Auralux: Constellations – Minimalistická vesmírná strategie

Auralux. Přibližně 3 roky stará strategická hra, která se i bez přítomnosti populárního free-to-play prodejního modelu dokázala zařadit mezi nejziskovější hry na Androidu. Jak se jí to povedlo? Vlastně docela jednoduše.

Tvůrci z War Drum Studios vzali velmi jednoduchou kostru spočívající v zajímání určitých bodů a propůjčili jí nádhernou grafiku balancující někde mezi vzhledem vesmírných těles a barevných relaxačních klikyháků. A vlastně k tomu přidali ještě jednu nezbytnou maličkost – byli první svého druhu, takže v podstatě založili subžánr strategických her, do něhož patří takové tituly jako Sperm Wars (později – kvůli kontroverzi – War of Reproduction), Tentacle Wars, Mushroom Wars: Space nebo Solarmax 2.

Poradit vám, jak vytvořit zaručený mobilní hit, se mi tedy nakonec nepovedlo, ale recenzi na jednu skvělou hru vám zcela jistě slíbím. Jak už jste asi pochopili, Auralux: Constellations je pokračování strategické hry Auralux a to navíc pokračování, které udělá radost novým hráčům i všem fanouškům původního titulu.

Opakování ze základů strategické hry Auralux

Auralux. Spojení slov „aura“ a „lux“ tuto hru nebývale dobře popisuje. A to i přestože tvůrci z War Drum Studios nejspíše neumí česky a nerozumí tedy významu „lux“ (v angličtině hoover). Ve hře jde sice o zajímání planetek a hvězd, nicméně grafické zpracování vám připomene právě luxování barevných částeček aury. Ano, zní to docela nadneseně, ale mrkněte na obrázky. Určitě mi dáte za pravdu, že grafické pojetí Auralux vypadá jako výlet do jiných světů. Ačkoliv když nad tím tak přemýšlím, Auralux: Constellations výletem do jiných světů opravdu je.

Vyrobené jednotky jsou zcela univerzální, takže je můžete použít na cokoliv – jednotky na váš příkaz mohou zaujmout neutrální planetu, nebo napadnout nepřátelskou planetu. Kromě toho mohou posloužit k upgradování (vylepšování, respektive zvětšování) již stávajících planet, k němuž máte vcelku solidní motivaci – čím větší planety, tím více produkují jednotek. V tomto případě pak samozřejmě platí, že čím více jednotek máte v zásobě a čím více zázemí, které jednotky dokáže vyrobit, tím jste konkurenceschopnější a tím máte větší naději na vítězství.

Planety musíte zabírat ve správné chvíli

Abyste mohli zvítězit, musíte v každém levelu zůstat jako poslední. To znamená, že musíte zničit všechny nepřátelské jednotky a planetky. Zabírání planet v několika prvních levelech je až dětsky jednoduché a vyhlazení nepřítele vám půjde skoro samo. Jenže pohodlí vám dlouho nevydrží. Auralux: Constellations postupně přidává na obrátkách, takže rozvláčné navádění budete muset vyměnit za organizované nálety. Tím chci říci, že ačkoliv je Auralux: Constellations opět v základu velmi jednoduchá, úkoly v ní představení vyžadují mít Filipa.

Abyste dokázali zajmout všechny planety, musíte neustále kontrolovat, aby se některý z vašich nepřátel nevymknul kontrole a ve svém vlivu hodně nepokročil. Zároveň s tím ale budete muset své jednotky ve správných chvílích šetřit (aneb když se dva perou, třetí se směje) a správně načasovat všechny své údery.

12 souhvězdí

Strategická hra Auralux: Constellations obsahuje celkem 12 souhvězdí, tedy herních světů. Tato souhvězdí jsou dále rozdělená přibližně na 10 planet (plus minus dva kousky). Souhvězdí jsou tedy, oproti souhvězdí v Auralux, o něco větší, respektive početnější.

Od druhého souhvězdí (Lupus) je to úplně o něčem jiném. V každém dalším souhvězdí je totiž představen nový herní mód nebo prvek, který do základní strategie významně zasahuje. Za zmínku stojí třeba vesmírná mlha – pokud pošlete jednotky skrze ni, roj bude značně zpomalený, nehledě na to, že o některé jednotky přijdete. Budete-li ovšem skrze vesmírnou mlhu jednotky posílat pravidelně, dojde k jejímu oslabení, takže průnik už nebude tak obtížný. To se může hodit, ale také nemusí – některé planety jsou kvůli oslabení lépe napadnutelné protihráči, takže musíte vážně hodně přemýšlet.

Další zajímavou novinkou je nebezpečné kosmické záření. To dokáže zničit všechny zajaté planetky – jak vaše, tak i protihráčů. Vypadá to tak, že po záření kolem planety zbudou pouze jednotky, které tyto planetky vyprodukovaly, nebo které jste využili k jejich zaujmutí. Planety tedy musíte znovu „osídlit“ a to třeba i opakovaně, neboť záření může probíhat třeba jednou za minutu či dvě. V případě kosmického záření více než kdy jindy platí, že planety musíte zajímat ve správnou chvíli, aby se vám to vyplatilo. Kdybyste planetu zajali těsně před kosmickým zářením, jenom byste přicházeli o jednotky.

Hodně mě zaujalo také posouvání planet. Stejně jako i ve vesmíru některé planety rotují kolem určitých těles a mají různé oběžné dráhy. To znamená, že některé planety jsou v pohybu, takže se vám může stát, že je zaberete u své planety, ale jakmile se rozkoukáte, zjistíte, že už poodjely k planetě protihráčů.

Stejně jako v případě předchozích dvou představených novinek i pohyb planet hodně míchá hratelností. Pohybující se planety můžete využít třeba jako předsazené základny, která protivníka bude ohlodávat vždy, když kolem něho proletí. Před pohybujícími se planetami se však musíte také úspěšně bránit – už tu neplatí, že když je protivníkova planeta daleko, s největší pravděpodobností na vás nezaútočí. Během dvaceti sekund se totiž situace docela s přehledem změní…

Čtvrtou novinkou je vesmírná mlha. Ta se rozprostírá nad některými územími a brání tak hráči, aby viděli dále stojící planety i všechny aktivity protihráčů. Mlha zmizí pouze v případě, kdy předsunete své jednotky, nebo kdy zaujmete dále postavené planety.

Při hře hodně pomohou supernovy. Když je zajmete (což není zase tak jednoduché, protože to vyžaduje docela dost jednotek), supernovy v určitém okamžiku explodují a tím „resetují“ všechny obsazené planety. Díky tomu můžete hráče vyhodit z jejich mateřských planet a následně si tyto planety přivlastnit.

Šokové vlny jsou naopak takové obrácené supernovy. To znamená, že v určitém okamžiku zničí všechny volné jednotky v cestě – a to do jedné. Šokové vlny se objevují na různých místech a často mohou změnit vyznění hry, protože například znemožní invazi do určitých částí mapy. Podobné jsou potom tzv. „stěny“, které mizí a zase se objevují, jenom s tím rozdílem, že neničí jednotky ani planety.

Bílé díry jsou v porovnání s šokovými vlnami štědřejší. Jakmile je dokážete zajmout, pomalu začnou zářit, čímž vyvolají produkci jednotek. To znamená, že vám u obou ústí bílé díry po omezenou dobu přibývají jednotky. Bohužel po čase se bílá díra uzavře a vy máte po bonusech.

Červí díry urychlují pohyb po mapě – stačí jednotky poslat skrze ni a ony se okamžitě objeví v místě druhé červí díry. Tím můžete zajistit naprosto nečekané útoky ze zálohy. Co se týče rychlosti, reguluje ji ještě druhá novinka – tzv. červená a zelená nebula. Zatímco červená nebula rychlost vašich jednotek snižuje, zelená ji zase zvyšuje. Tento prvek má hned dvojí využití – červené nebuly můžete využít jakožto přirozené obrany planety, zatímco zelená vám umožní uspíšit útoky.

Poslední novinkou jsou plynoví obři. Jedná se o upgrade, díky němuž vybrané planetky můžete proměnit v plynové obry. Plynoví obři jsou sice drazí na pořízení, ale opravdu se vyplatí – dokážou totiž produkovat mnohem více jednotek a navíc jsou o poznání odolnější při útocích jednotek nepřátelských. Plynoví obři jsou opravdu hodně mocní. Jednoho plynového obra nedokáže nahradit ani pět planetek, či tři planetky na třetí, maximální úrovni. Vzhledem k vysoké produkci jednotek se plynový obr také obvykle dokáže sám léčit, takže ho i v případě invaze můžete nechat bez dozoru a věnovat se taktizování u ostatních planetek.

AI většinou skutečně přemýšlí

Mezi jasné novinky, i když nepříliš viditelné, patří také zcela nové AI. To se konečně chová alespoň trochu lidsky, takže protivníci už neútočí podle jedné či dvou šablon, ale jsou dost nepředvídatelní. Často vám tak dokážou velmi nepříjemně zavařit, skoro jako by byli skutečně přemýšlející osoby. Na druhou stranu, nepředvídatelnost je občas přitažená za vlasy – protivník třeba opakovaně útočí na vámi obsazenou planetu, ačkoliv se nachází na pokraji zhroucení a vedle něj je planeta, která je zatím volná (a nehlídají ji žádné vojenské jednotky). I takové chování je ale v online soubojích s některými lidmi k vidění (ne všichni hráči berou souboje vážně a ne všichni opravdu přemýšlejí), takže i to považuji za klad.

Á propos – když už mluvíme o online multiplayeru, ten do hry přibyl taky. A právě multiplayer u Auralux: Constellations považuji za vrchol herní slasti. Auralux: Constellations totiž jako jeden z mála titulů nabízí možnost zahrát si s přáteli, které máte ve svém seznamu, nebo kteří sedí blízko vedle vás. Auralux: Constellations se proto brzy usadil v celé naší rodině – především souboje s tátou bývají hodně nemilosrdné. A teď si představte, že základní verze nic nestojí a platíte pouze za přídavné balíky nových levelů (cca 30 korun za jeden balík, tedy asi 330 korun celkem za všechny balíky a cca 120 levelů plných zábavy).

Nejlepší real-time strategie pro Android

Pokud bych právě teď měla sestavovat žebříček „nejlepší real-time strategie pro Android“, Auralux: Constellations (nebo-li Auralux 2) bych docela určitě dala na první místo. A po něm by dlouho nebylo nic víc. Auralux: Constellations opravdu patří mezi špičku mezi real-time strategiemi a měli byste si ho pořídit. Základní verze hry je zdarma a za zbytek map připlatíte jenom pár stovek – samozřejmě jenom v případě, že se vám Auralux 2 bude líbit.