátelé totiž střílejí, takže je třeba vysílat vlastní kulky, ale zároveň se ve správných chvílích schovávat před kulkami nepřátel. Tím pádem chvíli střílíte a pak chvíli čekáte, než se přeženou kulky kolem vás, abyste mohli ve svém útočném tažení pokračovat.

Když zvládnete úplné základy, hra na vás začne chrlit další a další zákonitosti (chce se říci až zákeřnosti) a novinky. Pojďme si je probrat hezky jednu po druhé.

Teroristé s lepší výbavou

Kromě základních nepřátel se v akční hře Agent Mayhem 2 postupem času objevují lépe vybavení nepřátelé. Někteří mají lepší brnění, takže je mnohem obtížnější je sestřelit (a povede se vám to na větší počet kulek). Jiní si pak na pomoc berou také lepší zbraně. A společně s lepšími zbraněmi přicházejí i lepší (z našeho pohledu spíše horší) kulky. Tyto kulky jsou průraznější, takže vám udělují větší zranění. A před některými se ani nedá vyhnout. Proto je musíte ještě ve vzduchu sestřelit.

Kromě kulek potom létají vzduchem také granáty. Tyto granáty lze zvednout, ještě než vybuchnou a hodit zpět. V některých pasážích je to hodně účinná zbraň, která vám učaruje. Jenže někdy se jedná zase o pořádně velké trápení, to když kromě granátů létají také kulky, co potřebují ještě v letu odstřelit. Granátem totiž kulku nesestřelíte. Sekvence jsou tedy různorodé a je třeba s nimi správně zacházet, jinak se moc daleko neposunete.

Bossové na útěku

Kromě základních nepřátel se jednou za přibližně 10 levelů setkáte také s pokročilými nepřáteli, jakýmisi bossy, které mají zcela speciální vybavení a také chování.

Souboje s bossy jsou památné, obvykle mívají mnohem delší průběh a také svůj vlastní příběh. A teď nemyslím příběh, který se táhne celou hrou, jako spíš příběh daného souboje. Tak například hned v prvním souboji s bossem narazíte na vrtulník řízený nějakým neřádem. Tento vrtulník nelze sestřelit běžnými způsoby, ale postupně musíte přicházet na jeho slabiny, jako například křídla atd. A když tu slabinu odhalíte, nepřítel přijde zase s něčím jiným. A na vás opět je tuto slabinu najít a potom zničit.

Každá destrukce bosse doprovází své vlastní animace, takže se vrtulník například nakloní na stranu a odhalí další slabinu, nebo například ztratí zbraň. Tento styl soubojů s bossy mi připomněl staré klasické hry jako například arkádové hry se Sonicem v hlavní roli. I tyto hry vždycky obsahovaly skvělé souboje s bossy, kdy každý byl jiný, velice nápaditý a tudíž i zábavný.

Šílenství na maximu

Zcela speciální je v této hře ještě jedna postava. Jedná se o postavičku červeného ninji. Tento ninja se během hry tu a tam mihne na méně přístupných místech. Pokud ho stačíte střelit (většinou to nestačíte, to vám garantuji), hra vás odmění bonusovými mincemi.

Tyto mince se dále násobí útočnými komby (kolik nepřátel střelíte najednou v jedné sekvenci) a na konci levelu se vyhodnotí. Budete-li jich mít hodně, potom dostanete mince klasické. A za tyto mince potom nakupujete lepší vybavení atd. O tom si ale povíme později.

Záchrana civilistů je prvořadý úkol

Vedle ninji se v levelech pravidelně zjevují také civilisté. Poznáte je snadno – nemají pistoli a jsou v bílém plášti. Pokud se vám povede tyto postavy nezabít, jakmile místo střetu vybijete, postava odletí a na jejím místě zůstane batoh mincí. Mince můžete sebrat a výrazně si jimi přilepšit.

Bohužel, všechno je to nastavené tak, abyste civilistu tu a tam přehlédli, nebo abyste se nechali zjančit rychlostí, s jakou se zjevují. A tak jich spoustu omylem zastřelíte, takže bonusových mincí zase tolik nepřibude. Stále se však jedná o velmi dobrý způsob, jak přijít k nějakým penězům navíc.

Kolik zbraní máš, tolikrát jsi majorem

A teď je na čase říci si pravdu. Ať už při hře dokážete zastřelit všechny ninji a teroristy, mincí stejně budete mít spíš poskrovnu (metr je líný, takže vám jich moc neudělí). Situaci lze trošku zlepšit pravidelné otevírání truhel, jenže tento proces je takový průběžný. Truhel k otevření zdarma je dostatek, jenže nejprve musíte aktivovat jejich otevírání (to zabere 2 – 12 hodin podle typu truhly), načež se do hry musíte vrátit a otevřít ji. Takže proces, na který jinde potřebujete jen jednu návštěvu, vám tady zabere návštěvy dvě.

Když ale Major Mayhem 2 budete navštěvovat pravidelně, nějaké mince přece jenom našetříte. A budete si díky tomu moci pořídit pokročilejší zbraně, nebo upgrady pro zbraně, které již máte. Akční hra Mayor Mayhem 2 nabízí celkem 23 zbraní. Některé zbraně jsou základní, jiné zbraně pokročilé a několik je jich také epických. Rovnou vám říkám, že běžným hraním je dosažitelná tak polovina všech zbraní. Zbytek je vázán na pořádné množství diamantů a na to našetří jenom hodně zarytí fanoušci a šetřílci. Ne že by to vadilo.

I základní zbraně jsou velmi zajímavé a hratelnost hezky mění. Kromě obyčejné pistole, která vysílá jen jednu kulku najednou, dostanete do ruky také například automatickou pistoli se schopností střílet hodně kulek za sebou, nebo brokovnici, která vysílá několik kulek najednou v rozptylu.

Zbraně jsou opravdu hodně dobře řešené a dokonce bych řekla, že každý level vyhovuje trošku jinému typu zbraně. Tak například první souboj s bossem mi šel projít až poté, co jsem automatickou pistoli vyměnila za brokovnici – mezi jednotlivými výstřely nepřítele jsou tam jen malé prostoje, takže s automatickou zbraní jsem měla čas vyslat vždy jen jednu kulku, zatímco s brokovnicí jsem vždycky vyslala pět kulek najednou. Tato vlastnost je opravdu skvělá, člověka nutí přemýšlet a experimentovat.

Každá zbraň, ať už si na ní našetříte, nebo ji koupíte za své vlastní peníze, se potom pyšní svým vlastním způsobem upgradování. Abyste zbraň mohli vylepšit, musíte vlastnit tokeny pro vylepšení na určitý level. Tyto tokeny dostáváte za splněné levely, ale i například v bednách. Jestliže tokeny máte, stačí našetřit dostatek peněz a vylepšení koupit.

Zbraně mají obvykle 10 – 20 levelů vylepšení. Dostat se na každou novou úroveň je ale vždycky těžší. Za to se vám ovšem tato akční hra umí skvěle odměnit. Upgrady zbraní jsou opravdu hodně citelné, rozdíly jsou až skokové, takže i když na každý upgrade dlouho čekáte, nakonec se vám to čekání vyplatí.

Přes všechny zeměpisné šířky

Kromě herního systému mi Android akční hra Major Mayhem 2 učarovala také grafickým zpracováním. Grafický styl je takový lehce komiksový – postavy mají výrazné velké hlavy, hlavní postava potom proporce, které by se asi zamlouvaly Rambovi.

Co se týče prostředí, to potom vyniká zajímavými zákoutími. Pláž ze začátku hry, na níž převažují lehátka a ručníky, je brzy vystřídána nákladními loděmi, horami, džunglemi, sopkami nebo nákladními vlaky. Prostředí je opravdu pestré a vždycky vás překvapí něčím novým. V některých případech se nestačíte ani divit, jak rychle na vás hra chrlí zajímavé nápady. A jenom se kocháte, což vám při střílení moc nepomůže. Navíc některé pasáže jsou ozvláštněny i docela novou hratelností. Někde musíte například skákat mezi průrvami, jinde pak třeba skočíte na vodní člun a musíte nepřátele ničit v plné rychlosti.

U prostředí je zkrátka vidět, že si s ním tvůrci Rocket Jumps Games skutečně vyhráli. Ostatně jako se vším ostatním.

Nejlepší akční hra pro Android? Zcela jistě!

Pokud se proberu akčními hrami, které se na Android urodily tento rok, Agent Mayhem 2 musím označit za jednu z nejlepších akčních her pro Android. Má skvělou hratelnost, prvotřídní grafiku a opravdu velké množství obsahu. Jo a málem bych zapomněla – i když tahle hra vypadá opravdu hodně krásně a strčí do kapsy většinu jí podobných her, docela bez problémů ji rozjedete i na (pod)průměrném zařízení. Na mém LG G4 šlapala naprosto perfektně. Trošku mě mrzelo jenom omezení hraní energií, ale i to se dá nějak přežít, zejména když jste spíše příležitostní hráči. Takže abych to shrnula. Pokud máte rádi akční hry, Major Mayhem 2 musíte alespoň vyzkoušet. Hned teď!

Příspěvek Major Mayhem 2 – akční tóčo s bývalým mariňákem vás vezme na pořádně dlouhý výlet pochází z androidtip.cz

Jenže sešel se rok s rokem a žádná z těchto předpovědí se nenaplnila. Dokonce by se dalo říct, že virtuální realita skomírá. Headsety pro virtuální realitu se moc neprodávají, přičemž jedním z důvodů je, že nejsou na takové úrovni, na jaké by byly potřebovaly být, aby se s nimi dobře pracovalo. A navíc citelně chybí hra, která by tuhle technologii prodala. Takový ten titul, který musíte mít teď hned, bez ohledu na to, že k tomu musíte koupit headset i dostatečně nadupaný počítač.

Podle mého názoru budou tyto dvě věci – tedy perfektní hra a dostatečné hardwarové vybavení – virtuální realitě ještě dlouho chybět. Dobrá zpráva je, že zatímco virtuální realita je v útlumu, do popředí se probojovala dosti podobná, ale přitom naprosto rozdílná technologie. Jedná se o augmentovanou realitu, to znamená rozšířenou realitu, což si můžete představit jako promítání informací a předmětů do skutečného světa. Na této technologii funguje hromada aplikací i her, jako například Jurassic World Alive (ve které chytáte dinosaury), Pokémon Go (ve které chytáte Pokémony) a nebo dnes recenzovaná hra The Walking Dead: Our World.

Zombie nebyly nikdy blíže

The Walking Dead: Our World by se dala označit za akční hru v otevřeném herním světě, která funguje na principu augmentované reality. Název prozrazuje, že v The Walking Dead: Our World budou vaším hlavním nepřítelem tlející zombie. Je jich zde opravdu hodně, stejně jako by bylo ve skutečném světě, kdyby došlo k zombie nákaze. A to znamená, že je najdete prakticky na každém kroku.

Ve skutečnosti si zapnete aplikaci (respektive hru), která je propojená s Google Maps. Tato aplikace najde vaší polohu a vás samotné, přičemž vám zároveň zobrazuje vaše okolí a dění v něm. Tak se dozvíte třeba to, že na sousedově pozemku vzniklo nové centrum nákazy, nebo že po hlavní silnici ve vaší vesnici zrovna prochází horda zombie.

A jelikož patříte mezi hrdiny, po převzetí těchto informací musíte jednat. To znamená, že se třeba vydáte k sousedovi na zahradu, abyste tam to centrum zombie nákazy vybili, nebo že počkáte u silnice na procházející zombie hordu. Všechny tyto problematické úkoly totiž nepřímo působí na svět kolem vás i na vaši komunitu. A navíc, když se vám podaří vybít některé nebezpečí, dostanete potřebné odměny, které vám budou užitečné ve vašem dalším boji.

Akční hra pro Android, ve které se dostanete ke skutečné akci

Jakmile tedy odhalíte nějaký úkol, musíte se k němu přiblížit na dostatečnou vzdálenost, jinak ho nemůžete splnit, jako by se stalo ve skutečnosti, kdybyste chtěli koupit rohlíky, ale nebyli byste schopni dojít do obchodu.

Když se přiblížíte na dosah, na mobilu na úkol kliknete a dostanete se do samotného hracího módu. Zde je pak vaším úkolem zneškodnit zombie, což děláte například pistolí, kulometem, brokovnicí, granátem nebo i dalšími zbraněmi, jimiž jste vybaveni.

V tomto módu hra funguje jako poměrně obyčejná, ale fakt zábavná hra. Vaším úkolem je postupně klikat na zombie, čímž vlastně vystřelíte udaným směrem. V misích vám přitom pomůže co nejvyšší přesnost (trefa do hlavy zombie obvykle dokáže zabít na jeden pokus, pokud budete střílet do nohy, budete potřebovat mnohem víc pokusů) a váš pomocník, kterého si s sebou vezmete.

Ve zbrojnici bývá veselo

The Walking Dead: Our World je free-to-play hra, to znamená, že vydělává skrze mikrotransakce. Ty jsou postaveny na upgradování nejrůznějších věcí od vaší zbroje a zbraní, až po pomocníky. Zde narazíte na staré známé z původního seriálu The Walking Dead, jako je Carol, Michonne nebo Daryl. Tyto známé pak můžete brát s sebou na mise, přičemž jejich úspěšnost se bude odvíjet o stupně jejich vylepšení. Vylepšení samozřejmě něco stojí, takže ho musíte získávat postupně a trpělivě. A nebo si zaplatit.

Pomocníci jsou zajímaví tím, že každý nabízí trošku jiný styl soubojů. Daryl má kuši, takže zombie pobíjí pomalu a z dálky, zatímco Carol zombíky kosí zblízka, nožem do hlavy. Pro každou z misí si můžete vybrat jiného pomocníka z již dostupných kartiček. Nikdo vám nic neurčuje, což je docela dobré. Musíte si vše dobře naplánovat a učit se být efektivní za každé situace.

Někdy se vám také stane, že daný úkol nesplníte. V tom případě obvykle pomůže, když přehodnotíte svoje postupy a do dalšího boje si vezmete jiného přítele. Pokud navíc o některého z pomocníků vinou špatného výkonu přijdete, k výměně budete donuceni, protože původní pomocník bude potřebovat nějakou chvíli na zotavenou (pokud tedy nepoužijete peníze a tento proces neurychlíte).

Vzhledem k velkému počtu pomocníků (už po asi 2 hodinách hraní jsem ve svém repertoáru měla 6 postav, nyní jich mám dokonce 27) je hra dostatečně variabilní, takže vás dokáže bavit i déle než pár minut denně. Problém je jenom v tom, že každá mise stojí něco energie, takže když chcete hrát déle, musíte koukat na reklamy nebo platit. Já jsem si tuhle hru ale naservírovala jako odměnu při cestě do práce a z práce a někdy při procházce se psem, na což mi přidělená energie bohatě stačí. Ono je taky otázka, zdali dokážete chodit jednu misi po druhé déle než dvě hodiny, protože při téhle hře prostě musíte chodit, nebo se přesouvat tam a zpět jiným způsobem (například autem nebo na motorce).

Stavba základny pro nově příchozí

Další důležitá informace, která mě napadá v souvislosti se zombie akční hrou The Walking Dead: Our World potom je, že zombie nestačí jenom hromadně vybíjet. Vedle toho se musíte věnovat také dalším úkolům jako je zachraňování přeživších nebo stavění základny, kde postupně vybudujete novou komunitu.

Mise pro záchranu přeživších také najdete na mapě světa. Jakmile k této misi dorazíte, klikenete na ní, načež se vám objeví podobná obrazovka jako i u dalších misí s tím rozdílem, že v prostoru se nachází člověk, kterého musíte ubránit od zombie. Tím pádem je vaše strategie opět trošku jinde, protože musíte střílet a útočit tak, abyste zabránili zranění živého člověka. Jestliže se vám to porazí, tento člověk vám obvykle nabídne, že se přidá k vaší komunitě. A tady přichází na řadu další zmiňovaná činnost. Jedná se o stavbu přístřešku, nebo lépe řečeno útočiště pro všechny přeživší a vaší nově vznikající komunitu.

Možnost stavby se otevírá s tím, jak sbíráte (například za plnění mise) dílky pro výstavbu jednotlivých objektů. V jedné misi vám třeba vypadne možnost postavit základnu, zatímco v jiné misi o několik hodin později dostanete kartičku pro stavbu zbrojnice, obchodu, skladiště atd. Jakmile tuto možnost dostanete, stačí dojít na místo, kde chcete stavět a pak objekt přetáhnout ze seznamu na mapu. Následně máte k dispozici všechny výhody, které budova přináší. Jenom si dávejte pozor na její umístění.

Stejně jako ve skutečném světě je i v The Walking Dead: Our World důležité, kde váš objekt stojí. Nemůžete totiž požívat jeho výhody kdykoliv se vám zlíbí. Abyste s objektem mohli pracovat, musíte být dostatečně blízko. A tak vám doporučuji, abyste nad stavbou dobře přemýšleli a klíčové budovy stavěli tam, kde se nejčastěji pohybujete. Jinak si pořádně zkomplikujete situaci, protože kvůli každému úkonu budete muset běhat pryč. Někdy to člověka baví, ale neplatí to vždycky.

Hromada obsahu, která baví hodně dlouho

The Walking Dead: Our World doslova přetéká různými misemi, které jsou buď náhodně generovány, nebo spadají do ranku singleplayerového příběhu a osvětlují hlavní dějovou linku. Všechny tyto mise jsou zábavné, i když variabilita v nich je závislá spíše na vašem přístupu a vybavení, než na kreativitě samotných misí, respektive lidí, kteří je připravovali. Ani tak proti systému hlavních misí v The Walking Dead: Our World nemůžu nic říct.

Kromě základních misí a vedlejších (doplňkových misí) si tvůrci této hry pro hráče připravili i další podpůrné prvky zábavy, z nichž bych chtěla vyzdvihnout různé denní a týdenní výzvy. Tyto výzvy jsou zdarma dostupné přímo z menu hry, přičemž vám nabízí spoustu nových misí se zábavným obsahem a hlavně s velmi potřebným lootem. Plněním denních a týdenních výzev si často přijdete na odměny, na které si klasickou hrou ani nepřijdete. K dispozici jsou nové postavy, upgrady ke zbraním, ale také peníze ve větší míře než obvykle. Proto vám doporučuji, abyste tyto výzvy bezezbytku využívali, alespoň pokud máte tu možnost.

Zombie jako živé

Je mým zvykem u každé herní recenze hodnotit grafické zpracování a ani u The Walking Dead: Our World nemůžu udělat výjimku. Tato hra vás totiž grafikou zaujme na první dobrou a ani po čase se neomrzí. Grafika Android střílečky The Walking Dead: Our World je tedy více než obstojná. Zombie vypadají ultra-realisticky, vaše pomocníky přitom poznáte na první pohled (pokud jste viděli seriál) a budete se z nich těšit. Také prostředí je velmi pěkné a hlavní mapa světa, byť je značně zjednodušená, perfektně plní potřeby hry a dokáže být zajímavá.

Jelikož můj mobil už citelně zastarává, u The Walking Dead: Our World musím vyzdvihnout také grafickou nenáročnost. Tahle Android střílečka perfektně běžela i na mém LG G4, nezasekávala se, nenačítala se příliš dlouho a ani nepřehřívala telefon.

Ve směru technického zpracování tak hře můžu (musím) vytknout pouze jedinou věc. Určování polohy občas zlobí. To znamená, že vyjdete před barák a chvíli vás to načítá, načež se váš pohyb zastaví a vy i pokud ujdete třeba 100 metrů, v mobilu stojíte pořád přikovaní na jednom a tom samém místě. Tím pádem se nedostanete k žádné nové misi, tím pádem je The Walking Dead: Our World v určitých chvílích nehratelný. Naštěstí, někdy se stane, že je to jenom zásek a hra se po třeba půl kilometru najednou „odsekne“ a vy se se svou postavičkou rychle dostanete na požadované místo. Někdy se to nestane, ale těchto situací je stále méně.

The Walking Dead: Our World hraju už téměř měsíc a zatímco na začátku byl problém se špatným načítáním polohy k vidění snad při každém druhém pokusu, po posledním updatu hry se mi to stalo asi jen jednou za týden. A to není vůbec špatné. Navíc i při zmiňovaném pokusu hra nakonec po čase „dojela“ a tedy na místo mise mě přenesla, i když trošku se zpožděním.

The Walking Dead je známá a dobře opečovávaná značka a The Walking Dead: Our World vypadá nadmíru dobře nejen v kontextu her s augmentovanou realitou, ale vůbec v kontextu všech her. Proto věřím, že tvůrci na zlepšení doskakování polohy pilně pracují a co nevidět se dočkáme bezproblémového běhu na všech úrovních. Do té doby mohu doporučit pouze hráčům, kteří milují zombie a zároveň mají rádi pohyb, nebo chtějí najít způsob, jak se k pohybu mohou donutit.

Příspěvek The Walking Dead: Our World – vyrazte na zombie ve skutečném světě pochází z androidtip.cz

V Pocket City se tedy stejně jako v SimCity stáváte starostou maličkého města. A je vaším úkolem toto město vést takovým způsobem, aby vzkvétalo a potažmo vydělávalo dostatek peněz, které potřebujete zase na chod města, jako například na výplatu hasičům, policistům atd.

Základní princip hry je přitom velmi jednoduchý. Stavíte tři různé zóny – rezidenční, komerční a industriální. Tyto zóny pak napojujete k silnici a k elektrickému proudu a k vodě, což jsou dva elementy, které se vám jen tak samy nezhmotní. Takže musíte postavit také elektrárny a vodárny a abyste zaujali obyvatele, kteří všechny ty nadstavbové budovy budou ovládat, také například lesy, parky, pláže, kina, stadiony a další zábavné budovy, čímž se kruh uzavře.

Tímto způsobem pokračujete až do zemdlení, nebo do vyčerpání prostoru, který vám byl na začátku hry daný. Prostor pak můžete přikoupit, ovšem budete k tomu potřebovat peníze, které dostáváte z daní za pronájem jednotlivých zón. To znamená, že čím více jsou obyvatelé spokojení, tím větší zájem mají noví lidé stěhovat se do vašeho města. Tím pádem můžete mít vyšší daně a vydělávat více, i když pak část peněz vrazíte zase zpět na chod budov, díky nimž jsou obyvatelé spokojení.

Klíčové tedy je najít správnou rovnováhu mezi rezidenčními budovami, komerčními budovami a industriálními budovami stejně jako mezi daněmi a dalšími zábavnými budovami (a výdaji za ně). V této klíčové úloze vám Pocket City usnadňuje práci tím, že vám ukazuje, o jaké zóny je v současné chvíli největší zájem. Jedná se o jednoduché, ale dostatečně výřečné grafy, díky nimž se velmi rychle zorientujete.

Dva herní módy

Pocket Cit nabízí celkem dva herní módy – klasický herní mód a sandboxový herní mód. Sandboxový herní mód vám dává k dispozici všechny možnosti bez nápovědy, přičemž si můžete stavět tak dlouho, jak se vám bude líbit. Klasický herní mód je potom určený především pro začínající hráče, neboť obsahuje questy (úkoly). Těmito questy vás hra nenápadně směruje ke správnému chodu města.

Questy (úkoly) vypadají různě. To se vám takhle ukáže třeba panáček hasič a ten vám řekne, že pokud postavíte požární stanici, tak vám dá odměnu. A jakmile to splníte, odměna je vaše. A tak slíznete peníze, například 500 korun a navíc bude zajištěno, že po vypuknutí příštího požáru nepřijdete o celé město.

Klasický (začátečnický) mód mi na začátku přišel docela k duhu, ale po čase se trošku ohraje. Jakmile se rozkoukáte, budete mít neustále dotírajících obyvatel plné zuby (už jen otevřít záložku, kde se všechny ty úkoly schraňují je dost deprimující, protože fronta nikdy nezmizí a kromě toho se ty úkoly opakují, jenom s jiným obrázkem), a tak raději přijdete na sandboxový mód.

Budovy v několika kategoriích

Pocket City vám nabízí budovy ve 3 kategoriích – Resources, Services a Leisure. Pokud hrajete klasický mód, budovy v těchto kategoriích se vám otevírají postupně. Pokud hrajete sandboxový mód, jsou všechny budovy již otevřené.

V kategorii Resources (Suroviny) najdete elektrárny, vodárny, farmy, doky, pilu a další továrny. V kategorii Sevices (Služby) najdete hasičskou stanici, policejní stanici, nemocnici, banku, školu, univerzitu, výzkumnou stanici, zastávku autobusů, parkoviště, letiště a spoustu dalších věcí, které přispívají ke zvýšení kvality života ve vašem městě. A nakonec v kategorii Leisuer (Volný čas) najdete nejrůznější parky, marinu, hřiště, akvárium, galerii umění, kino, stadión a mnoho dalších věcí, které jsou určené po pobavení lidí a strávení jejich volného času.

V budovatelské strategii Pocket City je celkem 51 budov. To není zrovna moc, ale k obsáhnutí potřebné zábavy a nabídnutí komplexnosti to bohatě stačí. Zvlášť když si uvědomíte, že stavby nejsou zadarmo a na některé pokročilé objekty si musíte připravit třeba i 80 tisíc.

Jednoduché a přehledné

Vedle menu stavby, kam spadají tři kategorie, které jsem vám popisovala výše, najdete v menu ve spodní části obrazovky několik dalších užitečných věcí. Ty jsou zaměřené na získávání informací a nad kontrolou nad vaší hrou. Úplně v levé části menu se nachází možnost „View“, kde si můžete nechat přehledně zobrazit například zastoupení zón ve vašem městě, hustotu dopravy nebo kriminalitu.

Jakmile zvolíte jednu z možností, například již zmiňovanou hustotu dopravy, zobrazí se vám mapa bez jakýchkoliv dalších detailů kromě dopravy. Přitom je na mapě zobrazeno, kde je doprava přetížená a kde je v pohodě, takže hned víte, na co se zaměřit, pokud máte problém, že lidé nechodí včas do práce. Toto je tedy trošku přehnané, protože lidé při dopravní zácpě do práce dorazí, nicméně dopravní zácpy přímo (neblaze) působí na kvalitu života ve městě a tudíž na to, jak se k vám poženou noví obyvatelé, podnikatelé, velkotovárníci atd. Statistika, navíc takto přehledně zobrazovaná, je velmi užitečná.

Jako další potřebný nástroj vidím „Stats“, tedy statistiky a to statistiky vašich příjmů, počtu obyvatel, jejich spokojenosti, příjmy na daních, kriminalita, požární bezpečnost, zdraví a několik dalších položek. Z těchto položek rychle a hlavně jednoduše zjistíte, jak na tom vlastně jste. Díky těmto údajům pak jednoduše zjistíte, na čem byste ještě měli zapracovat, co byste měli postavit, co naopak zrušit atd. Takže také velmi užitečná záležitost, zvlášť v kombinaci s prvním jmenovaným nástrojem.

Stejně jako v SimCity

Velkým tahákem všech SimCity her byly různé katastrofy (většinou přírodní, ale například i mimozemské) a i v tomto se tato Android budovatelská strategie inspirovala. Hra nabízí celkem tři přírodní katastrofy – tornádo, chrlící sopku a bouřku s nebezpečnými blesky. Tyto katastrofy se otevírají postupně s tím, jak roste vaše úroveň ve hře.

Na rozdíl od SimCity mají ovšem katastrofy v Pocket City také svoje opaky. Jedná se o možnost „Events“ (Události), kde najdete celkem 4 kousky – kostičkovou párty, ohňostroj, závody automobilů a vypuštění rakety. Tyto události upevňují vaše postavení a nárazově přidávají spokojenost lidem, takže si díky nim můžete udržet nespokojené obyvatele. Alespoň na pár následujících dní, než dojde k jejich vystřízlivění (a pochopení, že jim mažete med kolem pusy).

Pokud se bojíte, že katastrofy zničí veškeré vaše snažení, můžete si je v menu hry jednoduše vypnout (Events – Options – Disabled). Události vypnout nelze, ale to je tím, že je vyvoláváte vy sami a že jsou prospěšné. Událostí se tedy bát nemusíte.

Na výšku, ale přesto skvělé

Android strategie Pocket City přináší velmi jednoduché a účelné ovládání, kdy zóny, cesty, budovy a další věci nejprve vyberete v menu a pak je potažením přetáhnete na místo určení a vše potvrdíte novým kliknutím. V případě silnic a zón potom kliknete na začátek a tažením a druhým klikem označíte konec. Takže by se dalo říct, že ovládání je jednoduché, ale velmi účelné. A navíc ještě by se asi slušelo říci, že velmi přesné. Nikdy jsem neměla pocit, že by hra dělala něco jiného, než jsem jí přikazovala. Může se to zdát jako maličkost, ale sami si vzpomeňte, kolik budovatelských strategií na mobilech s Androidem se vám neovládalo moc dobře, právě třeba i kvůli přesnosti.

Možná máte pocit, že tuhle Android hru příliš chválím. A nebojte se, už nebudu. Teď na řadu přichází kritika, nebo alespoň trošku té kritiky. Takže jeden velký problém na začátek (alespoň pro mě). Hra je pouze na výšku! Ano, myslím tím na výšku, tedy telefon je postavený tak, jako kdybyste třeba volali, nebo hledali něco na internetu, tudíž kratší strana telefonu je dole. Osobně tento formát nemám ráda, jak u videí, tak právě i u videoher, které se mi pak zdají nepřehledné.

Je sice pravda, že Pocket City nabízí skutečně obrovské oddálení hry, díky čemuž vidíte klidně i celé město. Při velkém odzoomování ale jsou zase malé budovy, takže je to taky na nic. Ale zase – aspoň něco v té bídě.

Druhý menší problém vidím v opravdu hodně strohé grafice. V jisté vzdálenosti vypadá Pocket City docela dobře, jenže když tu hru oddálíte, nebo naopak přiblížíte, tak to není úplně TOP – budovy jsou rozmazané a brzy pochopíte, že se také hodně opakují. Ale má to i své výhody. Kostičkovaná grafika je hodně nenáročná na hardware, takže Pocket City můžete v pohodě spustit i na hodně starém smartphonu. Osobně jsem hru testovala na zařízení LG G4, které už je také spíš předpotopní, a hra mi fungovala. Navíc nežrala baterii a telefon se při ní nepřehříval.

Budovatelská strategie pro Android za 90%

Pocket City je i přes několik málo much přesně ta hra, která na Androidu chyběla, a kterou mělo být dříve vydané SimCity BuildIt (kdyby EA nedalo přednost mikrotransakcím a nekonečnému klikání a vyrábění a obchodování surovin). Pokud máte rádi budovatelské strategie a nevadí vám hry orientované na výšku, určitě si ji stáhnete. Ostatně, trial verze hry je k dispozici zdarma, a za plnou verzi zaplatíte jen něco málo přes 50 korun. I kdyby Pocket City stála 100 korun, stojí za všechny peníze – lepší budovatelskou strategii, která se věnuje především stavění měst, v současné době pro Android nenajdete (snad kromě TheoTown, jejíž recenzi najdete zde).

Příspěvek Pocket City – budovatelská strategie ve stylu legendárního SimCity pochází z androidtip.cz

Space Pioneer je akční hra viděná pohledem shora. Hlavní postava, vesmírný voják se v ní vydává na některé planety kde plní nejrůznější úkoly od prozkoumávání okolí, přes spravování nefunkčních modulů či shánění součástek potřebných k jejich aktivace, až po zabírání taktických míst jako jsou vesmírné stanice, případně po transportování důležitých lidí na místo určení.

Úkoly v této akční hře jsou různorodé, nicméně ve vašem případě jde většinou o to samé. Někam dojdete a tam chvíli bojujete, případně jdete a bojujete. Jestli na vás tohle zjištění působí nezáživně, tak věřte, že se pletete. Tohle záživné je. A jak!

Různorodé biomy a nepřátelské jednotky

Předně musím říct, že Space Pioneer naprosto exceluje, co se týče herního prostředí. Hra je pěkně barevná, trošku tím připomíná třeba Crashlands (kterou jsem recenzovala tady), i když těch barev je o něco více. A navíc i nepřátelé a celkově prostředí je takové více zajímavé, asi proto, že je plně 3D, a že obvykle také žije. Co to znamená?

Ve hře se dostáváte na různé planety, například na planetu pokrytou pískem, sněhem nebo hustou džunglí. V závislosti na dané planetě pak narážíte na různé objekty, jako například na krystaly, které můžete těžit (a které jsou skutečně těmi krystaly pro nákup vzácného vybavení), ale také na nepřátelské jednotky. A tak na vás na písečné planetě útočí něco jako štíři, na sněhem pokryté planetě něco jako sněžní muži a na džunglí pokryté planetě něco jako jedované kytky.

Zástupců každého biomu, ať už přátelského (respektive neutrálního) nebo nepřátelského, je samozřejmě víc. A liší se tím, jak na vás útočí. Někteří nepřátelé raději střílí, jiní útočí zblízka. Někteří nepřátelé útočí ve skupinkách a jsou děsně rychlí, jiní jsou pomalí a silní, ale budete čelit vždy jen jednomu zástupci daného pokolení.

Samostatnou kapitolou jsou bossové, takoví ti velcí a neskutečně odolní nepřátelé, s nimiž jsou souboje delší a mnohem obtížnější. Řekla bych, že na soubojích s bossy Space Pioneer spoléhá. Bossové jsou hlavní ingrediencí hry. Jsou skutečně obrovští, každý útočí jinými způsoby, každý má svoje vysvětlení v příběhu i na planetě, kde se s nimi potkáte. No a každý vám pořádně zatopí, takže se vám může stát, že si souboj zopakujete a tím pádem i moc dobře zapamatujete. Jo a málem bych zapomněla, jakmile se vám některý boss podaří překonat a prostě ho svalíte k zemi, budete z toho mít hodně dobrý pocit. A to se cení.

Spousta možností porcování

Stejně jako jsou rozliční nepřátelé a jejich způsoby, jak se vás snaží rozčtvrtit, jsou i rozličné zbraně, jimiž můžete čtvrtit zase vy je. Mezi základní zbraně patří kulomet, brokovnice a laserová puška, ale dále si můžete otevřít plamenomet, ruční kanón, pušku s energetickými výboji, pulzní pušku, plasmový emiter  a ray gun. Celkem je k dispozici 11 zbraní, přičemž každou z nich se můžete vyzbrojit podle momentálních preferencí. Každá z nich totiž střílí dost odlišným způsobem (například brokovnice má silné výstřely, ale jenom jednou za čas – kulomet střílí hromadu kulek, ale zásahy jsou slabší atd.).

Všechny zbraně, jakož i další schopnosti (zdraví, rychlost, cooldown speciálních schopností, reflexy atd.) a vybavení (granáty, střílny, lékárničky, nášlapné miny, orbitální nálet, granáty s mrznoucími výboji atd.) si navíc můžete vylepšovat výměnou za peníze, které vyděláte v misích.

Tady vám trošku poradím – klíčové je, abyste se zaměřili tak na dvě tři dovednosti a dvě tři věci a ty pak upgradovali co nejvíce. Pokud svoji pozornost rozptýlíte na více předmětů, budou se vám špatně hledat peníze, abyste mohli všechny ty věci upgradovat zároveň. A když pak máte některou věc, která je hodně slabá, je to k ničemu. Tady je každý upgrade skutečně cítit, takže v pokročilých levelech určitě budete volit i podle toho, na jakých zbraních, schopnostech a vybavení máte nejvíce upgradů.

A jak se to hraje?

Už jsem vám řekla mraky informací a ještě jsem se ani nezmínila o tom, jak Space Pioneer vypadá v chodu. Takže si to představte, vybrali jste si zbraň a oblíbené vybavení a pustili jste se do levelu. Jakmile přistanete na zemi, vidíte svého panáčka pohledem shora, přičemž levou páčkou chodíte, kam potřebujete a na pravé straně máte knoflíky pro výstřely a používání speciálních dovedností. Postava zaměřuje sama, takže vaším úkolem je hlavně se přiblížit na dostatečnou vzdálenost a potom ještě vybrat správnou dovednost.

Takhle na papíře (obrazovce vašeho displeje) to asi zní jednoduše, ale jelikož hratelnost sama je dost frenetická a jelikož nepřátelé často disponují velmi originálními způsoby útoků, tak se tady ani na moment nenudíte. Ba naopak. Těch chvilek, kdy budete očima tlačit cooldown některé nadstavbové dovednosti, zažijete habaděj. A budete také umírat.

Skvělá zpráva je, že hra vám nepočítá žádnou energii, což je u jiných her tohoto typu hodně oblíbené. Tady ne, tady si hrajete jak dlouho a jak často chcete. Můžete se libovolně vracet do předchozích levelů atd., jenom musíte počítat s tím, že obtížnost nových úrovní se rychle zvyšuje. Ale ani tady se nedá říct, že by vám tvůrci viditelně házeli klacky pod nohy, aby vás přiměli platit. To vůbec. Tato Android hra je velice férová a nechá vás hrát i bez placení. Dokonce se přiznám, že nebýt úvodního menu, tak bych ani nepoznala, že tato hra je distribuována zdarma a žije z mikrotransakcí.

Ještě vám dám malý tip, nezapomeňte se dívat na reklamy, čímž se vám zdvojnásobují odměny za splněné mise. Je to znát. A také nikdy nezapomínejte na vybírání beden zdarma, které najdete v levém horním rohu, pod ikonkou bedny.

Velké množství proviantu vám potom přinesou také „eventy“. Tyto časově omezené mise nejsou o nic obtížnější, než kmenové úkoly, jenom je musíte splnit v předem stanovenou dobu. Eventů má Space Pioneer (neplést s českou sandboxovou hrou Space Engineers od Keen Software House) vždy připravenou plnou kapsu, takže toho využijte.

Základna půl úspěchu

V pozdějších fázích hry se dostanete také k možnosti stavění základny (záložka „Base“ na levé straně displeje). Tato možnost je hodně užitečná, protože vám může přinést některé nadstavbové suroviny a předměty, například krystaly (ano, opravdu ty krystaly, které se jinak kupují). Budete-li mít na základně budovu pro těžbu krystalů, nemusíte si s touto položkou dělat hlavu. Jednou za čas stačí navštívit základnu a máte jich poměrně dost. A tak to platí se vším.

V základně jsou k dispozici spíše pokročilejší úkony, jako je vylepšení vašeho vesmírného obleku, vylepšení vašich pomocných robotů, nebo navýšení kapacity krystalů. Vtip je v tom, že všechny tyto pokročilé budovy platíte právě krystaly, takže si dobře rozmyslete, jaké budovy stavět první a jaké až později. Nicméně pokud budete chytří, tak krystalů budete mít dostatek a opět se dostáváme k tomu podstatnému – Space Pioneer je vesmírná akční hra pro Android, kterou můžete mít zdarma, jako skutečně zdarma. U hry se tedy dobře bavíte i bez placení.

Planety a levely kam se podíváte

Space Pioneer vypráví příběh o invazi vesmírných mimozemšťanů do jedné menší galaxie. Vaším úkolem je vypráskat tyto nepřátele ven, což se lépe řekne, než udělá. A to hlavně kvůli nepřebernému množství misí, které tato hra nabízí.

V současné chvíli se nacházím ve 39 levelu. Když jsem se dostala do levelu 36, byla jsem šťastná jako blecha a pochlubila jsem se bráchovi, že hru asi brzy ukončím. Když se mě zeptal, v jakém jsem levelu, a já mu odpověděla, tak se mi zasmál. A ujistil mě, že nejsem ani v půlce. Takže mám ještě co dělat. A vy se do toho dejte taky, protože tahle hra je perfektní, ať to vezmeme z pohledu grafiky, zvuků, originality i hratelnosti. Znovu opakuji, že Space Pioneer je k dispozici ke stažení zdarma, tak toho využijte.

Příspěvek Space Pioneer – prozkoumejte vesmír a pěkně si přitom zastřílejte v téhle akční hře pro Android pochází z androidtip.cz

Hra Braveland Pirate, o které je i tato herní recenze, je přitom třetím dílem této série. Předcházely ji tituly Braveland a Braveland Wizard, které můžete mít také. Tyto díly na sebe vůbec nenavazují, a nebo navazují opravdu jenom kosmeticky. Všechny jsou ale zasazeny do stejného univerza a všechny se také stejně (skvěle) hrají, takže recenze na tuto Android hru lze vlastně brát jako recenzi na celou herní sérii.

Braveland Pirate nás ze světa na pevné zemi zavádí mezi piráty křižující menší ostrovy. Piráti v této hře ale nevystupují jako piráti, které známe z historických knih. Nejsou veskrze proradní a špatní, jedná se spíše o dobrodruhy, kteří se prostě jenom ocitli ve špatný čas na špatném místě a nyní by chtěli zpět to, co jim právoplatně náleží. Díky tomu se hráč s osazenstvem lodi dokáže velmi jednoduše sžít – nepáchá totiž zlo, jako spíš dobro, akorát projevováno trochou násilí (což je ve hrách vlastně naprostá klasika).

Příběh hry je přitom poměrně minimalistický, před každou významnější událostí (obvykle se jedná o boj) si piráti prohodí dvě tři věty se svými oponenti, nebo mezi sebou navzájem. Tyto věty oplývají docela vtipnými hláškami a narážkami, ale zároveň pěkně ilustrují pirátskou motivaci i svět, do něhož se dostali. Příběh je tedy fajn, ačkoliv už z podstaty věci neplní hlavní úlohu (a není to tedy věc, kvůli níž byste si tuto hru kupovali).

Plavba lodí mezi ostrovy

Hraní Braveland Pirate by se dalo rozdělit do dvou rovin. Základ tvoří přesouvání vaší skupiny z místa na místo, v tomto případě z ostrova na ostrov, případně po ostrovech. Tento pohyb je na rozdíl od série Heroes of Might and Magic zcela neomezený, to znamená, že můžete jezdit z místa na místo, aniž by vás přitom sledovaly jiné příšery nebo například nepřátelští hrdinové.

Pohyb po mapě je zkrátka plně ve vašich rukách a slouží spíše jako takový lepší výběr soubojů, případně obchodů, v nichž chcete nakupovat. Mapa světa je proto vyčleněná pro přípravu na boj a výběr souboje, který vám bude vyhovovat, a není tu třeba nijak zvlášť strategizovat (snad kromě nákupu/výběru vojenských jednotek a vybavení, nebo vylepšování schopností – ale o tom budu psát až dál).

V Braveland Pirate najdete celkem 7 ostrovů, které se vám samozřejmě budou otevírat postupně s tím, jak je projdete a zničíte jeho bosse. Na každém tomto ostrově pak najdete okolo 20 soubojů (ale často i více). Obtížnost soubojů se liší, takže není dobré chodit do soubojů poslepu.

K rozpoznání obtížnosti soubojů slouží barva okolo ikonky souboje (šavle) – čím červenější má šavle okraje, tím obtížnější pro vás souboj bude s tím, že na ty nejobtížnější souboje jste upozorněni i krátkou zprávou těsně před soubojem, která vám dává ještě poslední možnost se střetnutí vyhnout. Poté už zbývá maximálně možnost „utéct“, ale tu můžete použít pouze v případě, že na vás je v souboji řada a že vám zbývá ještě alespoň jedna postava. A navíc, když ze souboje utečete, můžete přijít o některé své hrdiny, což také může bolet. Takže klíčem k úspěchu je dobře odhadovat své šance na výhru a nechodit na slepo do každého souboje, který se vám nabídne. Na některé souboje se vyplatí čekat, nejprve nabrat nějaké zkušenosti a nakoupit nějaké vybavení a vrhnout se do nich až pak.

Na ostrovech se dále nacházejí také obchody, kde můžete dokoupit ztracené hrdiny, nebo kde můžete pořídit lepší vybavení (šavle, boty, náhrdelníky atd.). Dokupování postav bude tím častější, čím horší budete mít v soubojích výsledky a s čím vyšší obtížností hrajete. Na obtížnost „easy“ vám hra po každém souboji většinu hrdinů ozdraví, na vyšší obtížnost ale o zabité hrdiny bez milosti přijdete a pokud o ně stojíte, musíte je znovu draze kupovat.

To mě přivádí k myšlence, že Braveland Pirate jsem nejprve hrála právě na obtížnost easy, která mě ale ke konci poměrně nudila. Hru jsem dokončila s 10 tisíc zlaťáky a úplně v pohodě. Takže pak jsem šla do druhého extrému a zvolila jsem „hard“. A tady to tedy byla pořádná fuška. Spoustu soubojů jsem musela opakovat a to dokonce i několikrát po sobě, protože hra při této obtížnost netoleruje prakticky žádnou chybu.

Na hexagonovém poli

Druhá fáze hry spočívá v samotných soubojích. A tady jde o naprostou lahůdku. Jakmile si vyberete souboj, dostanete se na hexagonové pole (pole tvořené šestiúhelníky), kde na levé straně máte naskládané svoje hrdiny podle toho, jak jste si je dali do slotů pro družinu po sobě. Na pravé straně potom máte nepřátelské jednotky. Hra vylosuje, kdo bude začínat a pak už se to hrne.

Každá jednotka má k dispozici několik políček pohybu a útok na blízko či na dálku (některé jednotky mají obojí). Dále mají jednotky k dispozici speciální dovednosti, jako například tvrdý výstřel z děla, nebo možnost převezmou kontrolu nad nepřátelskou jednotkou a poštvat ji na jednotku svého protivníka atd. Pohyb a klasický útok mají jednotky k dispozici pravidelně každé kolo (pokud na ně nepřítel nesešle kouzlo, které by jim v tom zabraňovalo). Speciální dovednosti (či útok) pak můžete využít pouze jednou za čas, protože má svůj cool down.

Ještě navíc je třeba počítat s tím, že každá jednotka má rozdílný dosah jak co se týče pohybu, tak co se týče útoků. Některé postavičky jsou agilnější, a tedy dokážou na jeden zátah přeběhnout přes téměř celou herní plochu, zatímco jiné jsou těžkopádnější. A pak je tu hlavní hrdina, pirát, který disponuje ještě možností vyvolat speciální útoky výměnou za body, které jednotky sbírají za útok na nepřítele. Mezi těmito možnostmi najdete navýšení bodů pohybu, dva druhy útoků (jeden slabší, namířený vůči jednomu nepřáteli, druhý silnější, namířený vůči nepříteli a jeho nejbližšímu okolí), možnost léčení nebo sejmutí efektů atd.

A tak je to se vším. A se všemi jednotkami, včetně těch nepřátelských. Celkově se tak dostanete k obrovskému počtu možností a je opravdu radost je kombinovat a vymýšlet ty nejlepší postupy. Jediné, co mi trošku vadilo, bylo, že většina nepřátelských jednotek z nějakého důvodu útočilo na kluka v pruhovaném tričku (buď jako první, nebo alespoň jednou v průběhu soubojů). Je to příliš čitelné a po čase nezáživné, ale naštěstí když změníte rotu, tak se trošku změní i způsob útoků.

Vojenských jednotek je celkem 9 – tři disponují možností útoku na dálku (kluk v pruhovaném tričku, Pepek námořník a pirátská pistolnice) – šest je pak určeno k boji na blízko (mým oblíbencem je voodoo bojovník, který si z nepřátelských jednotek dělá poskoky a posílá je proti svým lidem).

Ještě bych tady chtěla ztratit pár slov o nepřátelských jednotkách. Jsou opravdu hodně pestré. Narazíte na klasické rytíře, piráty, lukostřelce, ale třeba i na trošku roztodivnější postavičky, jako jsou kamenní obři, urostlí skřeti a tak dále. Tato hra je fantasy, přesně ve stylu Heroes of Might and Magic a prozrazují to právě i tyto detaily.

Tři stromy dovedností

Stejně jako v Heroes of Might and Magic sbíráte i tady zkušenosti to za všechny souboje, které podstoupíte (čím obtížnější souboj a čím lepší výsledek, tím více zkušeností dostanete). Jakmile shromáždíte dostatek zkušeností, zvýší se váš level, což s sebou nese navýšení bodů zdraví i samotné body dovedností, které si sami určujete.

Strom dovedností (tady pojmenováno jako Talenty) je rozdělený na tři větve. Jako první jsou vylepšení v červené barvě, kde najdete klasické záležitosti jako zvýšení šance na kritický úder, zvýšení schopnosti vedení jednotek nebo zlepšení obrany při útocích protivníka atd. Dále jsou tu vylepšení ve žluté barvě, kde najdete navýšení kuráže pro všechny jednotky ve vaší skupině, zvýšení schopnosti pohybu pro jednoho náhodného hrdinu, nebo zvýšení počtu zlaťáků, které za souboj dostanete. A nakonec jsou tu vylepšení v modré barvě, kde nechybí takové vlastnosti jako navýšení zdraví pro vybrané jednotky, navýšení počtu zkušenostních bodů nebo snížení ceny za oživení jednotek po soubojích.

Celkem je k dispozici 21 schopností, přičemž některé jsou sobě v opozici, takže si můžete vybrat jen jednu schopnost, načež ta druhá zanikne. Díky tomu budete mít i při druhém rozehrání nad čím přemýšlet a s čím experimentovat.

Malované dobrodružství

Když se řekne série Braveland, zasvěceným hráčům dost možná naskočí také grafické zpracování. Tvůrci z Tortuga Team se rozhodli pro jednoduchou, ale hezky stylizovanou fantasy grafikou. Braveland, ať už spočinete u jakéhokoliv dílu, vypadá jako taková barevná pohádka. I tímto se Braveland profiluje jako Heroes of Might and Magic pro Android, ačkoliv grafika zde uvedená je o něco jednodušší (nikoliv však méně krásná), než v této počítačové hře.

Grafika je přitom jen jednou z pěti věcí, kvůli nimž Braveland Pirate (a další dva díly Braveland a Braveland Wizards) počítám mezi nejlepší tahové strategie pro Android. A teď jedna dobrá zpráva na konec. Tvůrci z Tortuga Team v současné chvíli pracují na v pořadí čtvrté hře ze série Braveland. Tato hra dostala název Braveland Heroes a vy si jí můžete zahrát už dnes, v otevřeném přístupu na Google Play Storu. Hra je k dispozici zdarma, takže to zkuste!

Příspěvek Braveland Pirate – tahová strategie ve stylu Heroes of Might and Magic pochází z androidtip.cz

Vaše první kroky v této hře vás přivedou k obrovské vile, domově tajné agentky Ruby La Rouge. A vaším prvním úkolem je dostat se dovnitř. Při průzkumu okolí narazíte na tajné otvírací zařízení a tím je na světě i první logický problém. Ale to je vlastně jenom taková kapka v moři.

Jakmile se dostanete do domu, teprve pochopíte. Dům je skutečně obrovský, tvoří ho hned 3 patra, přičemž v každém z pater se nachází 3 – 5 místností. A každá tato místnost přináší svoje tajemství, zajímavá zákoutí, logické hádanky, nebo nápovědy a často také speciální aparáty, s nimiž musíte pracovat, abyste něco otevřeli/zavřeli/prolomili nebo jiným způsobem aktivovali.

Každá z místností má tedy svoji jasnou roli v příběhu i celkovém zasazení a nepůsobí jenom jako hloupá výplň hry (budete se divit, ale v adventurách často narazíte na místa, která by ve hře ani nemusela být, ale tvůrci je tam zasadí, aby tím natáhli herní dobu – osobně mě tyto hry docela štvou).

Jako pavučina

Dům (včetně příchodu do domu i odchodu z domu) je přitom pouze první kapitola. Všechny ostatní kapitoly však fungují naprosto stejně. Mají ucelený námět a jsou zasazené do svébytného prostředí, které v plném rozsahu pracuje s hlavními myšlenkami hry. Jak si to představit? Vraťme se k první kapitole, tedy do domu. Pozor, následuje spoiler, respektive lehký návod na řešení hádanek. Takže vejdete do domu a hned před vámi je velké akvárium a v něm se nachází klíč. Takže je jasné, že klíč budete muset nějakým způsobem vyndat. Hned vedle, kousek nad římsou krbu pak visí jakýsi mechanismus, který odkazuje k další hádance. A u schodů, které vedou z místnosti do patra výše, si pak sedí docela okatě 4 zajímavé květináče (včetně květin).

Jelikož druhé dva objekty jsou značně nečitelné, pravděpodobně jako první vyřešíte hádanku s akváriem. Hned poté ale narazíte na vodítko, které vám vysvětlí, co je ten aparát nad krbem. A jakmile tento aparát aktivujete, zase se k vám rychle donese další sdělení, tentokrát o práci s tímto aparátem. A toto sdělení zcela přirozeně vyplyne z návštěvy jiné místnosti, nebo třeba z řešení jiné hádanky. Je těžké to vysvětlovat, ale chtěla bych tu vyzdvihnout nápaditost autorů a jejich schopnost všechno přirozeně provázat.

Kliky a dvojkliky

Agent A, adventuru se spoustou logických hádanek tvoří celkem 5 kapitol – A puzzle in disguise, The chase continues, Ruby’s trap, A narrow escape a The final blow. Výše zmiňovaný dům a jeho přibližně 12 místností je přitom základ pouze jedné (první) kapitoly.

V rámci příběhu se pomalu přesunete do tajných místností agentky La Rouge, které jsou ještě mnohem nápaditější a rozlehlejší než samotný dům. Všechny kapitoly, respektive všechna nová místa přitom na dům z první kapitoly pečlivě naléhají a jenom dále rozšiřují již známé prostředí.

Skvělé na tom je, že staré místnosti jsou i v pozdních fázích hry vždycky k něčemu užitečné. Postupně zjišťujete, že se v nich nacházejí další a další mechanismy, které potřebujete pro řešení pokročilých záležitostí, takže návrat zpět do domu není otravné.

K perfektnímu pocitu z hraní potom přispívá také ovládání. Tuto adventurní hru pro Android totiž ovládáte pouze kliky a dvojkliky. Pokud chcete vyjít do první patra, prostě jenom kliknete na schody. Pokud se v místnosti chcete přiblížit k nějakému aktivnímu předmětu, třeba k římse nad krbem, opět na něj pouze kliknete. A pokud se chcete vzdálit zpět od něj, tak na obrazovku kliknete dvěma prsty a obraz vám odzoomuje. Je to hodně efektní a přitom nenáročné. Na mobilní platformu se tento způsob hodí jako zadek na hrnec, ačkoliv se může stát, že pokud přecházíte z počítačů a PC adventur, tak se nejprve budete cítit svázaně. Ale nebojte se, ono vás to omrzí, jako to omrzelo mě. Myslím ten pocit svázanosti. Teď už si to nemůžu vynachválit.

Agentka, která je vždycky o krok vpřed

Agent A rozhodně není upovídaná adventura, která by na vás na každém kroku vybalila dvoustránkový elaborát. To vůbec ne. Příběh hry tvoří jenom několik videosekvencí (obvykle mezi kapitolami), kde zjistíte potřebné informace stejně jako další střípky k hledání agentky. To ale není ani zdaleka všechno.

Další spoustu informací, možná více než v předělových videosekvencích, dostanete během samotné hry. Vaše postava (není vidět, ale hrajete za ní) komentuje věci, na které klikáte. A i prostředí samo vám o honbě za protřelou agentkou spoustu věcí napoví. Takže když vnímáte detaily, příběh vám před očima staví velkolepou podívanou s minimálními náklady.

Díky skutečně malému množství textů a díky poměrně nenáročné angličtině je tato hra vhodná i pro hráče, kteří neovládají cizí jazyky. Mám to vyzkoušeno hned od dvou lidí zároveň. Oba anglicky vůbec neumí a oba si hru skvěle užívali, takže se nebojte. Agent A můžete hrát i bez textů, které v nich najdete.

Něco jako The Room, ale v komiksové grafice

Už po prvních několika minutách hraní mi bylo jasné, že Agent A se svými herními mechanikami hodně podobá hrám ze série The Room, případně novější logické hře na motivy The Room s názvem The House of Da Vinci. Jistou podobnost potom najdeme také v sérii Faraway.

S hrami ze série The Room má adventura Agent A podobné hádanky. S jistou nadsázkou se dá říci, že pořád někde něco hledáte a montujete, ať už se jedná o skryté přihrádky nebo posuvné obrazy, případně otočné mechanismy a zámky bez čísel, ale s obrázky.

S hrami ze série Faraway má tato logická hra/adventura společný způsob pohybu v prostředí, celkovou koncepci a vizáž. Hra vypadá hodně podobně, jenom je o něco barevnější a laděná do trošku jiných odstínů. Takže pokud máte rádi výrazné pastelové barvy, ke konečnému hodnocení si přidejte ještě pár procent.

Ale pozor, ještě bych chtěla zdůraznit, že ačkoliv Agent A hraje pastelovými barvami, rozhodně to neukazuje na hru pro děti. Agent A má sice doporučení PEGI 7 (pro děti od 7 let) a je třeba připustit, že v ní nenajdete krev ani násilí, jenže prostředí a vůbec atmosféra hry je dost pochmurná a téma poměrně závažné (a to je moc dobře), takže bych tuhle hru svěřila až trošku odrostlejším dětem (alespoň 10 a více let).

Nejlepší detektivní adventura na Android

Jak jsem se zmínila už na začátku recenze, Agent A obsahuje celkem 5 kapitol. Každá tato kapitola vás zabaví tak na 1 – 3 hodiny podle toho, jak vám půjde hraní od ruky (osobně jsem sem tam narazila na zádrhel, takže bych se přikláněla alespoň k těm 2 hodinám). Celkem se tedy dočkáte asi 5 – 15 hodin opravdu kvalitní zábavy.

Tvůrci si jsou vysoce kvalitním zpracováním a zábavností hry natolik jistí, že na Google Play umístili také trial verzi, která obsahuje celou první kapitolu zdarma. Tato trial verze vám umožní vyzkoušet si, zdali se vám Agent A strefila do vkusu, nebo se do ní nevyplatí investovat. Přímo skrze tuto trial verzi pak můžete zakoupit i zbytek hry a to za lidových 53 korun.

Svoje čtyřdenní dobrodružství (vždy večer před spaní po asi 2 až 3 hodinách) bych shrnula tak, že nelituji ani jediné strávené minuty a ani jediné utracené koruny. Agent A je skvělá adventura s pestrou paletou logických hádanek (chtěla jsem je spočítat, ale pak jsem zjistila, že je jich fakt moc), která vás přiměje přemýšlet. Osobně ji řadím mezi nejlepší adventury roku 2018, případně mezi nejlepší logické hry 2018. Věřím, že za srdce chytne i vás.

PS: Agent A jsem hrála na svém dosluhujícím smartphonu LG G4. Telefon se při hraní zahříval na běžnou míru, občas ale došlo k lehkému zaškobrtnutí. Na zábavě to Agent A neubralo, ale pro horší zařízení jak je LG G4 tuto hru nedoporučuji.

Příspěvek Agent A – adventura v přestrojení a se zajímavými logickými hádankami pochází z androidtip.cz

Závodní hry ze série Asphalt patří společně se závodními hrami ze série Real Racing k vůbec těm nejkvalitnějším, nejčastěji stahovaným a také nejvýdělečnějším závodním hrám. Jenže zatímco Real Racing je poměrně realistická série závodních her, Asphalt 9 jde na hráče a potažmo i na jejich zábavu ze zcela opačného směru. Asphalt patřil a vždycky patřit bude mezi arkádové závodní hry toho nejryzejšího charakteru. A Asphalt 9: Legends to jenom potvrzuje.

Driftování na plné kule

Asphalt 9: Legends vám na první pohled připomene předchozí díly série, ale také například velmi oblíbenou hru Need for Speed: No Limits. V této hře tedy máte závodní tratě, a když se na ně dostanete, vaše auto je automaticky poháněno. Nemusíte tedy držet plyn pro jízdu a ani řadit na vyšší stupeň, případně podřazovat na nižší stupeň v případě, že se nemůžete dostat do potřebných otáček. Namísto toho děláte spíše drobnější úkony.

Mezi tyto drobnější úkony patří driftování, přejíždění mezi jednotlivými jízdními pruhy a přidávání turba (nitra). Pro driftování máte vyhrazenou ikonku na levé straně od automobilu. Pokud ji stisknete (nebo se dotknete plochy v jejím okolí, člověk skutečně nemusí být nijak přesný) v zatáčce, vaše auto jde do smyku. Tím pádem se trošku zpomalí a zabrání nárazu do hrazení, případně zrychlí samotný průjezd zatáčkou.

Možnost přejezdu mezi několika pruhy se vám nabídne jenom jednou za čas. V takovém případě vyskočí ikonky v horní části obrazovky, které vám naznačí, co při přejezdu do jednotlivého pruhu dostanete. Někdy se při přejezdu dočkáte dobití nitra, jindy se díky tomu dostanete na skokánek, nebo na jinou cestu, která může být rychlejší nebo bezpečnější. Pokud se vám v dosavadním pruhu nelíbí a zvolíte si možnost přejezdu, stačí potáhnout po displeji vašeho mobilu do požadovaného směru (případně několikrát za sebou, díky čemuž přejedete o dvě místa jiným směrem).

Nitro vám umožňuje na omezenou dobu zrychlit a je nabízeno v několika módech. Při obyčejném zmáčknutí vám poslouží nitro v základním módu a to po vámi zvolenou dobu, nebo dokud se vám nitro úplně nevybije. K dispozici je ale také přídavný mód, který se dá vyvolat dvojklepem na ikonku nitra, ale pouze v případě, že máte plný ukazatel. Ukazatel přitom naplňujete různými frajeřinkami, jako jsou skoky s točením nebo drifty, případně sbíráním ikonek nitra.

Z tohoto základního ovládacího systému pak lze vykřesat poměrně zábavná a časem také dostatečně náročná arkádová hra. Na začátku to tak nevypadá, ale věřte mi. Časem se úkoly ve hře, stejně jako náročnost tratě pořádně zvýší a vy pak musíte naprosto přesně vybrat správnou cestu, nebo vyvolat nitro (ve správném módu). Jinak přijedete do cíle jako poslední.

O Asphalt 9: Legends a jeho herním systému jsem se náhodou dostala do debaty se svým přítelem. Tomu jsem hru před pár dny doporučila, ale on ji zkusil a pak ji se slovy, že je příliš lehká, zase odložil. Když jsem se pak ke hře dostala sama, také mi přišla lehká, ale rozhodla jsem se jí věnovat více času. A hle, výsledek se dostavil. V Asphalt 9: Legends samozřejmě postupně přituhuje a společně s tím se dopracujete k zábavě. Při hraní v pozdějších fázích hry musíte naprosto přesně určit, která cesta je nejvýhodnější s ohledem na její délku, nabízené bonusy, ale i na soupeře, kteří jsou s vámi na trati. Pokud například budete závodit s velmi rychlými auty a sami budete mít jenom průměrný závoďák, tak musíte volit spíše kratší cesty pro driftování a úseky se skoky, než rovinky, kde se rychlost projeví. Překvapí vás to, ale i takové detaily se v této hře nacházejí. A pokud to pochopíte, budete z nich těžit!

PS: Přítel se ke hře nakonec vrátil a teď už paří stejně nadšeně jako já sama.

Herní možnosti pro skutečné fajnšmekry

V Asphalt 9: Legends vás jako v každém předchozím díle přivítá singleplayerová mise. V tomto případě jsou singleplayerové mise rozděleny na jakési úseky podle obtížnosti a také zasazení. Každý tento úsek má cca 7 až 10 závodů (může být i více i méně, mluvím o průměru). Za každý splněný závod dostanete menší odměnu v podobě kartiček s lístky na nové automobily (abyste si auto otevřeli, budete jich potřebovat vždycky více než 5) nebo s penězi. Pokud splníte celý úsek, dostanete větší odměnu a navíc se budete moci přesunout zase k další sérii závodů (a tedy k další odměně).

Vedle singleplayerové mise, která je naprosto ideální k získávání peněz na nové upgrady pro automobily, pak máte k dispozici také další možnosti. Jak je v poslední době dobrým zvykem, najdete tady denní a týdenní výzvy. V jejich rámci je před vás předestřeno vždy několik úkolů, jako například zajet závod ve stanoveném čase 1 minuta a 45 sekund, ve stanoveném čase 1 minuta a 40 sekund (a tak dále, třeba ještě o dalších 15 sekund méně), nebo driftování po dobu 10 sekund či skoku na dvou skokáncích. Pokud tyto dílčí úkoly splníte a závod dojedete, dostanete odměny, v tomto případě peníze, nebo možná ještě užitečnější kartičky na automobily a upgrady. Těchto kartiček musíte mít k otevření nového automobilu vždycky hned několik, takže je třeba šetřit a do závodů se vracet (naštěstí je můžete plnit několikrát, přičemž dostanete odměnu třeba hned při trojím splnění úkolu).

K tomuto systému musím říci, že nových automobilů a tedy i kartiček je opravdu hodně. A pokud nejste vyloženě závodní (automobiloví) fanatici, tak se v nich klidně ztratíte. Jenže Asphalt 9: Legends naštěstí obsahuje velmi přehledný systém se solidní navigací po závodech, takže nakonec to bolet nebude. Naopak. Tento systém funguje takto. Vyberete si ještě neaktivovaný automobil a kliknete na něj. Otevře se vám nové okno, které vás informuje o dalších vlastnostech tohoto automobilu. A tam najdete také přesné informace o tom, kde můžete získat další kartičky pro otevření tohoto vozu. A ještě lepší je, že přes daný seznam se rovnou můžete dostat na startovní čáru závodu, který vám tyto kartičky potenciálně přinese. Je to velmi efektivní. Dokáže to ušetřit čas a celá hra díky tomu zůstává přehledná, i přestože je velmi komplexní a alespoň co se týče systému různých závodů také neskonale komplikovaná.

Jelikož celý svět je nyní online a kdo není online je sto let za opicemi, také Asphalt 9: Legends jakožto představitel velmi moderní a cool hry přináší také multiplayer. A to dost propracovaný multiplayer, který opět představuje svůj vlastní systém. A který mě jako jeden z mála multiplayerů v závodních hrách docela přikoval k židli a bavil.

Takže v multiplayeru si vytvoříte svůj profil (jedna změna jména je zdarma) a pak se pustíte do závodění podle vašeho skillu (schopností). Existuje několik skupin od začátečníků až po legendy, nebo chcete-li silně pokročilé hráče. V této skupině pak plníte jednotlivé závody, přičemž za každé lepší umístění dostáváte body (tuším od pátého místa nahoru), zatímco za každé horší umístění vám tyto body jsou sebrány (je to méně než v případě odměny za výhru nebo druhé a třetí místo, ale stejně to zabolí). Tyto body jsou přičítány k vašemu primárnímu účtu, čímž roste vaše prestiž.

Prestiž se započítává do možných obtížnostních skupin a dále do klanu, do kterého se můžete přihlásit (nebo si ho vytvoříte a pozvete si tam své vlastní lidi). Tento klan pak profituje z vašeho závodění, nebo spíš výher. A profituje také z výher ostatních členů. Když pak máte schopný klan, který hodně hraje a často vyhrává, tak dostáváte zajímavé bonusy a odměny. V rámci klanu si pak můžete také psát, což je skvělé používat tak, že si vytvoříte školní klan, třídní klan, rodinný klan, nebo pracovní klan.

Trhači asfaltu v plné kráse

Nebyla by to hra ze série Asphalt, kdyby neměla licencované ty nejlepší závodní automobily na světě. Asphalt 9: Legends přináší opravdu širokou paletu závodních automobilů té nejvyšší kvality a světového věhlasu. Najdete v něm automobily značek jako je Ferrari, Lamborgini, Bugatti, BMW, Mercedes, Porsche, Exotic Rides, Pininfarina nebo VLF. Jmenovitě bych pak ráda zmínila takové kousky jako je W Motors Fenyr Supersport, Trion Nemesis RR, Rezvani Beast X, Pininfarina H2 Speed, Pagani Huayra BC, Nissan GT-R, Mercedes-AMG GT S, McLaren P1 nebo Lamborgini Terzo Millennio. Celkem je k dispozici přes 54 automobilů, přičemž je dost možné, že další vozy přibudou zase až v průběhu následujícího roku či dvou.

Výběr automobilů v závodní hře Asphalt 9: Legends je velkolepý a automobily i díky svému preciznímu vzhledu a celkovému zpracování jsou skvělou motivací k dalšímu hraní a vyhrávání obecně. Některé automobily si pak můžete také koupit, ale i bez této možnosti můžete být. Asphalt 9: Legends je dobře hratelný i bez nákupu doplňků a to i přestože v něm najdete energii. Tato energie nutná pro spuštění některých závodů se totiž většinou váže pouze k jednomu z automobilů, takže když vám dojde, prostě přejdete na nový vůz. Vzhledem k tomu, že vozový park je tak bohatý, je to radost, nikoliv problém.

Stejně jako Asphalt 9: Legends umí prodat nádherné automobily, umí prodat také prostředí, ve kterém se odehrává. Asphalt 9: Legends přichází s mnoha oslňujícími lokacemi, jako jsou třeba italské Coloseum, egyptská Káhira (a pyramidy), americké San Francisko (a Golden Gate Bridge) nebo čínský Shanghai. Každá tato lokace má vlastní dominantu, kterou využívá na maximum, protože kolem ní jezdíte, nebo jí různými způsoby nadjíždíte nebo podjíždíte a vždycky to vypadá naprosto překrásně, až vás to oslňuje. Na Asphalt 9: Legends je tak celkově radost pohledět.

V tomto kontextu (moderní hra s nádhernou high-endovou grafikou) vás asi zarazí, že Asphalt 9: Legends je hardwarově poměrně nenáročná. Dobře běhala i na mém LG G4. Netrhala se (snad kromě opakovaných záběrů, kde občas nějaké to lehoučké zaškobrtnutí vidět bylo), nepřehřívala telefon a byla šetrná i co se týká baterie (ačkoliv na hraní bez toho, že byste měli k dispozici kabel na dobíjení, to asi není).

Celkově tak nemůžu napsat jinak, než že je Asphalt 9: Legends skvělá závodní hra bez kompromisů, kterou musí mít každý nadšený milovník automobilů. Už jen kvůli těm krásným autům a prostředí, kterými vás provede. Jo a abych nezapomněla, hra je k dispozici ke stažení zdarma a rozhodně ji najdete v našich dvou dalších výběrech – nejlepší závodní hry pro Android a nejlepší hry pro Android za rok 2018.

Příspěvek Asphalt 9: Legends – arkádové závodní hry pro Android mají nového krále pochází z androidtip.cz

Nerada bych tu prozrazovala některé detaily, protože tento seriál má i díky nim schopnost vás překvapit, nebo ještě lépe řečeno – vaše vědomí a myšlenky vzít a převrátit vzhůru nohama. V anglickém jazyce se tomuto procesu říká „mind fuck“ a co se týče Westworldu, mohlo by se jednat i o podnadpis celého seriálu. Co se týče stejnojmenné hry, na ní „mind fuck“ zrovna moc nesedí, i když bych se klidně vsadila, že pokud seriál neznáte, hratelnost vás v prvních několika hodinách skutečně dostane.

Strategie ve stylu Fallout Shelter

Ještě než se ponoříte do tajů Westworldu naplno, určitě vás při pohledu na herní systém napadne, že tohle už tu jednou bylo. A máte pravdu. Herní systém Westworld jako by z oka vypadl hernímu systému Fallout Shelter, což rozhodně není na škodu. Tento herní systém považuji za vysoce životaschopný a nemám nic proti tomu, že ho chce někdo napodobit. Naopak. Pokud to dělá s takovou grácií, jako tvůrci Westworldu, je to přínosné pro všechny zainteresované strany. A jak to tedy vypadá ve skutečnosti?

Na dění ve Westworldu se koukáte pohledem z boku. Hrací pole je rozdělené na nadzemní část a podzemní část. V nadzemní části se nachází všechny klasické kulisy pro vytváření zábavy, jako například saloon, ve kterém se hrají karty, vězení, ve kterém si lidé s výtvory hrají na přepadení, nebo například obchod, kde si lidé hrají na obchodníky.

V podzemní části se pak nachází řídící místnost, což je srdce celého zábavního parku, protože společně s tím, jak se o něj staráte a upgradujete ho, rostou také vaše možnosti, jako je stavba budov nebo pokročilé upgradování. Dále se v podzemní nachází prázdné místnosti, které si můžete zvelebit a předělat na potřebné místnosti, jako například na výrobnu nových výtvorů, na opravnu starých a porouchaných výtvorů, na vyladění stávajících výtvorů, na výrobu krve a dalších pokročilých látek atd.

Místa pro nové stavby je opravdu hodně, ale vy ho zase tak rychle nezastavíte, protože výstavba každé budovy něco stojí a tak člověk musí šetřit a postupovat pomalu, postupně. Základní budovy však postavíte tak do cca levelu 10 – 12, takže vám nebude nic chybět.

Zákazníci a jejich náročná přání

Jak už jste pochopili, základem této hry jsou výtvory, jakési robotické postavy, které se starají o potěšení lidí. V praxi to vypadá tak, že do vašeho zábavního parku vlaky přijíždějí zákazníci a hledají zde určitý druh zábavy. Někdo baží po lásce, někdo po násilí a podle toho se žene do určité budovy (například banka, policejní stanice atd.). Jakmile do budovy přijde, musíte na něj kliknout a podívat se na jeho preference a hlavně na level, jaký mu náleží.

V ideálním případě ve své sbírce najdete výtvor, který je podobně naladěný jako zákazník, má tedy zájem, respektive umění lásky, či násilí. A v ještě lepším případě je pak tento výtvor na dostatečném levelu, aby dokázal přání zákazníka uspokojit v plném rozsahu. Pokud jsou obě tyto podmínky splněny, výtvor a váš zákazník si na něco zahrají a pak vám za to přitečou peníze do kapsy. Pokud ovšem nemáte výtvor na dostatečném levelu, zákazník bude naštvaný a na konci seance váš výtvor zastřelí.

Naštěstí pro vás tu existuje pokoj, kde přivádí k životu zabité výtvory. Ale něco to stojí. Takže je potřeba dobře odhadnout šance na uspokojení lidí a pokud jsou skutečně malé, tak je raději nechat čekat dokud nebude volný některý zkušenější výtvor, který si poradí i s náročnějšími přáními, respektive s vyššími levely návštěvníků.

Vycvič svůj výtvor

Výtvory se vyrábí z plánů, které dostáváte za plnění dílčích úkolů, jako je například vycvičení/přiřazení pěti výtvorů. Každý plán vás opravňuje k docela jinému výtvoru. Některé z nich jsou zcela obyčejné a hodí se spíše k levelování silnějších výtvorů a tedy ke spotřebě. Jiné jsou vzácnější, mají například dvě, tři, čtyři nebo pět hvězdiček, což znamená dobrý základ, který jde dále rozšířit opět upgradováním. Přitom platí, že čím více hvězdiček vaše výtvory mají, tím lepší jsou v oblastech, pro které jsou stvořeny a tím spíše dokážou uspokojit i potřeby náročnějších lidí.

Cvičení výtvorů je i vzhledem k neustále se zvyšující obtížnosti/náročnosti zákazníků zcela klíčové. Člověk přitom musí dobře přemýšlet, který výtvor vylepšit dříve, protože každý z nich má jinou specializaci a každý z nich také level. Při levelování se mi proto několikrát stalo, že jsem jako blázen porovnávala všechny alternativy  a počítala, kolik jakých výtvorů mám a jaké povolání musím na plac ještě dodat, což je docela dobře. Člověka to nutí přemýšlet a plánovat, Westworld proto není jenom prachobyčejná klikačka/zklízečka.

Jenom pro zajímavost, vaše výtvory jsou zaměřené například na tyto činnosti: láska, střílení, přepadení, násilí, obchodní partnerství, bankovnictví, intelekt, převlékání, hraní karet atd.

Dobře protkané vztahy

Jak jsem již napsala, pokud výtvor nebude v dostatečném levelu, zákazník se naštve a pak ho zastřelí. Štěstí je, že tento výtvor si můžete znovu oživit. Jenže to má háček. Za každé oživení platíte krví, které není nikdy nazbyt. Tato krev se totiž vyrábí zase v docela jiné místnosti a to výměnou za peníze.

Vazby mezi jednotlivými místnostmi jsou velmi dobře protkané, takže v podstatě využíváte všechny dostupné místnosti a nestane se vám, že byste do jedné chodili pořád a druhou nenavštívili třeba dva týdny. V tomto směru je Westworld dobře vyvážený.

Na Westworld je zajímavé také to, že jakmile se ve hře začnou objevovat dlouhé čekací doby a vy se začnete nudit, tak vám namísto žádosti o peníze/učinění některé mikrotransakce otevře nové parky. A v nich můžete stavět další a další budovy a posílat do nich další specializované panáky, tedy pardon výtvory. Díky přeskakování mezi jednotlivými světy máte přitom pořád co na práci a na nějaké mikrotransakce si vážně ani nevzpomenete. Tím ale nechci říct, že nějaké mikrotransakce nedoporučuji.

Pozn.: V současné chvíli je k dispozici pět světů – základní park Sweetwater, venkovský Abernathy Ranch, bouřkou poničený Escalante, osadnický Las Mudas a ještě jeden park s názvem Pariah, který mám bohužel stále zavřený (ale doufám, že už se k němu brzy probojuji). Každý z parků nabízí trošku odlišné prostředí, trošku odlišné možnosti stavění a z toho vyplývající nutnost trošku rozdílného plánování a strategických rozhodnutí. Každý z parků je navíc vizuálně zajímavý a do každého z nich vás bude bavit chodit.

Platba se vyplatí

Pokud jste již někdy četli mojí recenzi na free-to-play hru (hru zdarma s možností nákupu mikrotransakcí), tak určitě moc dobře víte, že patřím mezi lidi, kteří tento typ her moc nemusí. A pokud nějakou takovou hraje, tak ve většině případů odmítá platit. A proto vás nejspíš překvapí, když vám prozradím, že ve Westworld jsem si udělala radost a pár korun utratila.

Jde o to, že v tato strategická hra je vystavěná takovým způsobem, že se vám případná mikrotransakce vyplatí. Citelně vyplatí. Za peníze si tu totiž nemůžete koupit pouze klasické diamanty (což je podle mě strašně pomíjivá měna snad ve všech hrách – uděláte klik, klik a je obvykle po nich bez žádného citelnějšího efektu), ale také samotné výtvory. A to už člověk na hratelnosti skutečně hodně pocítí.

Výtvor na levelu pět a se zaměřením na téměř čtvrtinu všech témat je prostě k nezaplacení. Můžete ho poslat k náročnému zákazníkovi do banky, stejně jako do saloonu nebo do stáje. A tím pádem vám veškerý obchod mnohem lépe plyne. Když se navíc ke kupovanému výtvoru na maximálním levelu časem dopracujete dalších dvou výtvorů na předposledním levelu, budete mít skutečnou radost z toho, jak vám to všechno jde od ruky. Takže ano, ve Westworldu jsem pár desítek korun utratila a musím říct, že to byly dobře investované peníze. Hubert funguje bezchybně a vydělává mi spoustu peněz.

Velké množství peněz vám můžou vydělat také různé eventy, jako třeba The Guest is Always Right, což je časově ohraničený úkol, v jehož rámci se snažíte například odbavit co největší počet zákazníků se spokojeností 90% a více. Za každých pět odbavených zákazníků přitom dostáváte lepší a lepší odměny. Ale má to samozřejmě háček, tyto eventy jsou časově omezené, takže po uplynutí vytyčené doby se musíte přesunout zase na další úkol. Přiznám se, že i když do této hry investuji (alespoň na můj vkus) opravdu hodně času, ještě se mi žádný z centů nepodařilo splnit na 100%. Ale to nevadí, odměny jsou dílčí. To znamená, že je dostáváte průběžně a po konci eventu o ně nepřijdete.

Skvělá hra podle výborného seriálu

Přiznám se, že o kvalitu Westworld jsem se hodně obávala, protože hra vyšla jen chvíli potom, co v České republice běžela i první řada seriálu (druhá řada teprve půjde do televize, třetí řada ještě nebyla ohlášena). V těchto případech většinou vychází tzv. „rychlokvašky“, které se snaží rýžovat na popularitě seriálu a nepřináší vůbec žádnou přidanou hodnotu. To naštěstí není případ hry Westworld, která přináší tu nejvyšší kvalitu snad ve všech myslitelných ohledech.

Hrací systém strategie Westworld je téměř dokonalý. Jedná se o perfektní klikačku, v níž sice musíte používat mozek, ale zároveň se dobře bavíte a relaxujete. Free-to-play model je nastavený tak, že se dobře bavíte i bez zaplacených peněz. Ale pokud náhodou zaplatíte, tak skutečně cítíte velký pokrok a pomoc. Prezentace naprosto exceluje, grafika dosahuje top úrovně a i zvuky a hudba patří mezi to nejlepší, co se v současné chvíli mezi strategickými hrami pro Android vůbec vyskytuje. A pak tu máme tu přidanou hodnotu, kterou je zcela jistě námět populárního seriálu. Pokud vás bavil stejně jako mě, k hodnocení této hry si přijdete klidně ještě 10%.

Příspěvek Westworld – nahlédněte do světa zajímavého scifi seriálu v této strategii pro Android pochází z androidtip.cz

Otázka: „Nevíš náhodou, proč mi můj antivir neustále hází ten nový film do karantény?“ Odpověď: „Hmm, těžko říct… Nehraje v něm Trojan?“

… nebo tento:

Alenka v říši divů: <div><div><div><div>ALENKA</div></div></div></div>

… a co tento:

Co jsme si mysleli v roce 1999: „To nemám šanci v životě zaplnit ten 10 GB harddisk…“

Co si myslíme dnes: „Kurnik, už mám jenom 160 GB volných…“

Pokud vám některých z předešlých vtipů vykouzlil úsměv na tváři, tak pravděpodobně máte blízko ke geekovské komunitě, nebo jste sami geekové (prostě TI zasvěcení) a tím pádem by vám měla být blízká i adventurní hra Odysseus Kosmos: Adventure Game. Tato point-and-click adventura se dostala z počítačů také na mobily s Androidem a tak jsem se jí podívala na zoubek. Tato herní recenze vám prozradí, jaká vlastně je (samozřejmě, že úžasná, skvělá atd.). Takže jinak, proč tuhle hru vlastně potřebujete?

Odysseus Kosmos všechny geeky zaujme na první pohled. Jednak tu máme nádhernou kostičkovanou grafiku, která je jakožto retro styl v současné době in, a pak je tu samotný herní systém. Klasické adventuření, kdy předměty můžete buď prozkoumat nebo použít (případně zkombinovat mezi sebou nebo s předměty na obrazovce) je tu podpořený velmi zajímavými logickými hádankami přesně v geekovském stylu.

Hra začíná tím, že vás uvede do děje velmi jednoduchým a hojně používaným přejezdem, v tomto případě přes vesmírný prostor až k vesmírné lodi, což je proloženo něčím takovým jako „far, far away…“ Takže vám stačí dojít, že jste právě v té vesmírné lodi, když to udělá blik a záběr se dostane do jedné z kabin. V této kabině spí jeden roztomilý geek, načež ho umělá inteligence lodi začne budit skrze místní rozhlas. Jakmile je geek probuzený, velmi nerad se zhošťuje úlohy dostat se skrz zaseknuté dveře ven ze spací komory. A tak začíná akt jedna této adventurní hry.

Geekovský mozek

Jakmile se trošku rozkoukáte, okamžitě je vám jasné, že Odysseus Kosmos není pro geeky jenom tím, že k této kultuře často a rád odkazuje. Vedle zajímavých geekovských vtipů a narážek, které na vás na požádání chrlí dokonce i umělá inteligence, se ve hře nacházejí geekovské zádrhely. Budete muset montovat různé vychytávky, spravovat přístroje a dělat další ryze technické činnosti.

Technické činnosti v Android agentuře Odysseus Kosmos přitom nejdou až na dřeň, nejsou tedy realistické a nebudou po vás vyžadovat naprosto přesné postupy a činnosti jako je pájení, nicméně pokud nemáte technicky založený mozek, tak nejspíš s touto hrou nehnete (bez nápovědy nebo systému všechno na všechno). Jde o to, že musíte alespoň tušit, že například v malém robotovi by se mohl ukrývat potřebný čip, nebo že dvě součástky by se daly spojit a k něčemu sloužit. Pokud to nevytušíte, kouzlo této hry vyprchá jako pára nad hrncem.

Když máš pod kloboukem

Hra samotná není úplně obtížná. Pokud máte zmiňované technické nadání, nebo jste v technických věcech alespoň trošku zběhlí, většina řešení vás napadne na první nebo druhou dobrou. Úkoly ve hře totiž na první pohled mohou znít praštěně, ale po čase zjistíte, že jsou poměrně logické. Díky tomu pak příběh velmi příjemně plyne a vy se solidně bavíte, tu novým řešením zapeklité situace, tu zase vtipem, který k vám pronese hlavní postava, nebo již zmiňovaná prokletá umělá inteligence. A že občas umí tnout do živého, tak to si buďte jisti!

Odysseus Kosmos je poměrně ukecaná adventura, i když k nejukecanějším bych ji zase nezařadila. Prakticky každý aktivní bod na obrazovce (je jich cca 15 – 20, budeme-li počítat i body, které přibývají postupně, tak i více) má svůj popisek (vyvoláte ho zmačknutím ikonky oka v menu předmětu), v jehož rámci ho geek prozkoumá, ale často se k nim vážou i další texty například pokud použijete možnost použití předmětu (ikonka ruky) nebo pokud předmět dáte dohromady (použijete) s dalšími předměty. Všechny tyto popisky jsou programátorsky přesné, některé z nich také vtipné, nebo alespoň stylové, takže pěkně uvádějí do geekovské komunity (i to umí být úsměvné).

Odysseus Kosmos dále obsahuje několik miniher, které mě hodně překvapily svojí nápaditostí. Minimálně první minihru s nutností zarovnání planetek jsem ještě nikdy předtím v advnetuře neviděla. Všechny minihry mě bavily a po dlouhé době tak mohu po dohrání adventury říct, že ani u jedné z nich jsem neměla chuť minihru přeskočit. Nestává se to často, v posledních letech vlastně vůbec.

Android adventura v prvotřídní kvalitě

Android adventura Odysseus Kosmos obsahuje celkem 4 epizody. Pilotní díl je zdarma. Zajímavostí je, že první epizoda v počítačové verzi hry původně nebyla a tvůrci ji přidali až ve chvíli, kdy ji vytvořili právě pro Android jakožto demo. První epizoda vám zabere cca hodinu času, možná i hodinu a půl. A podobně je to i se zbylými epizodami, které můžete mít každou za 24,99 korun. Celá hra vás tedy vyjde na 75 korun, což je na minimálně 6 hodin krutopřísných vtipů a dokonalých puzzlů úplné minimum.

K Odysseus Kosmos jsem se dostala poměrně náhodou. Seděla jsem v čekárně u doktora a probírala se Google Play Store, když na mě vyskočila docela zajímavá kostičkovaná ikonka nějakého muže v modrém tričku. A tak jsem dala stáhnout, ostatně to nebylo velké. A pak jsem se zasekla takovým způsobem, že jsem ani neslyšela vyvolávat svoje jméno. O tom, že jsem málem nedošla k autu ani nemluvě. Tímto způsobem vám chci neobratně sdělit, že Odysseus Kosmos je skutečně velmi kvalitní dobrodružství, které by vám nemělo utéct. Zkuste pilotní epizodu a třeba dopadnete stejně jako já – ve tři ráno budete koukat do mobilu a nadávat si, že jste ještě nešli spát.

Příspěvek Odysseus Kosmos: Adventure Game – klasická point-and-click adventura pro geeky a milovníky zajímavých řešení pochází z androidtip.cz

Battle Royale mód vzal útokem nejen počítače, ale také mobilní telefony. Z původně nenápadného modu pro akční počítačovou hru Arma 3 se zkrátka stal skutečný fenomén. Hru ve stylu PUBG (Playerunknown’s Battlegrounds), respektive akční hru s Battle Royale módem chtějí hrát všichni. A nejlépe všude.

Poptávka po hrách ve stylu PUBG, či Fortnite je opravdu veliká. A jak to v takových případech bývá, najdou se lidé, kteří se jí rozhodli uspokojit. Také na mobilech s Androidem tak přibližně tři čtvrtě roku po vydání PUBG hry na Steamu (v předběžném přístupu) můžete hrát tituly s Battle Royale módem (tedy ve stylu Playerunknown’s Battlegrounds her). A je jich poměrně hodně. Proto jsme se rozhodli pro tento článek.

V našem dnešním výběru vám přinášíme TOP 6 Android her s Battle Royale módem.

Co je Battle Royale mod?

Battle Royale mod připomíná Hunger Games. Do hry se vydáváte společně s dalšími hráči, přičemž vítězem je ten, kdo na mapě zbude jako poslední. Dovoleno je úplně vše. Můžete se plížit a schovávat, ale můžete také vyrazit na zteč hezky na férovku. Při obou přístupech se však vyplatí koukat kolem sebe, neboť po světě se válí spousta zajímavých zbraní, ale také dalšího vybavení jako je oblečení nebo dopravní prostředky.

Kromě svých protivníků si musíte hlídat také neustále se zmenšující mapu, která zaručuje, že se s ostatními hráči nebudete složitě hledat. Pokud se dostanete mimo vyhrazenou mapu, začne vám postupně ubývat zdraví, dokud nezemřete.

PUBG MOBILE

Oficiální hra Playerunknown’s Battlegrounds pro mobily s Androidem. Na vývoj dohlíželi vývojáři počítačové předlohy, díky čemuž hra dostala zcela autentický feeling. Battle Royale mód pro celkem 100 hráčů můžete hrát sami, či ve skupince s vašimi kamarády. Dalšími přednostmi PUBG MOBILE je skvělé grafické provedení či team speak. Hra je na Google Play k dispozici ke stažení zdarma s tím, že za peníze kupujete pouze vybavení, bez kterého se ovšem můžete v pohodě obejít.

Rules of Survival

Jedna z vůbec prvních Battle Royale her pro mobily s Androidem. V současné době Rule sof Survival hrají stovky milionů lidí po celém světě. Díky tomu máte vždycky po ruce dostatek spoluhráčů, načítání hry je tedy velmi rychlé. Mapa o velikosti 8×8 kilometrů je připravená pro celkem 300 lidí.

Knives Out

Další hra s Battle Royale módem, jejíž arény jsou připraveny pro celkem 100 hráčů stejně jako v u klasické Playerunknown’s Battlegrounds hry. Knives Out má nad svou konkurencí převahu především v grafice. Nádherné prostředí hýří detaily, které se promítly třeba i do propracovanějších animací. Nedávno do Knives Out přibyla nová mapa. A ta je ještě zábavnější, než původní prostředí.

PIXEL’S UNKNOWN BATTLE GROUND

Akční hra inspirovaná Playerunknown’s Battlegrounds, která využívá kostičkovanou grafiku podobnou grafice z Minecraftu a tudíž je vhodná i pro vaše děti. Hra neobsahuje explicitní násilí, ačkoliv se v ní střílí. Což mě přivádí k myšlence, že v PIXEL’S UNKNOWN BATTLE GROUND se vedle klasických vozítek můžete svést třeba v tanku. A ten je v boji opravdu hodně užitečný. Vedle Battle Royale modu do hry nedávno přibyl mód Zombie Online a i ten je neskutečně zábavný.

Conflict.io: Battle Royale Battleground

Pravděpodobně jedna z nejobskurnějších Battle Royale her na Google Play Storu. Hra následuje svoje předchůdce ze série .io, to znamená, že je viděná pohledem shora. Vzhledem k arkádovitému pojetí se ve hře také nelze spolčovat s dalšími hráči, takže tady hraje skutečně každý sám za sebe. Osobně mě zaujalo také grafické zpracování, které je takové roztomilé. Pro děti se ovšem hra nehodí, protože krev v ní najdete. Battle Royale Battleground je k dispozici ke stažení zdarma.

Garena Free Fire

Garena Free Fire patří k nejstarším hrám ve stylu Playerunknown’s Battlegrounds na Google Play Store. Přežití v Garena Free Fire má stejné podmínky, jako přežití v dalších hrách s Battle Royale modem – rozdíl je pouze v tom, že na mapu se dostáváte společně s dalšími 49 hráči. A prostředí je také o něco menší, takže hra působí o něco komorněji.

Příspěvek Nejlepší hry s Battle Royale módem (ve stylu PUBG – Playerunknown’s Battlegrounds her) pochází z androidtip.cz

Learn English Sentence Master je jednoduchá Android aplikace na výuku anglického jazyka. Konkrétně vás bude drilovat ve správném skládání slov. A to velmi jednoduchým způsobem. V dolní části obrazovky naleznete větu rozházenou na jednotlivá slova, přičemž je vaším úkolem kliknout na ně ve správném pořadí.

Po poklepání na správné slovo se toto slovo přenese na horní část obrazovky, načež (slovo po slovu) začne vznikat věta. Jakmile je celá tato věta hotová, aplikace vás odmění jednou až třemi hvězdičkami.

Stěžejním prvkem při odměňování je čas. Na sestavení věty máte jen několik desítek sekund, přičemž za nesprávnou volbu následujícího slova se vám z celkového časového limitu ještě odečte. Takže pokud špatných voleb budete mít více, kolo ani nesplníte, ale prohrajete.

Prohra v jazykové Android aplikaci Learn English Sentence Master znamená, že nedostanete žádné body. Hra vám následně vylosuje další úkol. Úkolů jsou ve hře stovky a tisíce, takže ani nemáte možnost naučit se správné pořadí věty nazpaměť. A to je moc dobře.

Různé jazykové úrovně

Learn English Sentence Master  nabízí celkem 4 jazykové úrovně – beginner, competent, professional a expert. Tyto úrovně se od sebe liší délkou a složitostí vět. Zatímco v úrovni beginner (začátečník) jsou pro vás připraveny věty prosté, maximálně o délce šesti slov, v úrovni expert narazíte na záludnosti, čárky a háčky a věty klidně i o čtrnácti slovech.

Samostatnou kapitolou jsou Proverbs, což v překladu znamená přísloví. V této kapitole taktéž srovnáváte různé věty, ale v klasických anglických příslovích, což může být vzhledem k ne vždy zcela přesnému vyznění jednotlivých vět ještě složitější nežli úroveň expert.

Každá z 5 nabízených jazykových úrovní (tedy včetně Proverbs) nabízí 1000 různých vět, celkem je tedy v aplikaci Learn English Sentence Master k dispozici 5000 různých vět. A to vám můžu s klidem říci, že pokud zrovna nejste anglickými specialisty, velkou spoustu těchto vět opakujete, protože je prostě na první pokus nezvládnete.

Kdo je lepší v angličtině

Learn English Sentence Master kromě singleplayeru, o kterém jsem mluvila výše, nabízí také multiplayer. Díky němu do hry vnesete ještě větší vzrušení, případně zodpovíte otázku, kdo v této rodině (partě atd.) rozumí anglicky lépe.

Multiplayer probíhá stejně jako singleplayer jenom s tím rozdílem, že se před hrou spojíte s jiným hráčem (lze nastavit i jen připojení ke svému kamarádovi, či k hráči ve vašem okolí), načež nezávodíte s časem, ale mezi sebou. To znamená, že vás kromě času tlačí také vědomí toho, že větu skládá i váš protivník (a že hra končí ve chvíli, kdy ji správně složí).

Learn English Sentence Master jsem si stáhla před zkouškami z anglického jazyka a musím uznat, že tato Android aplikace mi hodně pomohla. Sice se nejedná o vyloženě zábavnou aplikaci, na které byste si dokázali vypěstovat závislost, stále se však jedná o mnohem menší zlo, nežli klasické šprtání z učenic. Pokud navíc budete měřit síly se svými přáteli, tato zábava se ještě znásoní.

Learn English Sentence Master je k dispozici zdarma s tím, že obsahuje reklamy. Pokud reklamy chcete stáhnout, stačí si zvolit placenou verzi.

Příspěvek Aplikace Learn English Sentence Master vás naučí správný slovosled v angličtině pochází z androidtip.cz

Pamatujete si na Barta Sipmsona, který neustále volá do hospody u Očka, aby nerudného barmana nachytal? Sami jste za mlada volávali na různé linky, či do domácností, abyste si z lidí tropili legraci? Tak teď si představte aplikaci, která tohle všechno udělá za vás. Přesně taková je JokesPhone.

V aplikaci JokesPhone vyberete námět žertovného hovoru a vložíte telefonní číslo člověka, z něhož si chcete vystřelit. A pak už jenom čekáte, až vám aplikace notifikací oznámí, že hovor provedla. Poté si hovor můžete stáhnout a poslechnout, případně ho poslat i dalším lidem.

Námět žertovného hovoru

V současné době je v JokesPhone k dispozici celkem 14 témat hovoru s tím, že drtivá většina (celkem 13 témat) je k dispozici ve variantě pro ženy i muže. Jen jedno téma je určené pouze pro muže. Jedná se o telefonát, ve kterém neznámý muž v telefonu spílá jinému muži, aby nelezl za jeho přítelkyní.

Mezi další témata patří marihuana. V rámci tohoto hovoru oznámí volající ženě či muži, že na schodech to páchne po trávě a sousedé si stěžují.

Vděčné je také téma pizza. V rámci tohoto hovoru oznámí volající ženě či muži, že má zaplatit pizzu, kterou si neobjednal.

Hodně ujeté je téma „Tvoje kočka mi vlezla do bytu“, kde volající spílá člověku za to, že mu kočka vlezla do bytu a asi se tam vykadila. Několikrát se mi úspěšně podařilo použít téma, kdy volající volanému sděluje, že kvůli podvodu s počítadlem elektřiny přerušuje dodávku elektřiny.

Zábavné umí být také téma „Neobvyklé pohyby na vaší kreditní kartě“, kde volající s člověkem bude probírat, zdali si přes kreditní kartu neobjednal lehké ženy a šampaňské, případně téma „Kolonoskopie“, kdy volající bude zvát volaného na lékařský zákrok atd.

Ale když tak nad tím přemýšlím, zábavné nakonec dokáže být každé téma. Klíčové je, vybrat téma na míru člověku, kterému chcete zavolat. Pokud je tento člověk kupříkladu trošku vyděšený z možného podvodu na internetu, nebo pokud hodně a rád nakupuje, tak je ideální právě téma, které se točí okolo neznámých pohybů na kreditce. Majitelé koček jsou skvělým terčem pro téma „Tvoje kočka mi vlezla do bytu“ a milovníci marihuany zase „Páchne to jako tráva“.

Anonymní žertovné hovory

Obecně se dá říci, že žertovných hovorů je dost a navíc jsou dostatečně neutrální, takže věřím, že si v nich pro každého člověka vyberete alespoň jednu.

A naprosto skvělá je také skutečnost, že všechny hovory probíhají anonymně, to znamená z jiného telefonního čísla, než je to vaše. Pokud tedy nechcete, aby terč vašeho žertíku věděl, kdo si z něj udělal legraci, stačí se nepřiznat. Jiný způsob prozrazení totiž není.

Co se týče samotných hovorů, ty se natáčejí a pak si je můžete přehrávat přímo ve vašem telefonu. Odkaz na žertovný rozhovor můžete také přímo sdílet s dalšími lidmi, nebo si ho například nahrát na webové stránky. To už je na vás.

Jak už avizoval samotný nadpis, aplikace JokesPhone je v českém jazyce a i volající mluví česky. To je v tomto druhu aplikací naprosto fascinující a neobvyklé, neboť pro většinu vývojářů kompletní převedení do českého jazyka, navíc v TOP kvalitě, není dostatečně lukrativní. A to je další důvod, proč si této aplikace vážit.

JokesPhone si z Google Play můžete stáhnout zdarma. V rámci aplikace si můžete poslechnout všechny zvolené náměty a k dispozici je i jeden ostrý hovor, díky němuž aplikaci můžete vyzkoušet. Tento hovor je zdarma. Pokud vás ovšem aplikace zaujme, další hovory si musíte přikoupit. Cena jednoho hovoru je 27 korun, cena tří hovorů 55 korun. Nejvýhodnější je přitom balíček 60 žertovných hovorů za 600 korun (10 korun za hovor).

Cena hovorů není zrovna nízká, ale pokud máte rádi legraci, asi se vám vyplatí. Vyzkoušejte a uvidíte!

Příspěvek JokesPhone – udělejte si srandu ze svého přítele s touhle aplikací v českém jazyce! pochází z androidtip.cz