Tato úvaha by se svojí podstatou ovšem hodila spíše na jiný web, alespoň kdyby se dnes recenzovaná hra nejmenovala Happy Glass (šťastná sklenička) a kdyby jediným cílem této hry bylo naplnit skleničku vodou až po okraj.

Jinak se tento titul řadí mezi logické hry a najdeme v něm jistou podobnost s dříve vydanými tituly Sugar, Sugar (kde jste se snažili, aby v hrnečcích byl dostatek cukru) a Brain It On! V obou těchto titulech totiž najdeme ještě další společný a zároveň i velmi výrazný prvek a to kreslení potřebných tvarů a věcí, díky nimž dojde ke splnění úkolu.

Představte si to tak, že na herní obrazovce máte skleničku, kterou musíte naplnit, a dále místo, odkud teče voda. Občas pak na hracím poli najdete i další objekty, které můžete používat, abyste vodu dostali na své místo. Dále máte k dispozici tužku, kterou můžete malovat jakékoliv čáry. Vaším úkolem pak je poradit si se zákonitostmi fyziky a nakreslit takové objekty, aby voda tekla správným směrem. Asi nejlépe si tento proces představíte na obrázcích okolo této recenze.

Kreativita v Happy Glass je (ne)omezená

Logická hra Happy Glass funguje přesně takovým způsobem. Na rozdíl od logické hry Sugar, sugar zde čáry podléhají fyzikálním zákonům, takže abyste mohli udělat plošinku, která přepravuje vodu přes prohlubeň, nestačí vám udělat rovnou čáru. Namísto toho musíte tuto čáru pěkně ukotvit v prostoru (o jiné objekty), jinak vám spadne mimo obrazovku nebo sklouzne na místo, kam se vám to nehodí. Tímto způsobem pak přijdete o možnost naplnění skleničky, protože voda poteče jinam, než potřebujete.

Jak naznačuje nadpis této kapitoly, kreativita v Happy Glass je zcela neomezená. To znamená, že si můžete dělat, co chcete – kroutit čáry kolem skleničky, zavěšovat je za visící objekty, nebo jim vepsat potřebný tvar, který se buď někam hodí (pasuje), nebo vytvoří plochu pro další kreslení.

Úplně bez omezení však tato kreativní činnost není. Ačkoliv kreslit můžete skutečně, co chcete, máte předem dané dvě věci. Hra nepovoluje přerušované čáry, to znamená, že vaše kresby musí být vytvořeny vždy jen jednou čarou. Jakmile kresbu přerušíte, dokončili jste ji a už se jenom koukáte, jak se veze voda.

Dalším výrazným omezením je délka čáry. Hra vám dá k dispozici pouze omezeně dlouhou čáru pro zisk jedné hvězdičky, dvou hvězdiček a tří hvězdiček. Delší čáru použít nemůžete, protože jinak se nedostanete do dalšího kola. Tím pádem se obtížnost hry pomalu zvyšuje. Na začátku jde všechno jako po másle, ale časem máte před sebou levely, které byste třeba i v pohodě vyřešili, akorát byste na to potřebovali o něco delší čáry. A tak jste nuceni nalézat nová řešení a prostě se na celý problém koukat jiným způsobem. Právě tuto vlastnost oceňuji, protože díky ní cvičíte svůj mozek.

Nekonečná zábava?

Pokud kouzlu logické hry Happy Glass podlehnete jako já, další velkou výhodou pro vás jistě bude až neskutečně velký počet levelů. Happy Glass v základu obsahuje 540 úrovní, přičemž další levely už tvůrci slíbili a měli bychom se jich dočkat v následujícím měsíci.

Levely v Happy Glass procházíte jako v jakékoliv jiné logické hře pro mobily. To znamená, že za průchod levely dostáváte 1 – 3 hvězdičky podle toho, jak dobře jste si vedli. A za tyto hvězdičky si poté můžete odemykat další sadu levelů (sada obsahuje vždy 10 levelů).

Ještě mnohem lepší je, že tvůrci Happy Glass mají prakticky neomezené nápady, takže v každé sadě narazíte na nový námět nebo logický problém. Tak například v prvních deseti levelech stačí, abyste nakreslili jednoduché čáry, zakryli jimi všechny prohlubně a vodu nasměrovali na správné místo. Už v druhé sadě levelů však musíte kreslit čáry tak, abyste udrželi skleničku na svém místě.

V dalších sadách se pak na vás hrnou různé překážky, tvary a barvy, přičemž památná je třeba sada levelů, kde je sklenička zakrytá a vy musíte přijít na způsob, jak ji odkrýt nebo posunout na volné místo. Přiznám se, že v těchto levelech jsem řešení hledala už poměrně obtížně. Často se mi stávalo, že jsem hru musela na několik hodin odložit a pak se k ní zase vrátit. A nebylo výjimkou, že jsem řešení konzultovala i se svými přáteli a rodinou. Víc hlav víc ví a tady to platilo dvojnásob.

Jestliže si ovšem při řešení úkolů neporadíte, můžete využít ještě interní nápovědu. Najdete ji v levém horním rohu a vyjeví se vám hned po kliknutí, bez jakéhokoliv vyzvání k potvrzení, Tím pádem si musíte dávat dobrý pozor na to, co a jak mačkáte. Nápovědu se mi povedlo vyvolat bezděčně a docela mě to mrzelo, protože je to vzácná komodita.

Další nápovědy můžete získat sledováním reklam (ale nikdo vám je nezaručí, protože odměny za reklamy probíhají formou losování), nebo si je můžete koupit za peníze. Za peníze si potom můžete koupit také verzi hry bez reklam, což není zase tak důležité, protože reklam je málo a jsou umístěny na vhodných místech. To znamená, že vám nepřekážejí ve hraní ani nesnižují celkovou přehlednost hry. Z toho pak vyplývá, že Happy Glass je na Google Play k dispozici ke stažení zdarma.

Pozor na napodobeniny!

Logická hra Happy Glass má poměrně jednoduchý námět i grafické zpracování (i přesto vypadá velmi pěkně) a možná i proto se stala terčem podvodníků, kteří na Google Play nabízejí napodobeniny, nebo dokonce falešná pokračování. Takže pozor na to. Originál je jenom jeden, pochází od vývojářů z Lion Studios a najdete ho v odkazu pod článkem. Ostatní hry vám nedoporučuji hned ze dvou důvodů – kvalita není tak dobrá, jako v originálním Happy Glass, a potom si koledujete o nějaký malware.

Vývojářské studio Happy Glass má na kontě již několik zajímavých Android her jako například Love Balls (kde se snažíte kreslit čáry, abyste k sobě přiblížili dva zamilované míčky), nebo Hooked Inc. Fisher Tycoon (kde chytáte ryby), ale žádná z nich podle mého názoru nedosahuje kvalit právě logické hry Happy Glass. A nemůže za to ani tak pěkné, i když skutečně velmi minimalistické grafické zpracování, jako spíš úroveň logických hádanek. Tato úroveň vás neustále podmiňuje k tomu být kreativní a zahrává si s vašimi myšlenkami i schopností řešit zapeklité problémy.

Tím pádem si troufnu tvrdit, že Happy Glass je naprosto dokonalým představitelem her, které jsou pro nás přínosné. Pokud tedy hledáte zajímavou hru pro své dospívající děti, právě jste ji nalezli. Obecně se dá říci, že Happy Glass se hodí pro všechny lidi, kteří mají dostatečně citu na to, aby dokázali kreslit alespoň trošku přesné čáry.

Příspěvek Happy Glass – logická hra se skleničkou, která touží být naplněná vodou pochází z androidtip.cz

Smashing Four funguje na principu toho, co Geewa umí nejlépe, tedy na kulečníku. Zároveň se jedná o multiplayerový titul, který budete hrát online vždycky jeden proti jednomu. Zní to jednoduše, je to jednoduché, ale zároveň platí, že abyste se stali profesionálem, bude vás to stát hodně dřiny a potu. Jo a abych nezapomněla, nápad Smashing Four má takový úspěch, že svým tvůrcům vydělává více jak milion denně.

Panák proti panákovi

Takže základem této hry je něco jako kulečníkový stůl, který je převlečený za bojovou arénu. To znamená, že má tvar podobný kulečníku a i fyzikální zákony podobné této hře, jenom ho zdobí některé náležitosti jako plot, stromy, květiny atd.

Vedle stolu máte celkem čtyři hrdiny a čtyřmi hrdiny disponuje také protivník. Cílem každé hry je zničit všechny protivníkovi jednotky dříve, než zničí on vaše. I tahy probíhají stejně jako v kulečníku – postupně se střídáte se svým soupeřem, přičemž máte k dispozici vždy jeden úder. A teď jak se to hraje.

Takže každá z vašich figurek přichází na řadu postupně. Jakmile jste na tahu, natáhnete figurku v určitém směru a pustíte. Figurka se nato vymrští požadovaným směrem a případně se odrazí od hrany stolu, nebo vlétne do figurek vašeho soupeře, nebo do vašich atd. Přitom reaguje hodně podobně, jako kulečníková koule. Její vlastnosti, které ji předurčí například rychlost nebo sílu úderu, mohou měnit podle typu figurky, o tom ovšem až dále.

Při úderu přitom platí, že jakmile se vaše figurka dotkne figurky vašeho protivníka, ubere mu život. A udělá to pokaždé, když se ho dotkne, pokud se vám tedy povede udělat takový tah, aby se ho dotkla například třikrát nebo čtyřikrát, tak mu přesně tolikrát ubere zdraví (síla útoku je opět závislá od typu vaší figurky). A tak se snažíte cvrnkat figurkami po stole takovým způsobem, abyste se v jednom tahu co nejčastěji dotkli svého soupeře.

V pokročilejší fázi hry pak musíte přemýšlet také opačně. Cvrnkat takovým způsobem, abyste udělali co největší počet úderů, ale zároveň abyste svému soupeři neposkytli moc příležitostí velkých šťouchů (tzn. například nemít blízko vedle sebe větší počet figurek). Hra tímto způsobem pomalu nabývá na rozmanitosti a její hratelnost pak na síle a celkové návykovosti.

Barbarka proti zloději

Celkem jednoduchý námět Smashing Four se pak dále rozšiřuje také prostřednictvím figurek. Na začátku máte k dispozici základní sadu – lučištnici, barbarku, rytíře a berserkra. Postupně však budete vydělávat nové kartičky a jimi si otevřete i další postavičky jako je zloděj nebo paladin.

Tyto postavičky mají různé atributy v kategorii poškození, zdraví, rychlost, váha a velikost. Poškození znamená, kolik postavička dokáže udělit zranění na jeden útok. Zdraví znamená, kolik postavička dokáže vydržet poškození od ostatních postaviček. Rychlost znamená, jakou rychlostí se postavička po aréně pohybuj. Váha udává, jakou silou postavička vrazí do druhé postavičky (nebo jaké síle musíte čelit při útoku svou vlastní postavou) a jak jí při úderu rozhýbe. A nakonec velikost udává, jak velká je postavička v prostoru, přičemž platí, že čím větší, tím více dokáže najednou udeřit postaviček.

Kromě toho pak postavičky mají také nadstavbové vlastnosti. Ty se otevírají po dosažení pátého levelu a fungují tak, že například berserkovi zvýší útok o 5%, když jeho zdraví klesne pod 50%. Tyhle dodatečné funkce jsou skvělé a často dokážou zahýbat celým děním ve hře. Možná i proto během prvních pár levelů nemůžete čekat žádné výhry. Prostě dostanete na kokos (pokud nemáte štěstí a hra vám nevylosuje nějakého začátečníka). Postupně si však vytuníte některé postavičky a sestavíte svůj vlastní balíček útočníků a půjde to mnohem líp. Jenom vytrvat těch prvních 10 – 20 her.

V současnou chvíli je ve Smashing Four k dispozici celkem 32 různých postav. Společně s tím, že každou postavu můžete dále vylepšovat, je to naprosto dostatečné. Můžete libovolně experimentovat a postupně přicházet na to, co vám nejvíce sedne. Zároveň s tím potom má člověk radost s objevování nového a nepoznaného, protože rozdíly jsou v některých případech velké (počkejte třeba na obra, který má vysoké zdraví a je skutečně hodně veliký, takže se s ním člověk hodně dobře trefí).

Jak vylepšit rytíře?

Společně s tím, jak získáváte zkušenosti a levelujete vy jakožto hráč, sbíráte také nové a nové předměty (znáte to, diamanty, peníze atd.) mezi nimiž najdete také kartičky. Pokud získáte dostatečné množství stejných kartiček, můžete otevřít novou postavu, nebo vylepšit nějakou postavu stávající. Tím pádem se vám potom zlepší body v kolonce zdraví a síly, což je opět další velmi potřebná věc. Je rozdíl, zdali při úderu děláte 20 bodů zranění, nebo 30 bodů zranění. V případě Smashing Four to může být rozdíl mezi životem a smrtí.

Vylepšování a všechno s tím spojené je poměrně dobře vymyšlené, i když mě někdy štvalo, že na otevírání orbů (něco jako truhly) musíte čekat dlouhé hodiny. A nebo musíte použít krystaly, ale ty jsou vzácné, a když je potřebujete ve větším množství, musíte platit.

A tímto způsobem jsme se nenápadně dostali k otázce peněz. Tato hra je k dispozici zdarma. Je pravda, že se můžete bavit i bez placení, ale právě multiplayerové ražení hry vás, alespoň na začátku, k placení lehce nutí. Jde o to, že matchmaking tu občas nemá slitování. Dlouho si nepamatuji hru, ve které bych nevyhrála například dlouhých deset kol. Tady to jde.

Na začátku jsem byla dokonce tak tragická, že jsem přišla o všechny body prestiže, které vám hra uděluje nebo ubírá v případě výhry/prohry ve hře. Nejsem si jistá, zdali tohle je pro nováčky dobré uvítání, ale jelikož jsem u Smashing Four vytrvala a jelikož se vám tuto hru nyní chystám doporučit, 0tak na tom možná něco bude. Kdo ví. Pravda je taková, že pokud nemáte trpělivost a neradi prohráváte, tak to tady na začátku budete mít hodně těžké, tak se na to připravte.

Jak se dostat do klanu?

Trošku mě na Smashing Four zlobilo také to, že kromě klasických arén, kde měříte síly proti ostatním hráčům, hra nenabízí vůbec nic. Tedy až do té doby, než dosáhnete požadované úrovně a otevřou se vám výzvy. To je ale hodně, hodně dlouhá doba. Řádově týdny, či měsíce. Alespoň pokud tuto hru hrajete třeba jako já jednou denně. V opačném případě si pár dní uberte.

Na dosažení určité úrovně, nebo lépe řečeno určitého počtu bodů prestiže jsou závislé také klany. Pokud se do některého chcete přihlásit, musíte nasbírat alespoň 250 bodů. Není to mnoho, na rozdíl třeba od účasti ve výzvách, kde potřebujete 2000 bodů, ale stejně. Proč se tyto věci musí limitovat? Nerozumím tomu. Dosáhnutím určitého počtu bodů bych podmiňovala jiné, zajímavější věci, jako například nové arény, nové herní módy. Jako by tímto způsobem Smashing Four maskovala, že v ní nic jiného než základní cvrnkání není. Doufám, že brzy se to změní a tvůrci přijdou s dalšími originálními nápady, protože Smashing Four, byť pracuje na principu kulečníku, je dost originální.

Ale nechci tuto recenzi ukončit remcáním. Smashing Four je vynikající hra od českých vývojářů, která rozhodně stojí za vaši pozornost. Upoutá vás pěkný vzhled i napínavá hratelnost, kdy jeden dobrý tah může znamenat zvrat i v případě, že už se pomalu chystáte na prohru. To oceňuju. Hra se na Google Play distribuuje zdarma, tak to zkuste a uvidíte.

Příspěvek Smashing Four – česká mobilní hra, v níž cvrnkáte panáčky proti soupeřům pochází z androidtip.cz

Hra začíná idylkou. Major Mayhem si se svou krásnou přítelkyní sedí na pláži. Sluníčko peče, moře mu v pravidelných intervalech omývá nohy, no a nechybí ani něco dobrého na pití, když v tom je idylce konec. Skvělý bývalý mariňák je povolán zpět, aby pomohl zachránit svět. A bude to pořádná fuška, protože nepřátelské jednotky pochopitelně posílily a navíc si s sebou přibalily některé pokročilejší vybavení.

Na lovu teroristů

Technicky vzato je Mayor Mayhem 2 3D akční hra pro Android. Na hru koukáte pohledem z boku, přičemž hlavní postava běží obvykle z levé strany na pravou a to automaticky. Na některých předem daných úsecích se potom zastaví, schová se za kryt a bojuje s nepřáteli. Vaším úkolem je postavičku ovládat. V první řadě musíte střílet.

Pokud vystřelíte, hlavní postava se nahne z krytu, což může být nebezpečné. I vaši nepřátelé totiž střílejí, takže je třeba vysílat vlastní kulky, ale zároveň se ve správných chvílích schovávat před kulkami nepřátel. Tím pádem chvíli střílíte a pak chvíli čekáte, než se přeženou kulky kolem vás, abyste mohli ve svém útočném tažení pokračovat.

Když zvládnete úplné základy, hra na vás začne chrlit další a další zákonitosti (chce se říci až zákeřnosti) a novinky. Pojďme si je probrat hezky jednu po druhé.

Teroristé s lepší výbavou

Kromě základních nepřátel se v akční hře Agent Mayhem 2 postupem času objevují lépe vybavení nepřátelé. Někteří mají lepší brnění, takže je mnohem obtížnější je sestřelit (a povede se vám to na větší počet kulek). Jiní si pak na pomoc berou také lepší zbraně. A společně s lepšími zbraněmi přicházejí i lepší (z našeho pohledu spíše horší) kulky. Tyto kulky jsou průraznější, takže vám udělují větší zranění. A před některými se ani nedá vyhnout. Proto je musíte ještě ve vzduchu sestřelit.

Kromě kulek potom létají vzduchem také granáty. Tyto granáty lze zvednout, ještě než vybuchnou a hodit zpět. V některých pasážích je to hodně účinná zbraň, která vám učaruje. Jenže někdy se jedná zase o pořádně velké trápení, to když kromě granátů létají také kulky, co potřebují ještě v letu odstřelit. Granátem totiž kulku nesestřelíte. Sekvence jsou tedy různorodé a je třeba s nimi správně zacházet, jinak se moc daleko neposunete.

Bossové na útěku

Kromě základních nepřátel se jednou za přibližně 10 levelů setkáte také s pokročilými nepřáteli, jakýmisi bossy, které mají zcela speciální vybavení a také chování.

Souboje s bossy jsou památné, obvykle mívají mnohem delší průběh a také svůj vlastní příběh. A teď nemyslím příběh, který se táhne celou hrou, jako spíš příběh daného souboje. Tak například hned v prvním souboji s bossem narazíte na vrtulník řízený nějakým neřádem. Tento vrtulník nelze sestřelit běžnými způsoby, ale postupně musíte přicházet na jeho slabiny, jako například křídla atd. A když tu slabinu odhalíte, nepřítel přijde zase s něčím jiným. A na vás opět je tuto slabinu najít a potom zničit.

Každá destrukce bosse doprovází své vlastní animace, takže se vrtulník například nakloní na stranu a odhalí další slabinu, nebo například ztratí zbraň. Tento styl soubojů s bossy mi připomněl staré klasické hry jako například arkádové hry se Sonicem v hlavní roli. I tyto hry vždycky obsahovaly skvělé souboje s bossy, kdy každý byl jiný, velice nápaditý a tudíž i zábavný.

Šílenství na maximu

Zcela speciální je v této hře ještě jedna postava. Jedná se o postavičku červeného ninji. Tento ninja se během hry tu a tam mihne na méně přístupných místech. Pokud ho stačíte střelit (většinou to nestačíte, to vám garantuji), hra vás odmění bonusovými mincemi.

Tyto mince se dále násobí útočnými komby (kolik nepřátel střelíte najednou v jedné sekvenci) a na konci levelu se vyhodnotí. Budete-li jich mít hodně, potom dostanete mince klasické. A za tyto mince potom nakupujete lepší vybavení atd. O tom si ale povíme později.

Záchrana civilistů je prvořadý úkol

Vedle ninji se v levelech pravidelně zjevují také civilisté. Poznáte je snadno – nemají pistoli a jsou v bílém plášti. Pokud se vám povede tyto postavy nezabít, jakmile místo střetu vybijete, postava odletí a na jejím místě zůstane batoh mincí. Mince můžete sebrat a výrazně si jimi přilepšit.

Bohužel, všechno je to nastavené tak, abyste civilistu tu a tam přehlédli, nebo abyste se nechali zjančit rychlostí, s jakou se zjevují. A tak jich spoustu omylem zastřelíte, takže bonusových mincí zase tolik nepřibude. Stále se však jedná o velmi dobrý způsob, jak přijít k nějakým penězům navíc.

Kolik zbraní máš, tolikrát jsi majorem

A teď je na čase říci si pravdu. Ať už při hře dokážete zastřelit všechny ninji a teroristy, mincí stejně budete mít spíš poskrovnu (metr je líný, takže vám jich moc neudělí). Situaci lze trošku zlepšit pravidelné otevírání truhel, jenže tento proces je takový průběžný. Truhel k otevření zdarma je dostatek, jenže nejprve musíte aktivovat jejich otevírání (to zabere 2 – 12 hodin podle typu truhly), načež se do hry musíte vrátit a otevřít ji. Takže proces, na který jinde potřebujete jen jednu návštěvu, vám tady zabere návštěvy dvě.

Když ale Major Mayhem 2 budete navštěvovat pravidelně, nějaké mince přece jenom našetříte. A budete si díky tomu moci pořídit pokročilejší zbraně, nebo upgrady pro zbraně, které již máte. Akční hra Mayor Mayhem 2 nabízí celkem 23 zbraní. Některé zbraně jsou základní, jiné zbraně pokročilé a několik je jich také epických. Rovnou vám říkám, že běžným hraním je dosažitelná tak polovina všech zbraní. Zbytek je vázán na pořádné množství diamantů a na to našetří jenom hodně zarytí fanoušci a šetřílci. Ne že by to vadilo.

I základní zbraně jsou velmi zajímavé a hratelnost hezky mění. Kromě obyčejné pistole, která vysílá jen jednu kulku najednou, dostanete do ruky také například automatickou pistoli se schopností střílet hodně kulek za sebou, nebo brokovnici, která vysílá několik kulek najednou v rozptylu.

Zbraně jsou opravdu hodně dobře řešené a dokonce bych řekla, že každý level vyhovuje trošku jinému typu zbraně. Tak například první souboj s bossem mi šel projít až poté, co jsem automatickou pistoli vyměnila za brokovnici – mezi jednotlivými výstřely nepřítele jsou tam jen malé prostoje, takže s automatickou zbraní jsem měla čas vyslat vždy jen jednu kulku, zatímco s brokovnicí jsem vždycky vyslala pět kulek najednou. Tato vlastnost je opravdu skvělá, člověka nutí přemýšlet a experimentovat.

Každá zbraň, ať už si na ní našetříte, nebo ji koupíte za své vlastní peníze, se potom pyšní svým vlastním způsobem upgradování. Abyste zbraň mohli vylepšit, musíte vlastnit tokeny pro vylepšení na určitý level. Tyto tokeny dostáváte za splněné levely, ale i například v bednách. Jestliže tokeny máte, stačí našetřit dostatek peněz a vylepšení koupit.

Zbraně mají obvykle 10 – 20 levelů vylepšení. Dostat se na každou novou úroveň je ale vždycky těžší. Za to se vám ovšem tato akční hra umí skvěle odměnit. Upgrady zbraní jsou opravdu hodně citelné, rozdíly jsou až skokové, takže i když na každý upgrade dlouho čekáte, nakonec se vám to čekání vyplatí.

Přes všechny zeměpisné šířky

Kromě herního systému mi Android akční hra Major Mayhem 2 učarovala také grafickým zpracováním. Grafický styl je takový lehce komiksový – postavy mají výrazné velké hlavy, hlavní postava potom proporce, které by se asi zamlouvaly Rambovi.

Co se týče prostředí, to potom vyniká zajímavými zákoutími. Pláž ze začátku hry, na níž převažují lehátka a ručníky, je brzy vystřídána nákladními loděmi, horami, džunglemi, sopkami nebo nákladními vlaky. Prostředí je opravdu pestré a vždycky vás překvapí něčím novým. V některých případech se nestačíte ani divit, jak rychle na vás hra chrlí zajímavé nápady. A jenom se kocháte, což vám při střílení moc nepomůže. Navíc některé pasáže jsou ozvláštněny i docela novou hratelností. Někde musíte například skákat mezi průrvami, jinde pak třeba skočíte na vodní člun a musíte nepřátele ničit v plné rychlosti.

U prostředí je zkrátka vidět, že si s ním tvůrci Rocket Jumps Games skutečně vyhráli. Ostatně jako se vším ostatním.

Nejlepší akční hra pro Android? Zcela jistě!

Pokud se proberu akčními hrami, které se na Android urodily tento rok, Agent Mayhem 2 musím označit za jednu z nejlepších akčních her pro Android. Má skvělou hratelnost, prvotřídní grafiku a opravdu velké množství obsahu. Jo a málem bych zapomněla – i když tahle hra vypadá opravdu hodně krásně a strčí do kapsy většinu jí podobných her, docela bez problémů ji rozjedete i na (pod)průměrném zařízení. Na mém LG G4 šlapala naprosto perfektně. Trošku mě mrzelo jenom omezení hraní energií, ale i to se dá nějak přežít, zejména když jste spíše příležitostní hráči. Takže abych to shrnula. Pokud máte rádi akční hry, Major Mayhem 2 musíte alespoň vyzkoušet. Hned teď!

Příspěvek Major Mayhem 2 – akční tóčo s bývalým mariňákem vás vezme na pořádně dlouhý výlet pochází z androidtip.cz

Jenže sešel se rok s rokem a žádná z těchto předpovědí se nenaplnila. Dokonce by se dalo říct, že virtuální realita skomírá. Headsety pro virtuální realitu se moc neprodávají, přičemž jedním z důvodů je, že nejsou na takové úrovni, na jaké by byly potřebovaly být, aby se s nimi dobře pracovalo. A navíc citelně chybí hra, která by tuhle technologii prodala. Takový ten titul, který musíte mít teď hned, bez ohledu na to, že k tomu musíte koupit headset i dostatečně nadupaný počítač.

Podle mého názoru budou tyto dvě věci – tedy perfektní hra a dostatečné hardwarové vybavení – virtuální realitě ještě dlouho chybět. Dobrá zpráva je, že zatímco virtuální realita je v útlumu, do popředí se probojovala dosti podobná, ale přitom naprosto rozdílná technologie. Jedná se o augmentovanou realitu, to znamená rozšířenou realitu, což si můžete představit jako promítání informací a předmětů do skutečného světa. Na této technologii funguje hromada aplikací i her, jako například Jurassic World Alive (ve které chytáte dinosaury), Pokémon Go (ve které chytáte Pokémony) a nebo dnes recenzovaná hra The Walking Dead: Our World.

Zombie nebyly nikdy blíže

The Walking Dead: Our World by se dala označit za akční hru v otevřeném herním světě, která funguje na principu augmentované reality. Název prozrazuje, že v The Walking Dead: Our World budou vaším hlavním nepřítelem tlející zombie. Je jich zde opravdu hodně, stejně jako by bylo ve skutečném světě, kdyby došlo k zombie nákaze. A to znamená, že je najdete prakticky na každém kroku.

Ve skutečnosti si zapnete aplikaci (respektive hru), která je propojená s Google Maps. Tato aplikace najde vaší polohu a vás samotné, přičemž vám zároveň zobrazuje vaše okolí a dění v něm. Tak se dozvíte třeba to, že na sousedově pozemku vzniklo nové centrum nákazy, nebo že po hlavní silnici ve vaší vesnici zrovna prochází horda zombie.

A jelikož patříte mezi hrdiny, po převzetí těchto informací musíte jednat. To znamená, že se třeba vydáte k sousedovi na zahradu, abyste tam to centrum zombie nákazy vybili, nebo že počkáte u silnice na procházející zombie hordu. Všechny tyto problematické úkoly totiž nepřímo působí na svět kolem vás i na vaši komunitu. A navíc, když se vám podaří vybít některé nebezpečí, dostanete potřebné odměny, které vám budou užitečné ve vašem dalším boji.

Akční hra pro Android, ve které se dostanete ke skutečné akci

Jakmile tedy odhalíte nějaký úkol, musíte se k němu přiblížit na dostatečnou vzdálenost, jinak ho nemůžete splnit, jako by se stalo ve skutečnosti, kdybyste chtěli koupit rohlíky, ale nebyli byste schopni dojít do obchodu.

Když se přiblížíte na dosah, na mobilu na úkol kliknete a dostanete se do samotného hracího módu. Zde je pak vaším úkolem zneškodnit zombie, což děláte například pistolí, kulometem, brokovnicí, granátem nebo i dalšími zbraněmi, jimiž jste vybaveni.

V tomto módu hra funguje jako poměrně obyčejná, ale fakt zábavná hra. Vaším úkolem je postupně klikat na zombie, čímž vlastně vystřelíte udaným směrem. V misích vám přitom pomůže co nejvyšší přesnost (trefa do hlavy zombie obvykle dokáže zabít na jeden pokus, pokud budete střílet do nohy, budete potřebovat mnohem víc pokusů) a váš pomocník, kterého si s sebou vezmete.

Ve zbrojnici bývá veselo

The Walking Dead: Our World je free-to-play hra, to znamená, že vydělává skrze mikrotransakce. Ty jsou postaveny na upgradování nejrůznějších věcí od vaší zbroje a zbraní, až po pomocníky. Zde narazíte na staré známé z původního seriálu The Walking Dead, jako je Carol, Michonne nebo Daryl. Tyto známé pak můžete brát s sebou na mise, přičemž jejich úspěšnost se bude odvíjet o stupně jejich vylepšení. Vylepšení samozřejmě něco stojí, takže ho musíte získávat postupně a trpělivě. A nebo si zaplatit.

Pomocníci jsou zajímaví tím, že každý nabízí trošku jiný styl soubojů. Daryl má kuši, takže zombie pobíjí pomalu a z dálky, zatímco Carol zombíky kosí zblízka, nožem do hlavy. Pro každou z misí si můžete vybrat jiného pomocníka z již dostupných kartiček. Nikdo vám nic neurčuje, což je docela dobré. Musíte si vše dobře naplánovat a učit se být efektivní za každé situace.

Někdy se vám také stane, že daný úkol nesplníte. V tom případě obvykle pomůže, když přehodnotíte svoje postupy a do dalšího boje si vezmete jiného přítele. Pokud navíc o některého z pomocníků vinou špatného výkonu přijdete, k výměně budete donuceni, protože původní pomocník bude potřebovat nějakou chvíli na zotavenou (pokud tedy nepoužijete peníze a tento proces neurychlíte).

Vzhledem k velkému počtu pomocníků (už po asi 2 hodinách hraní jsem ve svém repertoáru měla 6 postav, nyní jich mám dokonce 27) je hra dostatečně variabilní, takže vás dokáže bavit i déle než pár minut denně. Problém je jenom v tom, že každá mise stojí něco energie, takže když chcete hrát déle, musíte koukat na reklamy nebo platit. Já jsem si tuhle hru ale naservírovala jako odměnu při cestě do práce a z práce a někdy při procházce se psem, na což mi přidělená energie bohatě stačí. Ono je taky otázka, zdali dokážete chodit jednu misi po druhé déle než dvě hodiny, protože při téhle hře prostě musíte chodit, nebo se přesouvat tam a zpět jiným způsobem (například autem nebo na motorce).

Stavba základny pro nově příchozí

Další důležitá informace, která mě napadá v souvislosti se zombie akční hrou The Walking Dead: Our World potom je, že zombie nestačí jenom hromadně vybíjet. Vedle toho se musíte věnovat také dalším úkolům jako je zachraňování přeživších nebo stavění základny, kde postupně vybudujete novou komunitu.

Mise pro záchranu přeživších také najdete na mapě světa. Jakmile k této misi dorazíte, klikenete na ní, načež se vám objeví podobná obrazovka jako i u dalších misí s tím rozdílem, že v prostoru se nachází člověk, kterého musíte ubránit od zombie. Tím pádem je vaše strategie opět trošku jinde, protože musíte střílet a útočit tak, abyste zabránili zranění živého člověka. Jestliže se vám to porazí, tento člověk vám obvykle nabídne, že se přidá k vaší komunitě. A tady přichází na řadu další zmiňovaná činnost. Jedná se o stavbu přístřešku, nebo lépe řečeno útočiště pro všechny přeživší a vaší nově vznikající komunitu.

Možnost stavby se otevírá s tím, jak sbíráte (například za plnění mise) dílky pro výstavbu jednotlivých objektů. V jedné misi vám třeba vypadne možnost postavit základnu, zatímco v jiné misi o několik hodin později dostanete kartičku pro stavbu zbrojnice, obchodu, skladiště atd. Jakmile tuto možnost dostanete, stačí dojít na místo, kde chcete stavět a pak objekt přetáhnout ze seznamu na mapu. Následně máte k dispozici všechny výhody, které budova přináší. Jenom si dávejte pozor na její umístění.

Stejně jako ve skutečném světě je i v The Walking Dead: Our World důležité, kde váš objekt stojí. Nemůžete totiž požívat jeho výhody kdykoliv se vám zlíbí. Abyste s objektem mohli pracovat, musíte být dostatečně blízko. A tak vám doporučuji, abyste nad stavbou dobře přemýšleli a klíčové budovy stavěli tam, kde se nejčastěji pohybujete. Jinak si pořádně zkomplikujete situaci, protože kvůli každému úkonu budete muset běhat pryč. Někdy to člověka baví, ale neplatí to vždycky.

Hromada obsahu, která baví hodně dlouho

The Walking Dead: Our World doslova přetéká různými misemi, které jsou buď náhodně generovány, nebo spadají do ranku singleplayerového příběhu a osvětlují hlavní dějovou linku. Všechny tyto mise jsou zábavné, i když variabilita v nich je závislá spíše na vašem přístupu a vybavení, než na kreativitě samotných misí, respektive lidí, kteří je připravovali. Ani tak proti systému hlavních misí v The Walking Dead: Our World nemůžu nic říct.

Kromě základních misí a vedlejších (doplňkových misí) si tvůrci této hry pro hráče připravili i další podpůrné prvky zábavy, z nichž bych chtěla vyzdvihnout různé denní a týdenní výzvy. Tyto výzvy jsou zdarma dostupné přímo z menu hry, přičemž vám nabízí spoustu nových misí se zábavným obsahem a hlavně s velmi potřebným lootem. Plněním denních a týdenních výzev si často přijdete na odměny, na které si klasickou hrou ani nepřijdete. K dispozici jsou nové postavy, upgrady ke zbraním, ale také peníze ve větší míře než obvykle. Proto vám doporučuji, abyste tyto výzvy bezezbytku využívali, alespoň pokud máte tu možnost.

Zombie jako živé

Je mým zvykem u každé herní recenze hodnotit grafické zpracování a ani u The Walking Dead: Our World nemůžu udělat výjimku. Tato hra vás totiž grafikou zaujme na první dobrou a ani po čase se neomrzí. Grafika Android střílečky The Walking Dead: Our World je tedy více než obstojná. Zombie vypadají ultra-realisticky, vaše pomocníky přitom poznáte na první pohled (pokud jste viděli seriál) a budete se z nich těšit. Také prostředí je velmi pěkné a hlavní mapa světa, byť je značně zjednodušená, perfektně plní potřeby hry a dokáže být zajímavá.

Jelikož můj mobil už citelně zastarává, u The Walking Dead: Our World musím vyzdvihnout také grafickou nenáročnost. Tahle Android střílečka perfektně běžela i na mém LG G4, nezasekávala se, nenačítala se příliš dlouho a ani nepřehřívala telefon.

Ve směru technického zpracování tak hře můžu (musím) vytknout pouze jedinou věc. Určování polohy občas zlobí. To znamená, že vyjdete před barák a chvíli vás to načítá, načež se váš pohyb zastaví a vy i pokud ujdete třeba 100 metrů, v mobilu stojíte pořád přikovaní na jednom a tom samém místě. Tím pádem se nedostanete k žádné nové misi, tím pádem je The Walking Dead: Our World v určitých chvílích nehratelný. Naštěstí, někdy se stane, že je to jenom zásek a hra se po třeba půl kilometru najednou „odsekne“ a vy se se svou postavičkou rychle dostanete na požadované místo. Někdy se to nestane, ale těchto situací je stále méně.

The Walking Dead: Our World hraju už téměř měsíc a zatímco na začátku byl problém se špatným načítáním polohy k vidění snad při každém druhém pokusu, po posledním updatu hry se mi to stalo asi jen jednou za týden. A to není vůbec špatné. Navíc i při zmiňovaném pokusu hra nakonec po čase „dojela“ a tedy na místo mise mě přenesla, i když trošku se zpožděním.

The Walking Dead je známá a dobře opečovávaná značka a The Walking Dead: Our World vypadá nadmíru dobře nejen v kontextu her s augmentovanou realitou, ale vůbec v kontextu všech her. Proto věřím, že tvůrci na zlepšení doskakování polohy pilně pracují a co nevidět se dočkáme bezproblémového běhu na všech úrovních. Do té doby mohu doporučit pouze hráčům, kteří milují zombie a zároveň mají rádi pohyb, nebo chtějí najít způsob, jak se k pohybu mohou donutit.

Příspěvek The Walking Dead: Our World – vyrazte na zombie ve skutečném světě pochází z androidtip.cz

Závodní hry ze série Asphalt patří společně se závodními hrami ze série Real Racing k vůbec těm nejkvalitnějším, nejčastěji stahovaným a také nejvýdělečnějším závodním hrám. Jenže zatímco Real Racing je poměrně realistická série závodních her, Asphalt 9 jde na hráče a potažmo i na jejich zábavu ze zcela opačného směru. Asphalt patřil a vždycky patřit bude mezi arkádové závodní hry toho nejryzejšího charakteru. A Asphalt 9: Legends to jenom potvrzuje.

Driftování na plné kule

Asphalt 9: Legends vám na první pohled připomene předchozí díly série, ale také například velmi oblíbenou hru Need for Speed: No Limits. V této hře tedy máte závodní tratě, a když se na ně dostanete, vaše auto je automaticky poháněno. Nemusíte tedy držet plyn pro jízdu a ani řadit na vyšší stupeň, případně podřazovat na nižší stupeň v případě, že se nemůžete dostat do potřebných otáček. Namísto toho děláte spíše drobnější úkony.

Mezi tyto drobnější úkony patří driftování, přejíždění mezi jednotlivými jízdními pruhy a přidávání turba (nitra). Pro driftování máte vyhrazenou ikonku na levé straně od automobilu. Pokud ji stisknete (nebo se dotknete plochy v jejím okolí, člověk skutečně nemusí být nijak přesný) v zatáčce, vaše auto jde do smyku. Tím pádem se trošku zpomalí a zabrání nárazu do hrazení, případně zrychlí samotný průjezd zatáčkou.

Možnost přejezdu mezi několika pruhy se vám nabídne jenom jednou za čas. V takovém případě vyskočí ikonky v horní části obrazovky, které vám naznačí, co při přejezdu do jednotlivého pruhu dostanete. Někdy se při přejezdu dočkáte dobití nitra, jindy se díky tomu dostanete na skokánek, nebo na jinou cestu, která může být rychlejší nebo bezpečnější. Pokud se vám v dosavadním pruhu nelíbí a zvolíte si možnost přejezdu, stačí potáhnout po displeji vašeho mobilu do požadovaného směru (případně několikrát za sebou, díky čemuž přejedete o dvě místa jiným směrem).

Nitro vám umožňuje na omezenou dobu zrychlit a je nabízeno v několika módech. Při obyčejném zmáčknutí vám poslouží nitro v základním módu a to po vámi zvolenou dobu, nebo dokud se vám nitro úplně nevybije. K dispozici je ale také přídavný mód, který se dá vyvolat dvojklepem na ikonku nitra, ale pouze v případě, že máte plný ukazatel. Ukazatel přitom naplňujete různými frajeřinkami, jako jsou skoky s točením nebo drifty, případně sbíráním ikonek nitra.

Z tohoto základního ovládacího systému pak lze vykřesat poměrně zábavná a časem také dostatečně náročná arkádová hra. Na začátku to tak nevypadá, ale věřte mi. Časem se úkoly ve hře, stejně jako náročnost tratě pořádně zvýší a vy pak musíte naprosto přesně vybrat správnou cestu, nebo vyvolat nitro (ve správném módu). Jinak přijedete do cíle jako poslední.

O Asphalt 9: Legends a jeho herním systému jsem se náhodou dostala do debaty se svým přítelem. Tomu jsem hru před pár dny doporučila, ale on ji zkusil a pak ji se slovy, že je příliš lehká, zase odložil. Když jsem se pak ke hře dostala sama, také mi přišla lehká, ale rozhodla jsem se jí věnovat více času. A hle, výsledek se dostavil. V Asphalt 9: Legends samozřejmě postupně přituhuje a společně s tím se dopracujete k zábavě. Při hraní v pozdějších fázích hry musíte naprosto přesně určit, která cesta je nejvýhodnější s ohledem na její délku, nabízené bonusy, ale i na soupeře, kteří jsou s vámi na trati. Pokud například budete závodit s velmi rychlými auty a sami budete mít jenom průměrný závoďák, tak musíte volit spíše kratší cesty pro driftování a úseky se skoky, než rovinky, kde se rychlost projeví. Překvapí vás to, ale i takové detaily se v této hře nacházejí. A pokud to pochopíte, budete z nich těžit!

PS: Přítel se ke hře nakonec vrátil a teď už paří stejně nadšeně jako já sama.

Herní možnosti pro skutečné fajnšmekry

V Asphalt 9: Legends vás jako v každém předchozím díle přivítá singleplayerová mise. V tomto případě jsou singleplayerové mise rozděleny na jakési úseky podle obtížnosti a také zasazení. Každý tento úsek má cca 7 až 10 závodů (může být i více i méně, mluvím o průměru). Za každý splněný závod dostanete menší odměnu v podobě kartiček s lístky na nové automobily (abyste si auto otevřeli, budete jich potřebovat vždycky více než 5) nebo s penězi. Pokud splníte celý úsek, dostanete větší odměnu a navíc se budete moci přesunout zase k další sérii závodů (a tedy k další odměně).

Vedle singleplayerové mise, která je naprosto ideální k získávání peněz na nové upgrady pro automobily, pak máte k dispozici také další možnosti. Jak je v poslední době dobrým zvykem, najdete tady denní a týdenní výzvy. V jejich rámci je před vás předestřeno vždy několik úkolů, jako například zajet závod ve stanoveném čase 1 minuta a 45 sekund, ve stanoveném čase 1 minuta a 40 sekund (a tak dále, třeba ještě o dalších 15 sekund méně), nebo driftování po dobu 10 sekund či skoku na dvou skokáncích. Pokud tyto dílčí úkoly splníte a závod dojedete, dostanete odměny, v tomto případě peníze, nebo možná ještě užitečnější kartičky na automobily a upgrady. Těchto kartiček musíte mít k otevření nového automobilu vždycky hned několik, takže je třeba šetřit a do závodů se vracet (naštěstí je můžete plnit několikrát, přičemž dostanete odměnu třeba hned při trojím splnění úkolu).

K tomuto systému musím říci, že nových automobilů a tedy i kartiček je opravdu hodně. A pokud nejste vyloženě závodní (automobiloví) fanatici, tak se v nich klidně ztratíte. Jenže Asphalt 9: Legends naštěstí obsahuje velmi přehledný systém se solidní navigací po závodech, takže nakonec to bolet nebude. Naopak. Tento systém funguje takto. Vyberete si ještě neaktivovaný automobil a kliknete na něj. Otevře se vám nové okno, které vás informuje o dalších vlastnostech tohoto automobilu. A tam najdete také přesné informace o tom, kde můžete získat další kartičky pro otevření tohoto vozu. A ještě lepší je, že přes daný seznam se rovnou můžete dostat na startovní čáru závodu, který vám tyto kartičky potenciálně přinese. Je to velmi efektivní. Dokáže to ušetřit čas a celá hra díky tomu zůstává přehledná, i přestože je velmi komplexní a alespoň co se týče systému různých závodů také neskonale komplikovaná.

Jelikož celý svět je nyní online a kdo není online je sto let za opicemi, také Asphalt 9: Legends jakožto představitel velmi moderní a cool hry přináší také multiplayer. A to dost propracovaný multiplayer, který opět představuje svůj vlastní systém. A který mě jako jeden z mála multiplayerů v závodních hrách docela přikoval k židli a bavil.

Takže v multiplayeru si vytvoříte svůj profil (jedna změna jména je zdarma) a pak se pustíte do závodění podle vašeho skillu (schopností). Existuje několik skupin od začátečníků až po legendy, nebo chcete-li silně pokročilé hráče. V této skupině pak plníte jednotlivé závody, přičemž za každé lepší umístění dostáváte body (tuším od pátého místa nahoru), zatímco za každé horší umístění vám tyto body jsou sebrány (je to méně než v případě odměny za výhru nebo druhé a třetí místo, ale stejně to zabolí). Tyto body jsou přičítány k vašemu primárnímu účtu, čímž roste vaše prestiž.

Prestiž se započítává do možných obtížnostních skupin a dále do klanu, do kterého se můžete přihlásit (nebo si ho vytvoříte a pozvete si tam své vlastní lidi). Tento klan pak profituje z vašeho závodění, nebo spíš výher. A profituje také z výher ostatních členů. Když pak máte schopný klan, který hodně hraje a často vyhrává, tak dostáváte zajímavé bonusy a odměny. V rámci klanu si pak můžete také psát, což je skvělé používat tak, že si vytvoříte školní klan, třídní klan, rodinný klan, nebo pracovní klan.

Trhači asfaltu v plné kráse

Nebyla by to hra ze série Asphalt, kdyby neměla licencované ty nejlepší závodní automobily na světě. Asphalt 9: Legends přináší opravdu širokou paletu závodních automobilů té nejvyšší kvality a světového věhlasu. Najdete v něm automobily značek jako je Ferrari, Lamborgini, Bugatti, BMW, Mercedes, Porsche, Exotic Rides, Pininfarina nebo VLF. Jmenovitě bych pak ráda zmínila takové kousky jako je W Motors Fenyr Supersport, Trion Nemesis RR, Rezvani Beast X, Pininfarina H2 Speed, Pagani Huayra BC, Nissan GT-R, Mercedes-AMG GT S, McLaren P1 nebo Lamborgini Terzo Millennio. Celkem je k dispozici přes 54 automobilů, přičemž je dost možné, že další vozy přibudou zase až v průběhu následujícího roku či dvou.

Výběr automobilů v závodní hře Asphalt 9: Legends je velkolepý a automobily i díky svému preciznímu vzhledu a celkovému zpracování jsou skvělou motivací k dalšímu hraní a vyhrávání obecně. Některé automobily si pak můžete také koupit, ale i bez této možnosti můžete být. Asphalt 9: Legends je dobře hratelný i bez nákupu doplňků a to i přestože v něm najdete energii. Tato energie nutná pro spuštění některých závodů se totiž většinou váže pouze k jednomu z automobilů, takže když vám dojde, prostě přejdete na nový vůz. Vzhledem k tomu, že vozový park je tak bohatý, je to radost, nikoliv problém.

Stejně jako Asphalt 9: Legends umí prodat nádherné automobily, umí prodat také prostředí, ve kterém se odehrává. Asphalt 9: Legends přichází s mnoha oslňujícími lokacemi, jako jsou třeba italské Coloseum, egyptská Káhira (a pyramidy), americké San Francisko (a Golden Gate Bridge) nebo čínský Shanghai. Každá tato lokace má vlastní dominantu, kterou využívá na maximum, protože kolem ní jezdíte, nebo jí různými způsoby nadjíždíte nebo podjíždíte a vždycky to vypadá naprosto překrásně, až vás to oslňuje. Na Asphalt 9: Legends je tak celkově radost pohledět.

V tomto kontextu (moderní hra s nádhernou high-endovou grafikou) vás asi zarazí, že Asphalt 9: Legends je hardwarově poměrně nenáročná. Dobře běhala i na mém LG G4. Netrhala se (snad kromě opakovaných záběrů, kde občas nějaké to lehoučké zaškobrtnutí vidět bylo), nepřehřívala telefon a byla šetrná i co se týká baterie (ačkoliv na hraní bez toho, že byste měli k dispozici kabel na dobíjení, to asi není).

Celkově tak nemůžu napsat jinak, než že je Asphalt 9: Legends skvělá závodní hra bez kompromisů, kterou musí mít každý nadšený milovník automobilů. Už jen kvůli těm krásným autům a prostředí, kterými vás provede. Jo a abych nezapomněla, hra je k dispozici ke stažení zdarma a rozhodně ji najdete v našich dvou dalších výběrech – nejlepší závodní hry pro Android a nejlepší hry pro Android za rok 2018.

Příspěvek Asphalt 9: Legends – arkádové závodní hry pro Android mají nového krále pochází z androidtip.cz

Nerada bych tu prozrazovala některé detaily, protože tento seriál má i díky nim schopnost vás překvapit, nebo ještě lépe řečeno – vaše vědomí a myšlenky vzít a převrátit vzhůru nohama. V anglickém jazyce se tomuto procesu říká „mind fuck“ a co se týče Westworldu, mohlo by se jednat i o podnadpis celého seriálu. Co se týče stejnojmenné hry, na ní „mind fuck“ zrovna moc nesedí, i když bych se klidně vsadila, že pokud seriál neznáte, hratelnost vás v prvních několika hodinách skutečně dostane.

Strategie ve stylu Fallout Shelter

Ještě než se ponoříte do tajů Westworldu naplno, určitě vás při pohledu na herní systém napadne, že tohle už tu jednou bylo. A máte pravdu. Herní systém Westworld jako by z oka vypadl hernímu systému Fallout Shelter, což rozhodně není na škodu. Tento herní systém považuji za vysoce životaschopný a nemám nic proti tomu, že ho chce někdo napodobit. Naopak. Pokud to dělá s takovou grácií, jako tvůrci Westworldu, je to přínosné pro všechny zainteresované strany. A jak to tedy vypadá ve skutečnosti?

Na dění ve Westworldu se koukáte pohledem z boku. Hrací pole je rozdělené na nadzemní část a podzemní část. V nadzemní části se nachází všechny klasické kulisy pro vytváření zábavy, jako například saloon, ve kterém se hrají karty, vězení, ve kterém si lidé s výtvory hrají na přepadení, nebo například obchod, kde si lidé hrají na obchodníky.

V podzemní části se pak nachází řídící místnost, což je srdce celého zábavního parku, protože společně s tím, jak se o něj staráte a upgradujete ho, rostou také vaše možnosti, jako je stavba budov nebo pokročilé upgradování. Dále se v podzemní nachází prázdné místnosti, které si můžete zvelebit a předělat na potřebné místnosti, jako například na výrobnu nových výtvorů, na opravnu starých a porouchaných výtvorů, na vyladění stávajících výtvorů, na výrobu krve a dalších pokročilých látek atd.

Místa pro nové stavby je opravdu hodně, ale vy ho zase tak rychle nezastavíte, protože výstavba každé budovy něco stojí a tak člověk musí šetřit a postupovat pomalu, postupně. Základní budovy však postavíte tak do cca levelu 10 – 12, takže vám nebude nic chybět.

Zákazníci a jejich náročná přání

Jak už jste pochopili, základem této hry jsou výtvory, jakési robotické postavy, které se starají o potěšení lidí. V praxi to vypadá tak, že do vašeho zábavního parku vlaky přijíždějí zákazníci a hledají zde určitý druh zábavy. Někdo baží po lásce, někdo po násilí a podle toho se žene do určité budovy (například banka, policejní stanice atd.). Jakmile do budovy přijde, musíte na něj kliknout a podívat se na jeho preference a hlavně na level, jaký mu náleží.

V ideálním případě ve své sbírce najdete výtvor, který je podobně naladěný jako zákazník, má tedy zájem, respektive umění lásky, či násilí. A v ještě lepším případě je pak tento výtvor na dostatečném levelu, aby dokázal přání zákazníka uspokojit v plném rozsahu. Pokud jsou obě tyto podmínky splněny, výtvor a váš zákazník si na něco zahrají a pak vám za to přitečou peníze do kapsy. Pokud ovšem nemáte výtvor na dostatečném levelu, zákazník bude naštvaný a na konci seance váš výtvor zastřelí.

Naštěstí pro vás tu existuje pokoj, kde přivádí k životu zabité výtvory. Ale něco to stojí. Takže je potřeba dobře odhadnout šance na uspokojení lidí a pokud jsou skutečně malé, tak je raději nechat čekat dokud nebude volný některý zkušenější výtvor, který si poradí i s náročnějšími přáními, respektive s vyššími levely návštěvníků.

Vycvič svůj výtvor

Výtvory se vyrábí z plánů, které dostáváte za plnění dílčích úkolů, jako je například vycvičení/přiřazení pěti výtvorů. Každý plán vás opravňuje k docela jinému výtvoru. Některé z nich jsou zcela obyčejné a hodí se spíše k levelování silnějších výtvorů a tedy ke spotřebě. Jiné jsou vzácnější, mají například dvě, tři, čtyři nebo pět hvězdiček, což znamená dobrý základ, který jde dále rozšířit opět upgradováním. Přitom platí, že čím více hvězdiček vaše výtvory mají, tím lepší jsou v oblastech, pro které jsou stvořeny a tím spíše dokážou uspokojit i potřeby náročnějších lidí.

Cvičení výtvorů je i vzhledem k neustále se zvyšující obtížnosti/náročnosti zákazníků zcela klíčové. Člověk přitom musí dobře přemýšlet, který výtvor vylepšit dříve, protože každý z nich má jinou specializaci a každý z nich také level. Při levelování se mi proto několikrát stalo, že jsem jako blázen porovnávala všechny alternativy  a počítala, kolik jakých výtvorů mám a jaké povolání musím na plac ještě dodat, což je docela dobře. Člověka to nutí přemýšlet a plánovat, Westworld proto není jenom prachobyčejná klikačka/zklízečka.

Jenom pro zajímavost, vaše výtvory jsou zaměřené například na tyto činnosti: láska, střílení, přepadení, násilí, obchodní partnerství, bankovnictví, intelekt, převlékání, hraní karet atd.

Dobře protkané vztahy

Jak jsem již napsala, pokud výtvor nebude v dostatečném levelu, zákazník se naštve a pak ho zastřelí. Štěstí je, že tento výtvor si můžete znovu oživit. Jenže to má háček. Za každé oživení platíte krví, které není nikdy nazbyt. Tato krev se totiž vyrábí zase v docela jiné místnosti a to výměnou za peníze.

Vazby mezi jednotlivými místnostmi jsou velmi dobře protkané, takže v podstatě využíváte všechny dostupné místnosti a nestane se vám, že byste do jedné chodili pořád a druhou nenavštívili třeba dva týdny. V tomto směru je Westworld dobře vyvážený.

Na Westworld je zajímavé také to, že jakmile se ve hře začnou objevovat dlouhé čekací doby a vy se začnete nudit, tak vám namísto žádosti o peníze/učinění některé mikrotransakce otevře nové parky. A v nich můžete stavět další a další budovy a posílat do nich další specializované panáky, tedy pardon výtvory. Díky přeskakování mezi jednotlivými světy máte přitom pořád co na práci a na nějaké mikrotransakce si vážně ani nevzpomenete. Tím ale nechci říct, že nějaké mikrotransakce nedoporučuji.

Pozn.: V současné chvíli je k dispozici pět světů – základní park Sweetwater, venkovský Abernathy Ranch, bouřkou poničený Escalante, osadnický Las Mudas a ještě jeden park s názvem Pariah, který mám bohužel stále zavřený (ale doufám, že už se k němu brzy probojuji). Každý z parků nabízí trošku odlišné prostředí, trošku odlišné možnosti stavění a z toho vyplývající nutnost trošku rozdílného plánování a strategických rozhodnutí. Každý z parků je navíc vizuálně zajímavý a do každého z nich vás bude bavit chodit.

Platba se vyplatí

Pokud jste již někdy četli mojí recenzi na free-to-play hru (hru zdarma s možností nákupu mikrotransakcí), tak určitě moc dobře víte, že patřím mezi lidi, kteří tento typ her moc nemusí. A pokud nějakou takovou hraje, tak ve většině případů odmítá platit. A proto vás nejspíš překvapí, když vám prozradím, že ve Westworld jsem si udělala radost a pár korun utratila.

Jde o to, že v tato strategická hra je vystavěná takovým způsobem, že se vám případná mikrotransakce vyplatí. Citelně vyplatí. Za peníze si tu totiž nemůžete koupit pouze klasické diamanty (což je podle mě strašně pomíjivá měna snad ve všech hrách – uděláte klik, klik a je obvykle po nich bez žádného citelnějšího efektu), ale také samotné výtvory. A to už člověk na hratelnosti skutečně hodně pocítí.

Výtvor na levelu pět a se zaměřením na téměř čtvrtinu všech témat je prostě k nezaplacení. Můžete ho poslat k náročnému zákazníkovi do banky, stejně jako do saloonu nebo do stáje. A tím pádem vám veškerý obchod mnohem lépe plyne. Když se navíc ke kupovanému výtvoru na maximálním levelu časem dopracujete dalších dvou výtvorů na předposledním levelu, budete mít skutečnou radost z toho, jak vám to všechno jde od ruky. Takže ano, ve Westworldu jsem pár desítek korun utratila a musím říct, že to byly dobře investované peníze. Hubert funguje bezchybně a vydělává mi spoustu peněz.

Velké množství peněz vám můžou vydělat také různé eventy, jako třeba The Guest is Always Right, což je časově ohraničený úkol, v jehož rámci se snažíte například odbavit co největší počet zákazníků se spokojeností 90% a více. Za každých pět odbavených zákazníků přitom dostáváte lepší a lepší odměny. Ale má to samozřejmě háček, tyto eventy jsou časově omezené, takže po uplynutí vytyčené doby se musíte přesunout zase na další úkol. Přiznám se, že i když do této hry investuji (alespoň na můj vkus) opravdu hodně času, ještě se mi žádný z centů nepodařilo splnit na 100%. Ale to nevadí, odměny jsou dílčí. To znamená, že je dostáváte průběžně a po konci eventu o ně nepřijdete.

Skvělá hra podle výborného seriálu

Přiznám se, že o kvalitu Westworld jsem se hodně obávala, protože hra vyšla jen chvíli potom, co v České republice běžela i první řada seriálu (druhá řada teprve půjde do televize, třetí řada ještě nebyla ohlášena). V těchto případech většinou vychází tzv. „rychlokvašky“, které se snaží rýžovat na popularitě seriálu a nepřináší vůbec žádnou přidanou hodnotu. To naštěstí není případ hry Westworld, která přináší tu nejvyšší kvalitu snad ve všech myslitelných ohledech.

Hrací systém strategie Westworld je téměř dokonalý. Jedná se o perfektní klikačku, v níž sice musíte používat mozek, ale zároveň se dobře bavíte a relaxujete. Free-to-play model je nastavený tak, že se dobře bavíte i bez zaplacených peněz. Ale pokud náhodou zaplatíte, tak skutečně cítíte velký pokrok a pomoc. Prezentace naprosto exceluje, grafika dosahuje top úrovně a i zvuky a hudba patří mezi to nejlepší, co se v současné chvíli mezi strategickými hrami pro Android vůbec vyskytuje. A pak tu máme tu přidanou hodnotu, kterou je zcela jistě námět populárního seriálu. Pokud vás bavil stejně jako mě, k hodnocení této hry si přijdete klidně ještě 10%.

Příspěvek Westworld – nahlédněte do světa zajímavého scifi seriálu v této strategii pro Android pochází z androidtip.cz

Vlastní Battle Royale mód má například Rockstar Games v Grand Theft Auto V (Motor Wars), Bohemia Interactive v Arma 3 (PlayersUnknown’s Battle Royale Mod) či Epic Games ve Fortnite (Battle Royale). Na spoustu her s vlastním Battle Royale modem však v současné době narazíte už i na mobilech. A jedna hra tomu všemu vévodí. Jmenuje se PUBG MOBILE a jak už správně tušíte, jedná se o mobilní sestřičku předchůdce všech Battle Royale her.

PUBG MOBILE je v podstatě zkratkou názvu původní počítačové hry. Její celé jméno zní PlayersUnknown’s BattleGrounds. Stejně jako prapůvodní mod pro Armu 3 a posléze i samostatnou počítačovou hru, která byla v předběžném přístupu na Steamu, se jedná o akční hru viděnou pohledem ze třetí osoby, tzn. že na dění ve hře koukáte kamerou pověšenou nad ramenem hlavního hrdiny.

Nejsilnější přežije

K PUBG MOBILE se dále hodí říci, že se jedná o čistě multiplayerovou onlineovou hru. Abyste si ji mohli zahrát, budete potřebovat neustálé připojení k internetu. Může za to princip hry, kdy jste v podstatě vhozeni na mapu 8×8 kilometrů a to společně s dalšími 99 hráči (hry se tedy najednou účastní celkem 100 hráčů). Vaším jediným úkolem je potom přežít jako poslední. Vítěz bere vše!

Zdánlivě jednoduchý úkol má ovšem o něco těžší provedení. Hráči mají volnou ruku prakticky ve všem. Mohou dělat, co se jim zamane, utvářet přátelské aliance, schovávat se na odlehlých místech, nebo jít přímo na zteč. Možností je celá hromada, takže jedinou překážkou je vaše představivost. Jisté je jenom to, že mapu obstupuje mrtvá zóna, která se jednou za čas zmenší. Pokud se do této zóny dostanete, začne vám pomalu ubývat zdraví. A jakmile vám zdraví klesne až na 0, je konec.

Mrtvé zóny se tedy budete chtít vyhnout ať se děje co se děje. A tím pádem se, společně s dalšími přeživšími, ocitáte na pořád menším lánu země. A tím jste vlastně neustále v kontaktu s ostatními hráči a nemusíte se nadhánět na dlouhé vzdálenosti.

Akční hra bez hranic

Ačkoliv vám PUBG MOBILE v podstatě neustále vytyčuje hranice, za které nesmíte, alespoň pokud chcete přežít jak poslední, žádné další požadavky na vás mít nebude. To znamená, že v rámci herní mapy si můžete dělat opravdu vše. Tuhle volnost přitom podporují hromady možností, které hra přináší.

V první řadě musím zmínit, že na ve světě PlayersUnknown’s Battlegrounds, respektive v jeho Battle Royale modu najdete spoustu realistických zbraní od klasických pistolí, přes brokovnice a samopaly, až po odstřelovačky. K tomu si přidejte velkou hromadu vrhacích zbraní, jako jsou granáty. A samozřejmě také nejrůznější oblečení, kalhotami a tričky počínaje, botami a pokrývkami hlavy konče.

Na zbraních je skvělé, že nejen realisticky vypadají, ale také se tak chovají. Když tedy chcete střelit někoho na větší vzdálenost, musíte počítat také s balistickou trajektorií. To znamená, že na svůj cíl nemůžete mířit přímo, ale hledáček musíte trošku vychýlit podle toho, jak bude působit vítr či zemská přitažlivost. Tím pádem ani odstřelovači v této hře nejsou nějak zvlášť zvýhodněni, jako se to stává v jiných hrách – ba naopak. Odstřelovači v PUBG MOBILE mají těžkou práci.

Oblečení a další vybavení (jako jsou batohy) potom přispívají k lepší obranyschopnosti. Tak například když seberete lyžařskou helmu, přidá vám to +2 body do obrany. Když seberete těžké pracovní boty, přidá vám to +1 do obrany. A když seberete neprůstřelnou vestu, dostanete +7 do obrany atd. Honba za lepším vybavením se vám tak obvykle vyplatí.

S auty a kamarády se to lépe táhne

Kromě lepšího vybavení tu a tam můžete narazit na některý dopravní prostředek. K dispozici jsou motorky, buginy, osobní automobily, náklaďáky i lodě. Všechny tyto dopravní prostředky přitom můžete používat, opět bez omezení. Na dopravních prostředcích je skvělé, že díky nim můžete rychle překonat velké vzdálenosti. Nevýhodou je, že dopravní prostředek každý protihráč dobře vidí a slyší a tím pádem vás může poměrně snadno vystopovat a sestřelit.

Abyste nebyli tak moc zranitelní, můžete se dát dohromady s přáteli a vytvořit herní skupinu. Se svým týmem pak můžete vytvářet plány bitvy a během hry se domlouvat skrze voice chat (hlasový chat s vašimi přáteli). Tuto možnost zatím moc her na mobily nenabízí, takže ji jednoznačně považuji za velké plus.

Online hra s přáteli je obecně velmi zábavná, protože vám umožňuje spřádat plány na ostatní přeživší. Někdy si díky tomu budete připadat jako na lovu divoké zvěře, jako ve filmu typu Hunger Games. Právě s Hunger Games má PUBG společný feeling, jakousi neutěšenou atmosféru, která vás po celou dobu hry sužuje a žene vpřed.

Jak tedy vypadá klasická hra?

Hra začíná tím, že letíte v letadle. V rohu vidíte herní mapu a také počet hráčů, kteří zůstali v letadle. Od toho můžete odvíjet svojí strategii, tedy zdali vyskočíte s početnějšími skupinkami, nebo raději sami, případně zdali vyskočíte na začátku mapy nebo na jejím konci.

Jakmile se rozhodnete vyskočit, postava padá střemhlav, dokud nerozevřete padák a nenavedete jí na vámi vyhlédnuté místo přistání. A v tuto chvíli začíná hra na kočku a myš. Jste téměř nazí (pouze ve spodním prádle) a nemáte u sebe nic navíc. A tak musíte začít pročesávat svoje okolí, jako jsou opuštěné stodoly a domy atd. Po čase najdete kalhoty, pak batoh a pistoli a tak se pomalu oblékáte a ozbrojujete, abyste byli konkurenceschopní. A pak když to možná ani nečekáte, najednou po vás někdo začne střílet. A tak se rychle schováte za barákem a snažíte se vysledovat, odkud ty kulky létají.

Když se dostanete do souboje, je to většinou buď on nebo vy. Pokud střelbou nepřilákáte nějaké další lidi. V momentě konfrontace tedy musíte být lepší než vaši protivníci. Pokud nevymyslíte chytřejší plán, nebo pokud ho lépe neprovedete, budete se válet v kaluži krvi. A čekat na další respawn, což rozhodně není ideální.

Většinou se proto vyplácí hezky se plížit a stát se tím hráčem, který ostatní překvapí. Moment překvapení je v této hře k neocenění, protože pokud máte dobrou mušku a silnou zbraň, případně i dobré vybavení, tak protivníka zabijete a nic přitom neriskujete. I když jak jsem řekla, někdy výstřely přilákáte dalšího hráče, nebo dokonce partičku lidí a pak…děj se vůle boží.

Battle Royale, respektive PlayersUnknown’s BattleGrounds pro mobily s Androidem vyniká právě touto svou nespoutaností. Ano, někdy se vám může stát, že narazíte na dobře organizovanou skupinku, která vás popraví a pak obere o všechny věci dříve, než vůbec pochopíte, na koho jste narazili. To je určitě k vzteku, ale takhle to chodí. Jenže jindy zase budete mít trochu toho štěstí a tuhle skupinku potkáte, aniž by o vás oni věděli. A pak ji hezky popravíte ze zálohy, třeba dvěma šikovně vhozenými granáty. Podobných herních situací se přitom rodí desítky, s frekvencí minimálně jedné v jednom rozehrání.

PUBG pro Android přináší skvělou grafiku

Skvělá hratelnost, která hráče neustále drží v napětí a pumpuje mu do žil adrenalin, není jedinou předností PUBG pro mobily. Hra se povedla i po stránce audio-vizuální. Tak zaprvé zvuk je prostorový, nebo téměř prostorový, takže když si ho dáte do kvalitnějších sluchátek, poměrně jednoduše vysledujete, co a odkud střílí, ale i další zvuky.

Zadruhé grafika je opravdu na top úrovni. Pominuli opravdu realistické objekty i celé textury, musím zmínit také místní vegetaci. Málokdy se stává, že mobilní hra, navíc zasazená do otevřeného herního světa představí i takové maličkosti, jako trsy trávy, které se navíc hýbají ve větru. PUBG MOBILE přesně toto představuje a v míře větší než malé.

Navíc mě udivuje, že ke hře s tak výbornou grafikou nepotřebujete ani žádný TOP stroj. Abyste PlayersUnknown’s BattleGrounds spustili, budete potřebovat Android ve verzi alespoň 5.1.1 a dále minimálně 2 GB RAM. Hra podporuje více než 500 různých Android zařízení.

Battle Royale v PUBG MOBILE jsem hrála na LG G4, které má 3 GB RAM a čtyřjádrový procesor Qualcomm Snapdragon 808 (s grafickým čipem Adreno 418). Hra mi běžela naprosto perfektně, ani se nepřehřívala ani jinak nezlobila. Na jedno nabití mi sice dlouho nevydržela (přesný údaj nevím, ale počítalo by se to na desítky minut), ale to je u tohoto tipu her a s 5,5palcovým displejem naprosto normální.

Další pochvala míří za anti-cheatovacím systémem. Cheatování je problém všech online akčních her. Někdy se stává, že cheaty úplně rozboří herní mechanismus, takže hra přestává být zábavná. V případě PUBG MOBILE to neplatí. Zatím nemám pocit, že bych narazila na nějakého cheatera. Spíš naopak. Jelikož se k mobilní hře dostanou i lidé, kteří moc nehrají, někdy narazíte na jednoduchou kořist, úplně dezorientovaného člověka, který nevím, kolik je právě hodin. Nebývá jich mnoho, ale tu a tam na ně narazíte.

PUBG MOBILE – Battle Royale pro Android v TOP balení

PUBG MOBILE je v podstatě oficiální Battle Royale hru, to znamená hru posvěcenou tvůrci původního modu Battle Roayle. Abych to zbytečně neprodlužovala, hra dostála svému rodokmenu, to znamená, že nabízí tu nejlepší grafiku i hratelnost. Ještě lepší je ovšem fakt, že hra je k dispozici ke stažení zdarma. Platíte pouze pokud si chcete koupit nějaké vybavení či zbraně navíc, ale i bez těch se v pohodě obejdete. Já jsem zatím neutratila ani korunu a nic se neděje. PUBG MOBILE neplatící hráče nijak neomezuje, což je prostě super. Pokud si tedy chcete vyzkoušet PUBG pro Android, respektive Battle Royale pro Android, doporučuji vám právě PUBG MOBILE. Jedná se o oficiální hru s Battle Royale modem a právem také o nejlepší Battle Royale hru vůbec. Původ se prostě nezapře.

Příspěvek PUBG MOBILE – mód Battle Royale pro Android v oficiálním podání pochází z androidtip.cz

Dost možná vás to zarazí, ale více než 50% volání na tísňovou linku tvoří omyly, nesmysly, nebo telefonáty lidí, kteří si z operátorů chtějí udělat legraci. Zbylé případy pak tvoří směsice zcela vážných volání a naprosto triviálních oznámení, které sice je třeba řešit, ale nemají takovou prioritu. Operátor tísňové linky musí být schopen neustále vyhodnocovat vážnost případů, protože když pošle speciální policejní jednotku na drobnou krádež do Kauflandu, dost možná ji nebude mít k dispozici v případě teroristického útoku… případně když pošle sanitku na triviální odřeninu a pořezaný prst, dost možná nebude mít za pět minut koho poslat k vážné nehodě nebo infarktu atd.

Práce operátora na tísňové lince je tedy podobně náročná jako práce letového operátora a to i přestože existují dost přesné instrukce, které jim pomáhají případy vyhodnocovat. Vzhledem k naléhavosti některých případů operátoři musí být neustále soustředění a to i přes všudypřítomný stres a napětí. Jak se takový operátor cítí v práci, vám dost dobře zprostředkuje strategická hra, či spíše simulátor s názvem 911 Operator.

Na pomezí strategie a simulátoru

V 911 Operator se tedy stáváte operátorem tísňové linky, přičemž vaším úkolem je přijímat telefonáty/hlášení a případně i vysílat potřebné jednotky na místo určení. Za správně vyřešené případy dostáváte peníze, za něž potom můžete nakupovat nové jednotky, či vybavení. Na rozdíl od české tísňové linky jsou všechny pomocné oddíly – záchranná služba, hasiči a policie – ve vaší kompetenci, to znamená, že je posíláte přímo bez přepojování.

Hra začíná tím, že si na směnu vyberete, jaké jednotky chcete mít. K dispozici máte jen omezený počet míst pro policii, sanitku a hasiče, přičemž k dispozici máte jednotky na motorce, v osobním automobilu, nebo ve větších vozech (v případě sanitek a hasičů), případně ve vrtulnících. K těmto dopravním prostředkům pak přiřadíte ještě zaměstnance, kteří mají svoje vlastnosti (například rychlost, nebo odolnost), a nakonec také vybavení jako jsou pistole nebo kufříky první pomoci.

Všechny motorizované jednotky se potom od sebe patřičně liší jak rychlostí zásahu, tak i efektivností. Když tedy dojde třeba k bouračce, kde jeden ze zraněných bude v bezvědomí, na místo raději pošlete vrtulník než klasickou sanitku. Když se v okolí zase budou potloukat agresivní fotbaloví fanoušci, namísto jednoho policisty na motorce raději vyšlete velké auto s posádkou o 4 a více policistech.

Dalším klíčovým prvkem je vzdálenost hlídky od místa určení. Motorizované jednotky totiž v klidovém režimu provádějí tak zvanou hlídkovou činnost, což znamená, že jezdí z místa na místo po městě (v našem případě znázorněné mapou) a tedy najdete je pokaždé někde jinde – pokud tedy hlídkám nenařizujete, kde mají stát i v době kdy je nepotřebujete.

Jakmile tedy přijmete hlášení, musíte se rychle zorientovat v tom, koho potřebujete poslat a kam ho potřebujete poslat, načež prstem vezmete jednu z vybraných hlídek a přesunete ji, kam má jet. Hlídka po příjezdu na místo začne případ řešit, nebo vás poprosí o pomoc v případě, kdy například zjistí, že proti ní stojí přesila (a potřebuje posily). Vaším úkolem je potom dále kooperovat až k úplnému vyřešení případu, mezi čímž stále jste na lince a řešíte i další případy.

Dokonce i Praha

Pokud vám předchozí řádky znějí příliš složitě, nemusíte se bát. 911 Operator na všechno jde postupně, takže nejprve vysvětlí základy a nechá vás vše potřebné procvičit a až následně přidává další úkony. Časem tedy začnete přibírat i telefonáty od lidí, kteří se buď spletli, nebo kteří si dělají legraci. Přibude také nutnost spolupracovat s lidmi a vyptávat se jich na to, co se stalo (a jak je tedy případ vážný), nebo kam máte hlídku poslat. Zde si vyzkoušíte, jak těžké je někdy mluvit s člověkem, který je v šoku.

Obtížnost hry pomalu stoupá také s novými mapami. První mapa je poměrně malá, postupně se však budou přidávat větší města. Nová města znamenají hlášení, nebo některé záludnosti jako v případě Prahy, kde motorizované jednotky mohou přejíždět přes řeku jenom na několika mostech. Jedná se o naprostý logistický oříšek, protože každá špatně postavená jednotka si pořádně zajede.

Eliminovat obtížnost lze nákupem nového vybavení, jako jsou samopaly pro policisty, nebo defibrilátor pro jednotku první pomoci. Některé vybavení pak mohou mít i jednotky, které se prvoplánově nevěnují dané činnosti. Typickým případem je defibrilátor v kufru policie, což je hodně šikovná věc.

Při vybavování vás přitom krotí nejen peníze, ale také sloty. Každá osoba u sebe může mít jen několik věcí, každý automobil taky. Proto musíte vždycky hodně přemýšlet, co se vám spíše hodí, respektive s jakým složením jednotek do hry jdete.

Jednoduchá, ale účelná

Grafika strategické hry 911 Operator je poměrně jednoduchá – před směnami vidíte skici několika jednotek, během směny potom pohybujete ikonkami automobilů na velmi jednoduché mapě. Do toho se vám tu a tam ukáže ikonka telefonátu a tři možnosti, mezi nimiž si vybíráte kliknutím.

V jiné hře by toto pojetí šlo odsoudit, ale v případě 911 Operator maximálně sedí. Vlastně si ani nedovedu představit, že by hra měla vypadat jinak. Jednoduchá grafika přispívá k přehlednosti a k rychlému rozhodování, což je jedině dobře. Kromě toho, 911 Operator není náročný na HW, příliš nevybíjí baterii a tak si ho můžete stáhnout téměř do kteréhokoliv mobilního zařízení.

Simulátor policie se vzdělávacím přesahem

Musím se přiznat, že 911 Operator na mě udělal velký dojem. Jedná se o skvělou strategickou hru, ale zároveň i o perfektní simulátor policie, který lidem přiblíží práci pomocných složek, respektive operačního oddělení. Navíc bych řekla, že si hráči tímto způsobem třídí schopnosti jako je soustředění nebo práce ve stresu. Proto bych strategii 911 Operator doporučila všem.

Strategická hra (nebo simulátor, chcete-li) je na Google Play k dispozici za pár desítek korun, vyzkoušet si ji však i zdarma. K dispozici je totiž poměrně solidní demoverze.

Příspěvek 911 Operator – staňte se operátorem tísňové linky a zachraňujte životy v této simulaci/strategii pochází z androidtip.cz

Pokud nepatříte mezi technicky zdatné lidi, nebo se vám alespoň nepoštěstilo mít nadání v některém dalším odvětví, jako je grafika, o něčem takovém jako je vývoj své vlastní hry můžete tak leda snít. A nebo si zahrát nějakou hru, která vám prožitek z vývoje vlastní hry alespoň částečně zprostředkuje.

Ačkoliv na Androidu každý den vychází hromada zajímavých her, včetně těch, které se věnují tematice vývoje počítačových her, skutečně kvalitních kousků na něm zase tolik nenajdete. Když se zaměříme skutečně na TOP hry, vystačíte si při jejich počítání s prsty jedné ruky. Vedle staršího titulu Game Dev Story od Kairosoftu máte na Androidu k dispozici i zcela novou hru Game Dev Tycoon. A to je všechno.

V této recenzi vám povím, jak si Game Dev Tycoon vede v porovnání s konkurencí i jak dopadl coby port čtyři roky staré počítačové hry.

Vývojářem snadno a rychle

V Game Dev Tycoon se dostáváte do doby, kdy se na vývoji jedné hry pracovalo doma na koleni, většinou tedy v garáži. Vývoje se přitom účastnili většinou nadšenci, kterým nešlo ani tak o zisk, jako spíš o slávu.

Po rychlém výběru své postavičky se tedy dostáváte do garáže a pouštíte se do práce. Nejprve si samozřejmě musíte vybrat žánr a téma, o němž hra bude. Jedná se o první klíčové rozhodnutí, které budete dělat u každého dalšího vývoje, neboť některé žánry a témata k sobě pasují více, zatímco jiné méně. Například akční hra klidně může být válečná, ale asi těžko můžete slavit úspěch s válečnou adventurou či dokonce sportovní hrou.

Další klíčovou věcí je dvojice rozhodnutí, během nichž určíte, zdali se při vývoji více věnovat úkolům, hernímu světu, enginu, nebo třeba zvuku. Také tato rozhodnutí silně ovlivňují kvalitu hry, neboť každý žánr má jiné požadavky. Tak například u adventury budete potřebovat více příběh a grafiku, zatímco u akční hry spíše engine.

Po každé vaší volbě následuje kraťoučká sekvence, během níž (ne)spokojeně koukáte na to, jak vám přibývají body do kvality hry – technické i celkové. Vedle toho pak získáváte body pro vývoj, díky nimž se můžete posouvat vpřed (o vývoji si řekneme více později).

Jakmile je hra hotová, přijdou první hodnocení od recenzentů světoznámých deníků. Následně se hra dostává na trh, čímž získáváte peníze. Množství vydělaných peněz je závislé hned na několika různých věcech. Předně je důležitá kvalita hry, dále však potřebujete mít také silné fanouškovské zázemí, či dobrý marketing. Tyto věci do hry přibývají postupně, takže se s nimi bez problémů naučíte pracovat.

Opakování není matka zábavy

Jeden z výzkumů odhalil, že hry nás baví do té doby, než si neosvojíme všechny její principy a nenaučíme se v ní paušálně vyhrávat. Z toho nejspíše vyplývají i různá zklamání herního publika z nových pokračování drahých herních sérií – zatímco herní vydavatelé nechtějí riskovat horší prodeje, ke kterým by mohlo dojít v případě, že by se nové prvky nechytily, hráči by nějaké podstatné novinky vždycky chtěli (alespoň před vydáním a před tím, než by se přesvědčili, že se jedná o hloupost).

Z tohoto jednoduchého poznatku vychází i další prvek ve hře Game Dev Tycoon. Pokud se vám totiž podaří vytvořit nějaký herní hit, nemůžete už navždy tvořit tu samou kombinaci. I těch nejlepších adventur, akčních her, či strategií se hráči časem přejí, takže jste nuceni experimentovat, případně alespoň lehce pozměňovat základní strukturu. Jinak budete dostávat stále horší hodnocení, přicházet o peníze a ztrácet fanoušky, což je asi to nejhorší, co se vám může stát.

Zaměstnanci tvoří základ úspěchu

Jakmile vytvoříte svůj první herní hit, který se měří tím, že vyděláte alespoň milion dolarů, dostanete možnost přestěhovat se do větší kanceláře. A společně s tím přichází další spousta možností, například najímat další pracovníky. Ti se pak mohou specializovat na konkrétní oblasti, například na grafiku. Pokud pak takového specialistu při vývoji přiřadíte právě na práci na grafické stránce hry, vyždímáte další body do kvality hry.

Pracovníci k vám mohou přijít již na poměrně solidní úrovni, postupem času, jak jde vývoj dopředu, se však vyplatí je dále vzdělávat. K dispozici je hromada různých vzdělávacích kurzů, které pochopitelně něco stojí, ale které se člověku hodně vyplatí, zvlášť když si dá práci s rozdělováním úkolů při vývoji.

Kromě pracovníků můžete, nebo spíš musíte rozšiřovat obzory, i co se týče samotného herního průmyslu. Výměnou za body výzkumu můžete vyvinout nové herní žánry, nová témata, nové možnosti jako je prostorový zvuk, změna dne a noci, rozsáhlý příběh, orchestrální muzika a desítky dalších prvků, které se vám otevírají postupně tak, jak jde čas. Hra je historicky poměrně věrná, takže například k možnosti distribuovat hru na CD se dostanete až v roce 1993.

Všechny nové prvky (kromě herních žánrů a témat) však nestačí pouze vyvinout. Nakonec je musíte zapracovat do vlastního herního enginu, kdy můžete mít k dispozici pro každý žánr (například pro adventuru a akční hru) jiný herní engine. Opět narážím na to, že možností je spousta, takže když máte chuť pořádně si se vším vyhrát, dostanete i prostor.

Rychlý výčet dalších možností

Abych maximálně ilustrovala možnosti strategické hry Game Dev Tycoon, musím vám popsat ještě pár dalších možností, které mi úplně nezapadají do struktury samotné recenze. Tak například když nemáte peníze, nebo když zrovna máte volného některého pracovníka po skončení vývoje, můžete přijmout samostatnou zakázku. Tato zakázka vyžaduje, abyste v určenou dobu vyprodukovali dostatek potřebných bodů, takže na vás je správně odhadnout sílu svého týmu v určitých oblastech.

Další zajímavou možností je možnost najít vydavatele, kdy budete tvořit hru přímo podle jeho požadavků (tedy pro konkrétní platformu, v konkrétním žánru a s konkrétním minimálním hodnocením).

U vývoje všech her bez rozdílu pak nechybí možnost zpětné analýzy, která vám prozradí, co jste u jaké hry udělali dobře a co naopak špatně a trošku vám poodkryje náležitosti (jako například že adventura nepotřebuje výborný engine, ale je velmi závislá na dobrém příběhu a grafice). Tuto možnost vám doporučuji opravdu hojně využívat, protože se díky ní naučíte, jak tvořit ty nejlepší hry.

Naprosto unikátní mi přišel prvek, kdy v případě vývoje velmi kvalitní hry nastolíte jakýsi trend. Ten po určité období zvyšuje poptávku po dané hře, postupně však odezní a nahrazují ho jiné trendy (ať od vás či od jiných vývojářů).

Solidní výlet do historie

Jelikož Game Dev Tycoon si zakládá i na historické akurátnosti, kromě samotného vývoje je váš úspěch závislý také na různých trendech a událostech. Na trh totiž přicházejí nové a nové herní platformy. Na druhou stranu pak staré platformy zase trh opouštějí. Přitom každá platforma si z trhu v daný čas odkusuje různý podíl, ani nemluvě o tom, že každá platforma má své vlastní potřeby. Hrát adventury na Nintendo 64 by se vám asi nelíbilo, že?

Game Dev Tycoon ale není zajímavý pouze těmito kombinacemi či možnostmi, někdy je skutečně zábavné sledovat pouze to, jak se přes vás valí historie. Jak přichází první handheld od Nintenda a novináři mu predikují rychlý konec, jak pak tento handheld slaví nebývalé úspěchy a zapisuje se do historie atd. V tomto Game Dev Tycoon naprosto exceluje a překračuje všechny své případné konkurenty.

Game Dev Tycoon versus Game Dev Story

Na první pohled vidím největší rozdíl mezi Game Dev Tycoon a Game Dev Story v komplexnosti samotné hry. Game Dev Tycoon je mnohem rozsáhlejší, navíc orientovaný více na samotné hry. Game Dev Story je takový odvar klasických Kairosoftích her, jehož kostra lze s trochou úprav použít všude, což se o Game Dev Tycoon říci nedá. Tato hra podřizuje vývoji her všechno, ačkoliv není nijak extra obtížná. Na druhou stranu, je docela možné, že napoprvé zkrachujete, nebo vám vývoj nepůjde podle vašich představ a tak hru raději restartujete.

Přesto si myslím, že Game Dev Tycoon má rozhodně na to pobavit všechny hráče bez rozdílu věku nebo jakési herní gramotnosti. Hra je velmi jednoduše uchopitelná, navíc nabízí velmi důkladný a názorný tutoriál, a co je pravděpodobně asi nejdůležitější, dokáže instantně vtáhnout do děje a už nepustit. Skutečně se musím přiznat, že takto návykovou hru jsem už dlouho nehrála. Moje první zkušenost s Game Dev Tycoon byla na PC, kde jsem ji musela hned dvakrát dohrát. Po několika letech a při shledání na mobilech se pak historie opakovala. Přitom zdůrazňuji, že v drtivé většině případů jednou odehrané hry již znovu nehraji.

Takže abych to nějak shrnula. Game Dev Tycoon považuji za nejlepší strategickou hru pro mobily s Androidem a jednu z nejlepších her pro Androidy vůbec. Pokud máte alespoň okrajově rádi strategické hry, nebo jste někdy snili o vývoji své vlastní hry, rozhodně vám tenhle kousek doporučuji zkusit.

Příspěvek Game Dev Tycoon – ta nejlepší strategická hra konečně i pro mobily s Androidem! pochází z androidtip.cz

Mod DAYZ přinášel survival nadstavbu do původně velmi věrohodného válečného simulátoru, nebo chcete-li válečné FPS (first-person shooter/střílečky viděná z pohledu první osoby). A brzy se stal natolik populární, že kolem něj začala vznikat samostatně stojící hra. Tuto hru si momentálně můžete koupit na Steamu v předběžném přístupu, ale i když je to pecka (rozuměj: velmi zábavná hra), tak vám to vůbec nedoporučuju.

Vinou velké spousty technických nesnází se vývojářskému týmu, který vznikl pod záštitou Bohemia Interactive, vývojáře původní hry ARMA, stále nepodařilo nějak citelněji postoupit k finálnímu produktu. A je ve hvězdách, zdali se tak někdy stane, protože plánované datum vydání se neustále posunuje, až je to divné. Ani nemluvě o minimálním zásahu aktualizací a vůbec pokroku, který by byl v poslední době vidět. A také proto mi hra Mini DAYZ na Android udělala takovou radost. V podstatě se totiž jedná o pixelovatou, pohledem z boku viděnou předělávku původního konceptu.

Mini DAYZ je tedy survival hra zasazená do světa zkoušeného nákazou zuřivosti. Ta z lidí hromadně dělá nebezpečné zombie, které pak bezmyšlenkovitě bloudí po okolí a čekají na svou kořist. Do kořisti samozřejmě patříte i vy. A vaším hlavním úkolem je ubránit se jí i všem ostatním přeživším, kteří vždycky nemají ty nejčistší úmysly.

Trošku jednodušší DAYZ

Pokud bych měla srovnat DAYZ pro počítače a mobily, musím zmínit hlavně obtížnost hry. Menší sestra pro mobily byla zjednodušená hned na několika místech. Předně se jedná o souboje, které probíhají zcela automaticky. Pokud se tedy přiblížíte k nepříteli, vaše postava začne bojovat a máte-li na to statistiky, tak ho i porazí. Není třeba nikde klikat nebo mačkat žádné knoflíky.

Další zjednodušení pak najdeme v obyčejných zákonitostech hry. Vaše postava má žízeň a hlad. Když je noc nebo když prší, tak je jí zima. A když ji napadne nepřítel, tak je zraněná a může vykrvácet. Při toulkách světem proto hledáte různé předměty a způsoby, jak tyto základní potřeby postavy uspokojit.

Na žízeň je třeba najít plechovky limonády, nebo si zajistit pitný zdroj vody. Na jídlo jsou dobré sušenky, ale třeba i ulovená zvěř, k té se ale dostanete až časem společně s tím, jak se zdokonalujete a vyrábíte nové předměty. Každou potřebu lze uspokojit desítkami různých způsobů. Tyto způsoby jsou přitom jinak dosažitelné a také mají jinou úspěšnost. Je třeba docela jasné, že takový zdroj pitné vody je mnohem cennější než jedna plechovka limonády. Nebo že tričko s krátkých rukávem vás v noci nezahřeje tolik jako prošívaná bunda a plápolající oheň.

Z toho vyplývá, že hlavním motorem je snaha o zdokonalování. Ať už sebe tak i svého vybavení. Jedině tak se o svou postavu nebudete muset obávat vždy, když udeří zima, nebo když potkáte krvelačnou zombie. To ovšem neznamená, že vám hra dá v některou chvíli pokoj. Ba naopak.

Křivka obtížnosti pomalu roste, k obyčejným zombie se brzy přidávají nebezpečnější jedinci, kteří jsou rychlejší, odolnější, nebo mají třeba speciální útoky. K tomu si přičtěte stále nebezpečnější přeživší a máte zaděláno na dobrodružství, s nímž docela s přehledem strávíte stovky hodin.

Boj s vlastní neschopností

Stejně jako svou postavu můžete zlepšovat zvenku, můžete zlepšovat její podstatu několika schopnostmi a dovednostmi. Otevíráte si je prostřednictvím dovednostních bodů generovaných ze zkušeností a na výběr máte ze 14 bonusů jako je snížení ztráty krve při poranění, zvýšení rychlosti, zvýšení šance na zásah při střelbě z dálky, zvýšení šance na zblokování úderů v soubojích na blízko, snížení pocitu hladu atd.

Výběr schopností a dovedností pokrývá všechny palčivé problémy, jimž se během pobytu v Mini DAYZ zaobíráte. Pochválit bych ovšem chtěla i základní mechaniku vylepšování postavy.

Na začátku máte k dispozici tři postavy. Jsou neměnné a náleží k nim všechny získané zkušenosti. Zkušenosti jim přitom zůstávají i ve chvíli, kdy hra skončí smrtí. Jakmile pak máte dostatek zkušeností, postupně se vám otevřou i další zajímavé postavy s vlastními statistikami a schopnostmi. Díky tomu jste pak zase o něco odolnější, nebo se do hry můžete pustit s trošku odlišným herním stylem.

V tomto ohledu se Mini DAYZ hodně podobá nedávno recenzované Don´t Starve – se smrtí se tu zkrátka počítá, nápis „You died“ není žádná nadávka, naopak. Jedná se o impulz k novému a často lepšímu dobrodružství, o krok dál k vaší schopnosti přežít při dalším rozehrání.

Posledním zajímavým prvkem v hratelnosti je craftování (česky vyrábění nových předmětů). Zde se Mini DAYZ nejvíce podobá své velké sestře, neboť vám o možnostech výroby nic neprozradí. Je tedy zcela na vás, zdali na kombinace přijdete v inventáři ať už náhodným zkoušením nebo logickou úvahou (která vám často nebude stačit). Právě vyráběné předměty jsou přitom klíčem k pokročilému hraní, protože právě ony přinášejí nadstavbové možnosti. Patří mezi ně už i oheň, který je pro tuto hru zcela zásadní (alespoň pokud chcete přežít více než dva, tři dny).

Pixel kam se podíváš

Kromě spousty možností, které mají to kouzlo, že se ve hře ukazují postupně, takže máte pořád nějaký nový podnět, na mě udělala dojem i grafika hry. Ne že by byla tak krásná, musím přiznat, že jsem už viděla mnohem hezčí pixel artové hry. Grafika Mini DAYZ je spíše účelná, což se u tohoto typu her (kdy přežití záleží na každé sekundě a každém rozhodnutí) cení mnohem víc.

V podstatě se dá říci, že v Mini DAYZ nikdy nic důležitého nepřehlédnete. Každý předmět na zemi dostatečně svítí, ale přitom nenarušuje celkové umělecké zaměření. Každý nepřítel je zvýrazněný, ale přitom vždycky působí, jako byste ho vlastně ani nečekali. Je to takové malé kouzlo, které hodně napomáhá k celkové atmosféře a hratelnosti.

S pixelovatou a tudíž poměrně nenáročnou grafikou se příliš neslučuje doba, po kterou se celá hra načítá. Chápu, že k načtení nového světa je nějaká doba potřeba, vždyť se náhodně generuje každý blok stromů, jenže už moc dobře nechápu, proč tak dlouho trvá načtení do úvodního menu. Tady by tvůrci ještě měli zapracovat, protože ta doba je tak dlouhá, že mě normálně napadlo, zdali se mi ta hra náhodou při spuštění nesekla.

Hardwarová náročnost Mini DAYZ není vysoká. Hru jsem bez problémů hrála na telefonu LG G4, který už dlouho nepatří k TOP telefonům, a nepocítila jsem sekání, ani přehřívání jako v případě nedávno recenzované Motorsport Manager 2. Tady palec nahoru.

Další problém by mohlo být ovládání. K dispozici je virtuální joystick nebo poklepání na obrazovce, přičemž první zmiňovaný způsob je prakticky nepoužitelný. Joystick je příliš citlivý a přitom příliš nepřesný, neboť pohyby jsou takové trhané. Trefit se za pomoci joysticku třeba do dveří je proto nadlidský úkon, takže použitelné je nakonec pouze ovládání dotykem po obrazovce. Doporučuji vám přepnout na něj hned, nebo si zkazíte dojem.

Mini DAYZ – perfektní hra o přežití, která je zdarma

V některých ohledech Mini DAYZ ani náhodou nestačí své velké počítačové předloze, nebo třeba podobné mobilní hře Don´t Starve. Nedostatky má hlavně v grafice a někdy i v uživatelském rozhraní a celkové intuitivnosti hry, což je ale zčásti dáno snahou tvůrců vám nic neulehčit. Tvůrci si prostě řekli, proč by vám měli vnucovat, že na oheň potřebujete papíry a dřevo. Musíte si na to přijít sami stejně, jako byste si na to museli přijít ve skutečnosti. Mě osobně se tento přístup líbí, ale určitě by se mohli najít i lidi, které to moc nezaujme.

Na druhou stranu pak Mini DAYZ zase přichází s prvky, které jsou mnohem lepší, než dvě dříve jmenované hry. Tak třeba už jen skutečnost, že Mini DAYZ můžete stáhnout a hrát zdarma. A když píšu zdarma, myslím tím opravdu zdarma. Hra vás cíleně neomezuje ve schopnosti odolávat některým vlivům, nenutí vás k potřebným nákupům, bez nichž se nedokážete přenést přes některé úseky. Ne, tahle hra vás maximálně nabídne některá vylepšení – vedle ikonky své postavy máte tlačítko, po jehož zmáčknutí můžete dobrovolně shlédnout reklamu, načež vám do hry přistane krabice s náhodnými věcmi. Tato vylepšení jsou založená na dobrovolné bázi a můžu vám s klidným svědomím říct, že se bez nich obejdete (i když s nimi je to často lepší).

Nakonec tak musím říci, že Mini DAYZ patří mezi nejlepší survival hry pro mobily s Androidem. Můžete si to s klidným svědomím vyzkoušet, protože za tuhle hru nic nedáte. Tak směle do toho.

Příspěvek Mini DAYZ – mobilní hra vytvořená na motivy slavného survival modu pro počítačovou hru ARMA pochází z androidtip.cz

Pojďme to vzít postupně. Motorsport Manager jsem si kdysi na mobil koupila kvůli tomu, že nebylo dostatek strategických her. A nikdy jsem toho nelitovala. Dodnes si pamatuji, jak jsem s tabletem v ruce obíhala všechny své pochůzky a nakonec přišla pozdě k doktorovi, protože jsem v autě chtěla odkroutit ještě jeden závod navíc. Motorsport Manager totiž vyvolával to známé hráčské prokletí známé jako „ještě jedno kolo a…“ (místo teček můžete dosadit cokoliv podstatného, například „jdu spát“).

Motorsport Manager byla jedna z mála her, které jsem dohrála dvakrát. Nejprve v době vydání pro mobily s Androidem, posléze asi před dvěma měsíci, když jsem se dozvěděla, že má vyjít Motorsport Manager 2. Myslela jsem si totiž, že tvůrce hry Christian West opět vydá verzi pro iOS a na verzi pro Android si opět dlouho počkáme. Nestalo se. Verze pro iOS sice byla první na řadě, ale hned za pár dnů jsme hru měli i na Androidu, což je naprosto skvělé. Nemusíme totiž lidem závidět, že mohou hrát a my ne. Závidět je špatné, ale v tomto případě naprosto na místě. Motorsport Manager je stejně chytlavý, nebo možná ještě chytlavější než jeho předchůdce.

Motorsport Manager 2 je komplexní strategie pro Android

Jak už to tak u herních pokračování bývá, původní koncept závodní strategie byl ponechán. V Motorsport Manager 2 se tak opět budete starat o jednu stáj formule 1 a to ze dvou různých pohledů. V první řadě zastanete funkci manažera, respektive celého stáda manažerů, kteří musí rozhodovat o financích a směřování celého podniku. V druhé, neméně podstatné části se potom zhostíte práce stájových techniků, nebo spíše organizátorů, kteří dávají příkazy během závodu tak, aby jejich svěřenec skončil na prvním místě.

Pokud jste Motorsport Manager hráli, už jste přesně tam, kde vás potřebuju mít. Pokud jste tuhle super hru ještě neměli v ruce, tak vám s ní doporučuji začít a to hned z několika důvodů. V první řadě byste přehlížením prvního dílu přišli o naprosto famózní hru. V druhé řadě pak díky hraní Motorsport Manageru dostanete potřebnou praxi, která se vám bude hodit v druhém dílu. Motorsport Manager 2 je totiž o poznání komplexnější, přičemž se svými možnostmi téměř dotahuje na možnosti počítačové hry. A ta je považována za docela solidně propracovaný manažer, takže je vám asi jasné, že praxe nebude na škodu.

Kdybych míru detailů a možností v Motorsport Manager a Motorsport Manager 2 měla nějak porovnat, musela bych říct, že pokračování výborné strategické hry je asi tak 3× obsáhlejší jak první díl. V podstatě každý prvek se rozrostl o dva až tři nápady, někdy však vznikly celé nové prvky. A ty se navíc výrazně podílejí na vyznění celé hry.

Motorsport Manager 2 není pro čajíčky

Pokud jste první díl nehráli a z nějakého důvodu ho odmítáte hrát ještě předtím, než se vrhnete do Motorsport Manager 2, tak nezbývá než vás provést základními náležitostmi. Na začátku hry si vyberete jméno svého manažera a svojí stáje a k tomu doladíte barvy svojí formule. Následně se přenesete na začátek vybrané sezóny, z nichž každá má své náležitosti, jako okruhy na rozdílných místech nebo pravidla o tankování atd.

Lobby z módu kariéry doznalo velkých změn. Kruhové menu vystřídaly čtvercové ikonky, které menu rozděluje na část pro výstavbu monopostů, část pro manažerování jezdců a dalších lidských zdrojů. Svůj vlastní koutek pak dostalo také upgradování ředitelství, sponzoring a vývoj monopostu na nový rok, což je jedna z mála novinek. Pojďme si tyto možnosti probrat hezky postupně.

Monoposty na prvním místě

V menu vyhrazenému pro monoposty a práci s nimi najdete několik zcela nových možností. Monoposty nově můžete vybavit lepšími součástkami jako jsou brzdy, přední a zadní křídlo, odpružení atd. Tyto součástky přitom můžete koupit v obchodně, nebo vyrobit ve své továrně, což se liší náklady i možnostmi.

Výroba v továrně je levnější, ale musíte na to mít připravené zázemí, přičemž jsou potřeba investice do výstavby úseků podobně, jako v prvním dílu. Ovšem jelikož součástky nakoupené v obchodě vyjdou třeba i na 5 – 10 milionů, určitě výstavba nových úseků za investice stojí. Po čase se vám totiž velké peníze několikanásobně vrátí. To však neznamená, že byste měli úplně zanevřít na nakupování, protože s touto možností můžete překlenout některé nedostatky ve vašem zázemí, nebo podpořit aktuální trendy, kdy se vám třeba daří a kdy zrovna chcete urvat titul.

Další zajímavou možností v sekci automobilů je již zmiňovaná úprava monopostů na další rok. Zde si vyčleníte rozpočet (pokud máte peníze navíc), který bude investován do výzkumu a vývoje. Podle tohoto rozpočtu pak budou vaše monoposty připraveny v příští sezóně, takže čím více peněz vyčleníte, tím konkurenceschopnější budou vaše formule v příštím roce.

Zdaleka nejzajímavější je potom přiřazování součástek jezdcům, respektive jejich formulím. Když vyrobíte nebo koupíte novou součástku, hra se vás zeptá, kterému jezdci ji chcete přiřadit. To je velmi důležité, protože o předchozí součástku přijdete, takže byste měli vybírat monopost, který je na tom hůře. Jenže když jezdci přiřadíte součástku a pak ji vyměníte se součástkou v monopostu jeho kolegy, tak se třeba naštve. Což je vlastně další velmi zajímavý a zcela nový prvek.

Jezdci v téhle strategii mají své potřeby

Jezdci v Motorsport Manager 2 už nejsou pouze prostoduché figurky. Váže se k nim mnohem víc statických i dynamických zákonitostí. Každý jezdec má svůj potenciál, tzn. svoje možnosti, kterak se může vyvíjet v několika odvětvích jako je předjíždění, brzdění, konzistence atd. Do těchto políček pak přiřazujete body zkušeností, které jezdci sbírají společně s tím, jak se jim daří na okruzích.

K jezdcům je vedle potenciálu profesně růst přiřazen také potenciál získávat reklamu. A jelikož reklama v této Android strategii dostala mnohem větší váhu, často se vám vyplatí najmout si jezdce, který je sice dřevo, ale kterého mají rádi sponzoři.

Jezdce si stejně jako v předešlém dílu můžete vychovat z prospektů (dorostenců) ve své jezdecké škole. Vývoj nových jezdců je přitom také podstatně vylepšen a to tak, že mezi tři vybrané jedince postupně investujete body, které nakonec mají vliv na to, jaké bude mít daný jezdec limity ve vylepšování postavy (například možnost vylepšit jeho schopnost brzdění na 10 nebo 20 bodů). Bodů pro vylepšení je přitom tím více, čím méně jezdců v jezdecké škole máte. Někdy tedy musíte risknout vyhazov jiného jezdce už v zárodku, abyste investovali do jiného jezdce. A někdy se vám přitom stane, že tento jezdec se v průběhu studia změní a nenaplní svůj potenciál. Na druhou stranu se ale můžete dočkat naprosto perfektního odchovance, který vám vyhraje hromadu cen.

Jezdecká škola je naprosto ideální možnost demonstrovat, v čem je Motorsport Manager 2 krásný a jedinečný. Tato Android hra na vás neustále tlačí, abyste dělali kritické rozhodnutí, které někdy mohou být opravdový průšvih, ale které vás jindy dovedou až do nebes.

A nakonec v úvodu zmiňované potřeby. Jezdci reagují na některé události, načež jim hra přiřazuje různé perky. Když jezdec například dá špatné interview, hra mu přiřadí perk „bad interview“, načež jezdec představuje horší výsledky, než na které by měl. Ale perky mohou být i kladné. Pokud jezdec dobře zajede závod, tak dostane třeba šťastný perk, díky němuž příště bude jezdit ještě lépe.

Důmyslný výběr pracovních sil

Někdy mě docela zaráží, kolik zajímavých principů má hlavní tvůrce hry v rukávu. Nad neskonalou originalitou jsem musela přemýšlet u každé druhé novinky, například u náboru inženýrů. Nové pracovníky opět podepisujete ručně. Tyto pracovníky však můžete průběžně nahrazovat jinými pracovníky, tzv. zájemci o zaměstnání, které vybírají vaši pomocníci na pozadí hry. Postupně tak z vybraných zdrojů pipláte ten nejlepší tým techniků, přičemž výběru nových tváří můžete napomoci pročištěním seznamu zájemců. Jenže otázka zní, zdali odmítnutí zájemci nebudou kvalitnější než zájemci, kteří se vám teprve ozvou. I tady jste tedy stavěni před kritická rozhodnutí, zdali riskovat, nebo se spokojit s tím, co už máte.

Malých změn doznalo také vylepšení ředitelství, nebo spíš zázemí vaší stáje. Možnosti jsou opět rozděleny do 3 skupin, tyto skupiny se však nepravidelně větví, takže například pro stavbu budovy, kde budete vyrábět brzdy, musíte nejprve aktivovat designové centrum a centrum pro vývoj odpružení. Nový strom vývoje se mi líbil. Jsou v něm zavedeny všechny nové prvky, část tedy náleží třeba reklamě – za čtyři miliony si můžete zvýšit zájem sponzorů, nebo otevřít nový sponzorský slot na monopostu.

Á propos reklama. Reklama mě v téhle Android strategii zaujala asi nejvíc. Je jí mnohem více, než v předchozím Motorsport Manager. Namísto tří základních slotů máte nyní 6 základních slotů, které nejsou konečné číslo. Na každý slot pak máte několik zájemců, kterých je tím víc, čím větší máte úspěchy a čím více jsou vaši řidiči pro reklamu zajímaví. V podstatě tak z reklamních nabídek vybíráte každé závodní kolo.

Reklamy vás přitom samozřejmě také nutí dělat kritické rozhodnutí. Vtip spočívá v tom, že sponzoři mohou platit hned po uzavření smlouvy bez jakýchkoliv podmínek, ale také mohou vyplácet peníze postupně, jak plníte (nebo neplníte) jejich úkoly. A tak musíte přemýšlet, zdali si raději vybrat nižší sponzorskou smlouvu, třeba za 1 milion dolarů na 4 závody, nebo spíše vyšší sponzorskou smlouvu třeba za 3,6 milionu dolaru s tím, že se vám částka bude uvolňovat postupně, ale jedině v případě, kdy v závodě dosáhnete třeba postavení na 10. a vyšším místě. A tak pořád zvažujete, na jaké umístění máte a jak nutně peníze potřebujete, což je fakt super. Už jsem psala, že tohle Motorsport Manager 2 umí perfektně.

Na trati je to skvělé

Mnoho změn na vás dýchne také v závodech. V kvalifikaci se můžete odrazit od obecných dat (počet zatáček a čas strávený v plné rychlosti), která vám pomohou s nastavením monopostu. Situaci vám však ztěžuje výběr z více druhů pneumatik. K dispozici je jich hned 5 – tři do suchého počasí (soft, medium a hard) a dvě do mokrého počasí (intermediate a wet). Ke každé pneumatice se váže jiná výdrž, některé pneumatiky se navíc hodí do trošku jiných podmínek. Tak například jezdit v prudkém dešti s intermediate pneumatikami nestačí, musíte zvolit wet pneumatiky, které se hodí až do 100% mokra.

Situaci při závodě pak ztěžuje také 6 možností taktiky, kdy určujete agresivitu řidiče při sešlapování plynu a změně směru, které má přímý vliv na obsah benzínu a stav pneumatik. Benzín i pneumatiky vám pak mohou pochopitelně chybět, takže s různými nastaveními se musí opatrně. Na druhou stranu tato nastavení se mi zdají mnohem účinnější, než v prvním díle. Takže i tady Motorsport Manager 2 obstál na plné čáře. A ještě malý postřeh na konec – když v možnostech taktiky u obou řidičů zaškrtnete, že mají nechat předjíždět své stájové kolegy, vytvoříte smyčku, kdy jeden druhého pomalu předjíždí, čímž se okamžitě zpomalíte a to tak hrozně, že po půl kole už máte třeba 10 sekund zpoždění. Proto pozor na tuto možnost, může vám prohrát celý závod. Pokud ji budete chtít využít, vždy ji zaškrtněte pouze u jednoho jezdce.

I v části závodění se mi všechny nové možnosti líbily, tedy až na jedinou. Tvůrci změnili perspektivu hry, takže nově nevidíte celou dráhu shora hezky přehledně. To mi docela vadilo, měla jsem pocit, že nemám přehled. Pak mi ale došlo, že tento výhled je vyvážený právě detailnějšími údaji o trati, které máte k dispozici už na začátku kvalifikace. Takže i tady je mé hodnocení nakonec pozitivní.

Strategické hry znají svého krále

Motorsport Manager patří mezi nejlepší strategické hry. Strávila jsem u něj hromadu hodin, takže moje očekávání směrem k pokračování bylo obrovské. V těchto situacích pak většina her selhává, jenže Motorsport Manager 2 je jiný. I když jsem první díl hrála ještě před pár dny, druhý díl mě naprosto uhranul. Je nový, velmi originální, ale přitom drží zábavné a tolik oblíbené kontury původní hry. Snad mi Motorsport Manager odpustí, ale Motorsport Manager 2 je ještě mnohem zábavnější, takže nově patří na vrchol žebříčku „Nejlepší Android hry“. Pokud ho ještě nemáte, nákup vám vřele doporučuji.

Příspěvek Motorsport Manager 2 – strategická hra pro Android ještě nikdy nebyla tak zábavná pochází z androidtip.cz

Ještě než se vrhnu do recenzování samotných herních mechanismů, chtěla bych podotknout, že Isoland vyhrál cenu za nejlepší umělecký dojem a že vypadá velmi pěkně. Každá z mnoha připravených obrazovek má svůj nápad a probouzí ve vás různou náladu. Ta je ovšem – vzhledem k celkovému námětu a zasazení – vždy lehce pošmourná a opředená tajemstvím. A proč to tak vlastně je?

Jak naznačuje samotný název hry, Isoland vás vrhne na téměř opuštěný ostrov. Tuto část světa sužuje zvláštní záhada. O co se vlastně jedná, ale hned zpočátku nevíte, jenom to tušíte a pak to pomalu objevujete. Nebudu vám zbytečně prozrazovat rozuzlení (všimněte si, že nepíšu „příběh“, protože příběh v pravém slova smyslu tu nenajdete – jedná se spíše o náznaky), protože je velmi zajímavé přicházet si na něj sami. Kromě toho, hlubší smysl hry si každý může vyložit podle svého chápání, takže dvě různé osoby nakonec mohou dojít k různému vyústění. A to je skvělé.

Pojďme se bavit

Některé obrazovky jsou ještě o něco složitější, protože vyžadují kombinace již sebraných předmětů, nebo rovnou řešení různých úkolů, puzzlů a kombinací, jako jsou třeba hledání kombinací čísel, sestavování obrazců, postrkování hracích kamenů atd.

Právě tyto hádanky mi přitom maximálně učarovaly. Tvůrci se nesoustředili na pár oblíbených schémat, jak je u adventur někdy zvykem, ale nebáli se začlenit velkou spoustu různých námětů sesbíraných napříč spousty her, hlavolamů nebo klasických stolních her a kvízů. To má za následek, že se žádné dvě zadání nikdy neopakují.

Proces řešení hádanek tedy sestává ze dvou fází – pochopení, co po vás vlastně hra vůbec může chtít (pochopení zadání) a dále vyřešení úkolu podle tohoto zadání, což také nepatří k jednoduchým věcem. Dobrá zpráva je, že i když se ve hře nemluví a že i když vám v ní nikdo neradí a nevede vás za ručičku, vše dokážete brzy pochopit a rozluštit. Stačí se dovtípit, přijít na to gró věci a to pro běžného luštitele hádanek nebude problém.

Možná největším problémem je naučit se pečlivě prohledávat každičkou obrazovku, protože i ten nejmenší detail může spustit důležitou akci a posunout vás v příběhu dál. Další možný problém by pro člověka mohlo být bloudění, protože obrazovek je často k dispozici hned několik, nicméně když se naučíte postupovat s rozvahou a vždy ve chvíli, kdy už na aktuální obrazovce není co dělat, ani tento „problém“ vás nedostane.

Nejlepší logická hra pro začínající hráče i mazáky

Isoland zvolil poměrně zajímavou formu financování, kdy se prodává za již zmiňovaných 9 korun + k tomu nabízí možnost koupit si nějakou radu, když se ve hře zaseknete. Tento systém byl k vidění již v několika hrách, nicméně právě v Isoland je zabudovaný snad poprvé naprosto skvěle.

Hra vás k placení nenutí, řekne si o něj pouze v případě, že si vyžádáte nápovědu. A bez ní se zcela jistě obejdete – minimálně tak, že místo placeného hint systému na YouTube najdete video se správným postupem. Osobně si však myslím, že hádanky jsou natolik pochopitelné a dobře vysvětlené, že tuhle hru si bez nápovědy dobře užije jak herní nováček, tak i pokročilý hráč – Isoland je spíše než adventura jakýsi soubor miniher poskládaných do úhledného balíčku s krásným grafickým kabátkem.

Příspěvek Isoland – v téhle adventuře se musíte dostat z opuštěného ostrova obestřeného tajemstvím pochází z androidtip.cz

Plants vs. Zombies Heroes je stejně jako Hearthstone karetní hra pro dva hráče. Každý z hráčů je vybavený svým vlastním balíčkem karet, z nějž postupně lízá a vynáší karty v podobě útočných jednotek, obranných jednotek, podpůrných jednotek a speciálních útoků. Přitom platí, že každá karta má svou vlastní cenu v podobě sluncí nebo mozků (podle toho, za jaký tábor hrajete).

Útočné a obranné jednotky se liší body obrany i útoku. Obě tyto položky jsou přehledně zobrazeny v horním rohu dané jednotky, respektive v horním rohu její karty. Pokud má jednotka například 3 body útoku, potom při každém novém tahu nepříteli vezme 3 body života. Pokud má jednotka například 4 body života a zaútočí na ni nepřítel se 3 body útoku, potom jí zbude 1 bod života do dalšího kola. Pokud na jednotku s 1 bodem života zaútočí nepřítel se 3 body útoku, jednotka je zničená a z herního plánu zmizí. Žádné přebytečné zranění, například hlavnímu avatarovi však tato útočná jednotka již neudělí.

Až doposud byste herní pravidla mohli zaměnit za herní pravidla Hearthstone (tedy pominuli třeba pravidlo o útočení na taunty atd.). Ale teď si povíme, v čem se tyto dvě hry nejvíce liší. Jedná se o rozložení herního pole, kdy záleží také na postavení jednotek.

Louky, řeky, kamení

Herní pole je rozděleno na pět řad po pěti polích podobně jako šachy. Na některých polích mohou být vyvýšeniny, jako třeba kameny nebo sudy, někde zase můžete najít vodu nebo olej atd. Tyto terénní nerovnosti se do hry promítají tím, že některým jednotkám mohou přidávat body k útoku, nebo že některé jednotky na nich nelze postavit.

Za pomoci terénních nerovností a různorodého zaměření jednotek (například zelí je jednotka typu katapultu, která získává bonus při umístění na vyvýšeninu) hra rozjíždí neskutečně zábavné klání, které je bohaté na možné kombinace i zvraty. Alespoň pokud svému hrdinovi a balíčku karet rozumíte a umíte využít jejich předností.

A pak tu máme ještě speciální vsuvky, kdy vám hra nabídne možnost vynést speciální dovednost, jako třeba tornádo, díky němuž můžete ze soupeřových řad smést jednoho náhodného protivníka, nebo kartu, díky níž jedna vaše jednotka získá body zdraví a body útoku navíc. Tyto karty vždycky dokážou otočit dění, alespoň pokud je vynesete ve správný čas, případně na správnou jednotku.

Sestavování balíčku karet

Asi vás samotné z předchozích řádků napadlo, že stěžejním kamenem úspěchu v Plants vs. Zombies Heroes jsou balíčky karet. Nové karty získáváte nákupem karetních balíčků o různých úrovních. Tyto karty potom můžete přidávat do svého stávajícího kartičku v libovolném poměru s dalšími kartami.

Ideální balíček karet musí být pochopitelně zcela vyvážený. Podobně jako v případě Hearthstone: Heroes of Warcraft se i u Plants vs. Zombies Heroes některé kombinace hodí více než jiné. A podobně jako v případě karetní hry od Blizzard Entertainment se na internetu už množí tipy a rady pro sestavení dobře vyvážených balíčků s ohledem na využívanou strategii, nebo na nepřítele, proti němuž se chystáte bojovat. Proto pokud chcete být konkurenceschopní, doporučuji vám hledat a třídit a samozřejmě i zkoušet, co vám vyhovuje nejvíce.

Osobně jsem preferovala hru za zombie, ačkoliv postupně jsem propadla také hře za kytky. Zombie se mi ovšem zdají takové komplikovanější a tudíž zajímavější. Květiny jsou naopak spíše přímočaré a tudíž i dosti předvídatelné.

Co se týče samotných balíčků karet, oblíbila jsem si ten s názvem „Solar Control: Diamond Rank Deck“ při hře za květiny a ten s názvem „One Heavy Hitting Zombie Deck“ při hře za zombie. Oba tyto balíčky můžete společně s dalšími balíčky karet z Plants vs. Zombies Heroes najít na internetu po zadání příslušného názvu.

Prodat nebo vylepšit

Zajímavé je, že nepotřebné karty můžete prodat, díky čemuž získáte herní měnu na nákup dalších balíčků karet, nebo s nimi vylepšit karty stávající. Možnost craftování je sice k dispozici jenom pro vybrané druhy karet (určitě se nejedná o všechny karty), jedná se však o velmi příjemné oživení. Člověk má totiž pocit, že do herních pravidel vnesl něco svého, což sice není pravda, ale na lidskou mysl to dokáže působit.

Nové balíčky karet lze pochopitelně nakoupit také za diamanty a potažmo i za skutečné peníze. Cena balíčků se pohybuje v řádu cca 25 korun za balíček, kdy cena se ještě snižuje s tím, že koupíte najednou více balíčků/nebo diamantů. Nejnižší prodejní položkou je 200 diamantů za necelých 55 korun, za něž si můžete pořídit dva prémiové balíčky. Druhou nejnižší prodejní položkou je 550 diamantů za necelých 130 korun.

Karetní balíčky jsou přitom jediným prostředkem, jak si tvůrci Plants vs. Zombies Heroes vydělávají na chléb. Ve hře vás tedy nečeká žádné omezování energie, která by šla doplňovat, nebo nové světy, které by vám v základu chyběly. Samozřejmě, co není, může být. Já jsem nicméně přesvědčena, že v tomto směru se tvůrci vydají ve stopách Hearthstone, což jim naprosto schvaluji. Jedná se o životaschopný model, který u hry dokáže udržet široké publikum a ještě produkovat zisk.

Komiksové dobrodružství

Karetní hra Plants vs. Zombies Heroes nabízí hned několik herních módů. Základem je samozřejmě příběhová mise a to jak za květiny, tak i za zombie. V příběhové misi postupně čelíte jednotlivým padouchům, proč tomu tak je, se přitom dozvídáte z kreslených komiksů. Komiksy jsou nenáročné, zábavné a zaslouží si jenom chválu. Každý nový komiks jsem hltala a to, i přestože pro tento druh umění (jak by řekl Sheldon) jinak nemám žádnou extra slabost.

Další možností v singleplayeru jsou nejrůznější výzvy, plnění questů (což je vedlejší produkt jakéhokoliv hraní) atd. V multiplayeru se potom můžete pustit do hodnocených soubojů, jejichž výsledek se promítá do celkového hodnocení a mezinárodních tabulek. Poslední možností jsou potom souboje s přáteli, které mi přišly nejzábavnější jak v Hearthstone, tak i v rámci této hry.

Stejně jako v Hearthstone i v Plants vs. Zombies Heroes funguje hra s přáteli jednoduše. V příslušném menu si přidáte přítele a toho potom vyzvete na souboj. Jemu vaše výzva ve hře vyskočí, a pokud ji přijme, za pár sekund už se nacházíte na hracím poli a bitva může začít.

Nejlepší karetní hra současnosti

Plants vs. Zombies Heroes je taktická karetní hra, která by se dala přirovnat třeba k pokeru. Z Google Play Storu si ji můžete stáhnout a hrát zdarma s tím, že platíte jenom za balíčky karet, které ve své podstatě vlastnit nemusíte, nehledě na to, že soustavným hraním si na ně vyděláte.

Plants vs. Zombies Heroes nabízí perfektní grafické provedení s oblíbenými postavičkami ze strategických her Plants vs. Zombies a Plants vs. Zombies 2. Její hlavní předností jsou rychle pochopitelné herní principy, které jsou ovšem natolik hluboké, že vyhrávat budou vždy lepší hráči.

Zdá se to neuvěřitelné, ale v porovnání s Hearthstone, doposud nejlepší karetní hrou, je Plants vs. Zombies Heroes o poznání komplexnější. Za to mohou nejen dvě strany konfliktu a vždy hned několik různorodých hrdinů, kteří jsou ještě o něco pestřejší než u konkurenční hry, ale především využití herního pole, kvůli čemuž hráči musí přemýšlet také nad postavením jednotek.

Patřím mezi velké fanoušky Hearthstone, takže to, co teď řeknu, mi jistě nebudete mít za zlé. Ostatně i mě to docela bolí. Jenže Plants vs. Zombies Heroes dokázala Hearthstone předčit snad ve všech myslitelných směrech, zdaleka nejdůležitější ovšem je, že je o pořádný kus zábavnější. Jinými slovy řečeno, Plants vs. Zombies Heroes je aktuálně nejlepší karetní hra pro Android.

Příspěvek Plants vs. Zombies Heroes – povedený klon Hearthstone! pochází z androidtip.cz

Zamiř a střel

Hra Artillerists jsou v podstatě Lodě pro Android, jenom v trošku jiném kabátku a s několika zajímavými novými nápady. Hra začíná tím, že si na poli rozděleném na čtverečky vyberete, kde mají stát vaše jednotky. A pokračujete tím, že začnete ostřelovat hrací plán nepřítele. Cíl je jasný. Vyhmátnout všechny protivníkovy jednotky. A to hodně rychle, protože vítězem se stává ten, kdo protivníkovy jednotky vyhladí dříve.

Hraje se na tahy. To znamená, že jednou vystřelíte vy a jednou váš nepřítel. V tom se Artillerists od hry Lodě nijak zvlášť neliší. První odlišnosti však přicházejí vzápětí. Je jich hodně a jsou naprosto perfektní!

Hlavní odlišností jsou nadstavbové možnosti, jimiž dokážete přesněji určit položení jednotek, nebo tyto jednotky rovnou zničit. K dispozici je radar, který během svého tahu můžete použít na vybrané pole nebo několik polí najednou, aby vám odkryl obsah daného prostoru. To znamená, že radarem můžete odhalit, kde se jednotka nachází a ve stejném tahu ji rovnou zničit raketami.

Dvě poslední možnosti – tříštivé střely a výbuchy přimíchávají do hry trochu taktiky tím, že nejsou přesné a člověk musí postupně odhadovat, kde nepřítel je. Podobně jako radar tedy míříte všude tam, kde jste ještě pořádně nic neobjevili, což je docela napínavé.

Nadstavbové možnosti hry se objevují postupně, takže si je můžete hezky osahat a včas přijít na to, jaké přinášejí výhody. Pochopení účinků speciálních střel a jejich využití při hledání nepřátelských jednotek je pochopitelně zcela klíčové. Jediný problém je, že zásoba speciálních střel je značně omezená, takže pro ně musíte sahat skutečně jenom ve chvíli, kdy mohou změnit vyznění celé hry. I to je v konečném důsledku docela zábavná složka hry.

Každý chvilku tahá pilku

Pětici nadstavbových výstřelů doplňují klasické střely, které máte k dispozici v každém tahu. Tyto střely podobně jako střely nadstavbové postupně odkrývají celé hrací pole, jenom hezky čtvereček po čtverečku. Malý problém je, že pokud narazíte na jednotku rozkládající se na více než jednom poli, hra vás nijak neupozorní, že byste měli pokračovat v hledání okolo ní. Samozřejmě, že na tuto možnost byste měli přijít sami, ale minimálně pro začátečníka je velmi obtížné rozeznávat sutiny a tedy i to, zda mají pokračování, nebo v daném místě končí.

Přehlednost celé hry naopak hodně zvyšuje červené kolečko po dopadu střely, které vás upozorní na to, že nebyl sestřelený žádný objekt. Hra je zatím ve vývoji, takže tak nějak cítím, že tvůrci se něčeho takového časem dopracují i ve výše zmíněném případě zásahu jednotky rozložené na vícero polích.

Ostrov čeká na vaše dobývání

Strategická hra Artillerists je velmi zajímavě koncipována. Vaším úkolem je poradit si v jednotlivých soubojích s AI ovládaným nepřítelem. Pokud tento souboj zvládnete, osvobodíte od nepřítele kousek ostrova. A tak to pokračuje, dokud ostrov od nepřítele nebude očištěn celý. Zatím je k dispozici něco málo přes 30 základních misí, ale jejich počet neustále roste. Vedle toho jsou pak k dispozici mise vedlejší, v nichž můžete získat peníze, které jsou dobré na nákup nových jednotek a speciálních střel.

Na začátku bylo řečeno, že Artillerists je na Google Play Storu k dispozici ke stažení zdarma. To je naprostá pravda, ačkoliv k dispozici je přece jenom jedna položka, kterou si můžete koupit. Jedná se o mód skirmish, v němž můžete konformovat živé protivníky. Také mód skirmish můžete získat zdarma, ale podmínkou je projití kampaně, což není zrovna jednoduché. Ale třeba budete šikovnější než já a penězi si nebudete muset vůbec pomáhat.

Artillerists – klasická strategie v netradičním podání

Kdyby Artillerists neměla tolik zajímavých speciálních střel, jednalo by se pouze o klasickou hru Lodě oblečenou do kabátku naváděných střel a náletů. Jenže ona speciálními střelami disponuje a to jí dopomáhá k tomu stát se výbornou hrou pro mnoho dlouhých večerů. Osobně Artillerists řadím mezi nejlepší kompetitivní multiplayerové strategie pro dva hráče, které lze najít na Androidu.

Příspěvek Artillerists – zahrajte si „lodě“ v pěkném provedení a s mnoha zajímavými nápady pochází z androidtip.cz

Pokud se v úvodu recenze snažíte najít nějaký hlubší smysl nebo dokonce osu, na kterou by se taková hromada různorodých šmejdů dala nějak našroubovat, tak s tím klidně přestaňte. V této hře není žádný pořádek, tato hra nenabízí žádný hluboký příběh a ani v ní nenarazíte na přesah kulturně-hospodářských rozměrů. Jediné, co vám Crimsonland nabízí, je spousta neředěné arkádové zábavy, při níž se povezete na vlně adrenalinu.

Tohle byste uklízet nechtěli

Hra je rozdělená na levely. V každém máte za úkol vystřílet všechny nepřátele, přičemž každá nepřátelská skupina má své vlastní (dobře poznatelné) statistiky, to znamená, že se každá podstatně liší. Ještěrky jsou rychlé, ale nemají tolik síly a odolnosti. Mimozemšťané jsou odolnější, ale zase jim chybí dostatek rychlosti. Někteří nepřátelé navíc útočí z dálky, jiní se pak snaží dostat se vám až na tělo.

Nepřátelských jednotek je hodně, odhadem tak asi 30-40 druhů. A hra k tomu přidává i další triky, jako je třeba nutnost vystřílení mimozemských líhní nebo prorážení barikád. Už jen základní trik – mixování různých druhů jednotek – obvykle funguje perfektně, dovedete si tedy představit, když tvůrci sáhnou po všech náležitostech. Crimsonland se z ukrutně zábavné arkády stává ještě o stupeň zábavnější smažbou, protože – a teď se podržte – při ní musíte hledat správný postup.

Když selže brokovnice

Před každým levelem si hráč vybere zbraň a perk (nadstavbový bonus). Zpočátku je k dispozici obyčejná pistole a brokovnice, po čase se ale přidávají nové zbraně, například pulsní pistole, laserové pistole, kulomety, raketomety atd. Počet zbraní odhaduji na 30 kousků. Postupem času odkrýváte také nové bonusy, což je navázáno na jakýsi levelovací systém po vzoru RPG her. Bonusů je celkem 55 a najdete mezi nimi třeba zvýšené zdraví, zvýšenou rychlost, zvýšenou odolnost atd.

Výběr zbraně a perku ale není vše – během hry se vám na hracím poli objevují další bonusy, například dobití zdraví, štíty, atomové bomby (vyhladí všechny nepřátele v okolí), posílené střílení (na čas ze zbraně vycházejí dvě kulky najednou) a tak podobně. Aktuálních bonusů je taktéž velká hromada a také umějí zamíchat hratelností. A s bonusy se pochopitelně musí počítat, protože obtížnost roste mílovými kroky a každá výhoda vás může posunout k vítězství.

Trvanlivá zábava

V základu je v Crimsonlandu k dispozici celkem 60 misí, které jsou koncipovány jako příběhové mise (pár vět, hodně řežby). Dál si můžete zahrát celkem 5 tzv. survival módů. V survival módech vždycky nakonec zemřete, cílem je přežít co nejdéle a případně svůj skvělý výsledek zapsat do tabulky nejlepších hráčů.

Hra je propojena s Google Play Games, obsahuje achievementy a také tabulku nejlepších hráčů, takže motivace k opakovanému hraní je dost. Ovšem i kdyby Crimsonland tyhle vymoženosti neměla, patřila by mezi ty nejlepší arkádové hry (nejen na Androidu, ale také na konzolích a PC, odkud Crimsonland pochází). Jediným slabším prvkem téhle arkádové hry je grafika, ale toho si možná v zápalu boje ani nevšimnete – Crimsonland je i díky jednodušší grafice velmi plynulá a hlavně přehledná, což je u tohoto typu her jediné důležité.

Příspěvek Crimsonland – Nejlepší top-down pařba s prvky RPG pochází z androidtip.cz