Robocide – vesmírná RTS strategie pro Android s roboty a nebezpečnými titány

Chtěli byste na chvíli zapomenout na přízemní starosti všedních dní? A máte rádi vesmír? Tak se s námi vydejte na průzkum vzdálených planet ve válečné real-timeové strategii Robocide.

Při prvním seznamování se hrou Robocide si jistě vzpomenete na Android hry, jako jsou Auralux, Solarix nebo Tentacle Wars. Vaše role totiž spočívá v komandování zcela miniaturních robotků po bojišti a to s cílem zničit všechny nepřátelské základny. Roboty přitom neovládáte přímo, tedy každého zvlášť, ale hromadně a jaksi kontinuálně. Malým křížovým ukazatelem robotům naznačujete směr. Jestliže vaši malí poddaní narazí na nepřítele, začnou ho rozkládat. Jestliže narazí na nepřátelskou základnu, udělají to samé.

V praxi je tento způsob ovládání velmi intuitivní, ale ne zcela jednoduchý – hra vyžaduje, abyste se ovládání neustále věnovali, prakticky bez ustání prováděli drobné úpravy změny směru a přitom byli dostatečně rychlí a přesní. Tím ale nechci říct, že Robocide není určená pro začínající hráče. Spíš jsem tím chtěla zdůraznit, že ačkoliv roboti jsou jistým způsobem automatizovaní, tato hra se nehraje sama.

Líheň robotů

Pravděpodobně nejvýraznějším prvkem Robocide je možnost rozestavit během hry na bojiště pokročilé roboty. Tito roboti jsou silnější a mají pokročilé schopnosti a bonusy. Proto se jedná o nepostradatelné pomocníky, kteří vyhrávají a prohrávají celé bitvy.

Nadstavbové bonusy se přitom rozdělují na pasivní (například zmrazení všech okolostojících nepřátel při rozestavování) a aktivní (například vyslání ničivého laseru vybraným směrem). Zatímco pasivní bonusy jsou vyvolávány jen tak mimochodem, aktivní prvky hráči ovládají přímo. Každý aktivní bonus má svůj cooldown (čas do znovuobnovení). Jakmile se bonus obnoví, máte ho připravený v ovládací liště a v příhodnou chvíli ho ťápnutím můžete vyslat. Stačí jen určit směr a robot všechno zařídí.

Každý z bonusů má různý čas pro obnovení, ale obvykle je během bitvy využijete hned několikrát. Rozestavení každého robota, ba dokonce i seslání každé jeho speciální bonusové schopnosti tak musíte dobře plánovat. Jen zřídka platí, že roboty se vyplatí mít na hracím poli hned od začátku levelu.

Vylepšování šrotu

Na začátku hry dostanete dvojici velkých robotů (titánů) – Rippera a Golema (postupně můžete přidávat nové kousky – aktuálně je na výběr 8 nových titánů). Ripper (do českého jazyka „rozparovač“) je o něco slabší, ale údernější. Lépe se hýbe a hlavně umí vysílat ničivé laserové střely. Při umístění na hrací pole ho navíc doprovází mohutný výbuch, takže ho lze využít i v úplné nouzi na odstranění velkého množství nepřátelských jednotek. Golem je silný, ale jeho schopnost je slabší, i když často o něco praktičtější – vysílá mrazivé střely, které na chvíli zastaví všechny nepřátele v okolí. V kombinaci s malými, ale agilními robůtky tak můžete bezbolestně rozebrat celé šiky.

K základním robotům a svým nejmenším pomocníkům můžete postupně nakoupit další jednotky. Stačí navštívit obchod a zakoupit příslušné množství plánů (blueprint). K zisku nové jednotky jsou potřeba minimálně dva plány – v tomto případě bych vás ráda varovala před bezhlavým nákupem plánu na nového titána – robota Juggernauta – hra vám první polovinu plánu prodá dosti podle za peníze, přičemž druhou polovinu si již musíte zakoupit za diamanty. Těch sice na začátku hry máte docela dost, nicméně pokud budete hospodařit jako já, jakmile si hra o diamanty řekne, nebudete mít na účtu už vůbec nic. A tímto způsobem se nenápadně přesuneme na free-to-play model hry.

I diamanty se dají ušetřit

Ačkoliv jsem si o pár řádků výše musela postěžovat, že hra vám druhou část plánu na stavbu titána prodá pouze za diamanty, jedním dechem musím dodat, že Robocide určitě není chamtivá. Hra je v základu k dispozici zdarma a můžete si ji užít i bez placení. Stačí, abyste poctivě dřeli a nesnažili se při hraní všechno si ulehčit. Ostatně překonávat překážky je přesně to, co nás u hry drží, takže v tom nevidím žádný problém.

Prvním omezujícím prvkem je energie. Za každou hru vám ubude jednotka energie. Jestliže vyčerpáte její maximální počet, na další hru si budete muset počkat, a nebo zaplatíte za obnovení zdroje a to diamanty.

Dalším omezujícím prvkem je vyrábění nových předmětů. Suroviny získáváte v misích, jenže předměty k vylepšování titánů z nich musíte sestavit. A sestavění něco stojí – v tomto případě zase metalické platidlo, které můžete získat v misích, a nebo ho směnit za diamanty.

Posledním omezením je zvedání obtížnosti. Ačkoliv zpočátku vám odsýpá jedna hra za druhou, přibližně okolo 35. levelu se u hraní začnete potit. V tomto bodě už přestává být dostatečné vylepšování robotů jen tak mimochodem – pokud tedy nebudete chtít platit, budete muset začít s grindováním. To znamená vracet se k již dohraným ševelům a splnit je na všechny tři hvězdičky – a nebo je alespoň splnit kvůli penězům.

V tomto směru je Robocide sice nemilosrdná, ale na druhou stranu dosti férová. Nejen že nabízí možnost automatického odehrání levelů, které jste již jednou dohráli na tři hvězdičky (výměnou za kameny, které si také můžete koupit). Zároveň je při opětovném hraní poměrně štědrá, nehledě na to, že při odehrání každého nového levelu dostanete diamant. A další diamanty potom získáte za novou úroveň hráče i za plnění klasických vedlejších úkolů jako „zabij 10 nepřátelských titánů“ atd.

Všude létají pěkné šrapnely

I když Robocide přichází s dvojitým free-to-play rozvrstvením (tedy s platidly – diamanty a metalické destičky – a se surovinami – baterie, kovové cihly), autorům se podařilo zachovat v menu přehlednost. Možnosti jako například nechat si přímo zobrazit, v jakém levelu se dá získat chybějící surovina, a do tohoto levelu se potom rychle přemístit, jsou sice maličkostmi, ale nesmírně užitečnými. Hráč se brzy orientuje a pohyb v menu ho baví, což u moderních free-to-play her bývá často problém.

Přehlednému a intuitivnímu uživatelskému rozhraní sekundují přehledné prvky uvnitř hry – jednotky a budovy, které musíte zničit, jsou označeny výraznými barvami, přičemž hra vám jen tak pro jistotu všechny důležité cíle označí ještě v briefingu.

Z okolostojících obrázků je vám navíc asi zřejmé, že Robocide vypadá naprosto úžasně. A nemluvím teď jenom o modelech robotů a titánů. Obdivuhodné jsou třeba výbuchy, při nichž se roboti rozletí na úplně malé metalické kousky a čpící uhlíky, nebo ničivé lasery a vlastně i hejna malých hemžících se robůtků.

Krásná grafika se pochopitelně odráží nejen na hardwarové náročnosti, ale také na baterii. Jeden večer jsem musela dobíjet dokonce hned 2×. Je sice pravda, že jsem se od hry vůbec neodtrhla, ale i tak – dvojité dobíjení je docela extrém.

Družba s ostatním hráči, zábava se násobí?

U moderních free-to-play her je zvykem, že bývají prošpikovány prvky typu denních výzev, aliancí atd. I k Robocide náleží různé doprovodné sociální prvky včetně aliancí, přičemž je docela znát, že tvůrci nad nimi přemýšleli a snažili se, aby byly užitečné. Asi nejdůležitější je možnost postavit si svůj vlastní level, který vás brání proti útoku ostatních, a tudíž i možnost napadání protihráčů a jejich zapeklitých levelů (svůj level si předem můžete vyzkoušet a pozměňovat ho tak dlouho, dokud nebudete spokojeni).

Co se týče aliancí, pokud se stanete jejím členem a některý z hráčů si zakoupí bonusové prvky, jeden tento prvek přistane na kontě i vám. Jenže víte, jak to u mobilních hráčů chodí – spoluhráči jsou naprosto jaloví, takže se z aliance nakonec dost možná odhlásíte a raději budete hrát na vlastní pěst. Ale to je nakonec jenom maličkost, jenom malá šmouha na kráse velké strategické krásky. Robocide je totiž i bez doprovodných serepetiček bez debat nejlepší strategie pro Android poslední doby.