Pokud patříte mezi fanoušky videoher a vaším oblíbeným žánrem jsou RPG, pravděpodobně vám neušlo velké grandfinále videoherní série The Witcher. Hra s názvem The Witcher 3: Wild Hunt (Zaklínač 3: Divoký Hon) před několika týdny vyšla pro počítače a konzole nové generace a opravdu to byl nářez (a ještě bude, neboť se chystají velká příběhová DLC). Ale proč to píšu…
Pravděpodobně aby CD Projekt Red navnadil na koupi „velké“ hry, poslední rok se nese ve znamení Zaklínače. Minulý rok přibližně touto dobou pro Android vyšla zajímavá MOBA hra s názvem The Witcher Battle Arena, která byla o několik měsíců doplněna mobilní předělávkou stolní hry The Witcher Adventure Game. Jakožto prostředek k propagaci velkého zaklínačského grand finále fungovaly obě tyto hry skvěle a co je ještě mnohem lepší – na výbornou fungují i pokud se na ně koukneme optikou samostatné hry.
Jak to s tím zaklínačem vlastně je?
Už jsem to sice jednou napsala, ale pojďme si to ještě jednou shrnout. The Witcher Adventure Game je digitální adaptace stejnojmenné deskové hry, která vás zavede do světa zaklínačského geroje Geralta z Rivie. Ten vyrostl pod rukama polského spisovatele slovanské fantasy literatury Andrzeje Sapkowskiho.Literární díla, v nichž Geralt z Rivie vystupuje, se proslavila brutalitou, častým politikařením a rozsáhlým popisem soubojů, které by v praxi absolutně nefungovaly. Velmi temné prostředí přitom není černé nebo bílé, ale má své nedokonalé hrdiny a další postavy, které se chovají jako ve skutečném životě – prakticky každé rozhodnutí tak má dvě strany mince a nic není vyloženě správné. Tato vlastnost je přitom dobře citelná i v The Witcher Adventure Game, i když klasický The Witcher vám ji servíruje ještě mnohem důkladněji. Jenže co byste chtěli od deskové hry, co se hraje s kartami a kostkami?
Desková hra v té nejlepší formě
The Witcher Advneture Game je hra pro 2 – 4 hráče. Každý hráč si na začátku vybere svého hrdinu, který ve hře nevystupuje jen jako figurka, ale disponuje svou vlastní speciální schopností. Ta vychází z jeho podstaty a ve hře má své pevné ukotvení, což je první velmi sympatickou vlastností této hry.
K dispozici jsou celkem 4 hrdinové. Pokud jste s Geraltem z Rivie už někdy přišli do styku, všechny čtyři postavy pravděpodobně moc dobře znáte. V první řadě samozřejmě nemůže chybět samotný Geralt, již zmiňovaného lovce monster, dále tu máme Dandeliona, hospodského barda a Yarpena Zigrina, trpasličího válečníka. Kvarteto pak doplňuje zrzka Triss Merigold, mazaná sexy kouzelnice, s níž Geralt svého času prožil krátký románek.
Po výběru postavy se společně se svými protivníky vrhnete na herní plán. Ten obsahuje několik typických zaklínačských měst a z důvodů zmiňovaných výše je neměnný – tedy až na nějaké výjimky, jako například bonusové události, jejichž lokaci určujete sami.
Cíl, za nímž se se svou postavou celou hru ženete
Každý z hráčů si před hrou vybere jeden ze dvou nabídnutých hlavních questů. Hlavní quest funguje jako hlavní cíl hry a vypadá nějak takhle:
Hlavní quest pak sestává z několika úkolů a podúkolů, jež splníte pouze v případě, že máte dostatek základních, nebo vítězných bodů a že přitom stojíte na správném místě, například ve Wyzimě, Oxenfurtu nebo Cintře.
Základní body, jako například fialové body síly, získáte v každém městě, které navštívíte, opětovně navštívíte, nebo cíleně prohledáte. Vítězné body pak získáváte za splnění podúkolů v hlavních příběhových misích, nebo v questech vedlejších atd. Mimochodem vedlejší questy fungují podobně jako questy hlavní, jenom s tím rozdílem, že nejsou tak složité a pokud je splníte, nemůže nastat konec hry, což u hlavních questů neplatí. Hra totiž končí tím, že se jednomu z hráčů podaří splnit předem stanovený počet hlavních úkolů (1 – 3 – 5).
Setnout hlavu sedmihlavému drakovi ještě neznamená konec hry
Zajímavé je, že splněním všech hlavních úkolů hráč automaticky nevyhraje, i když je pravda, že si tím k vítězství může citelně pomoci. Hra totiž zohledňuje dosažený počet bodů vítězství a vlastnictví základních „surovin“, které nedostáváte pouze za plnění hlavních questů a podúkolů, ale také za cestování a plnění vedlejších questů.
Rozhodnutí v The Witcher Adventure Game jsou také dost obtížná
Vedle rozhodnutí, jaké hlavní questy, případně podúkoly budete plnit, dostanete se ve hře před další zajímavé volby. V základu je vám k dispozici ikonka „cestování“, která vás od základního tábora posune o jedno pole, ikonka „rychlého cestování“, díky níž svoji postavičku můžete posunout o dvě pole a dále trojici ikonek – prozkoumat, vyvinout a odpočinout si.
Prozkoumat znamená projít se po městě a případně tam objevit něco navíc, možnost odpočinout si vám umožní vyléčit si zranění, které jste získali v boji (až do vyléčení deaktivuje jeden, dva, tři, nebo klidně i všechny volby – což vám začne lézt do bodů vítězství).
Možnost „vyvinout“ vám pak umožní líznout si dvě karty, jednu z nich vybrat a přidat do svého inventáře. Tato karta vám pak může pomoci například v boji proti nepříteli, neboť se jedná o žolíka v zaklínačské podobě. To znamená, že jakmile v souboji hodíte kostkami a nebudete mít dostatečné symboly, budete si je moci vyměnit atd.
Sedm již vyjmenovaných možností pak doplňuje ještě jedna, která je vázána k jednomu jedinému hrdinovi. Tak například velitelství k trpasličímu válečníkovi Yarpenu Zigrinovi, peníze k písničkářovi Dandelionovi (s nímž mi jen tak mimochodem přišla hra asi nejjednodušší) a lektvary ke Geraltovi.
Průběh hry The Witcher Adventure Game a všechny možné kombinace
V každém tahu můžete popojet o jedno nebo dvě pole a k tomu zvolit dodatečný tah, například prozkoumání města. Každý quest přitom vyžaduje něco docela jiného a i náhodné události se různí. Pokud se vám to zdá složité, nejste daleko od pravdy. I když jak se to vezme…
Zpočátku vám The Witcher Adventure Game zamotá hlavy, ba co víc, pokud jste zatím žádnou podobnou deskovou hru ještě nehráli, můžete se zde cítit tak trošku ztraceni. Skvělá zpráva je, že hra se díky dobře vysvětleným principům a dostatečně jasným pravidlům s čitelnými výsledky učí takřka sama.
Abyste věděli, která bije, budou vám stačit dvě tři hry. Po pár dalších potom pochopíte, že tato komplexita je velmi chutná, dává totiž prostor k tomu, aby si hráči svou výhru zasloužili, aby jim nespadla do klína jenom kvůli jejich štěstí. Člověk má zkrátka spoustu možností, kam se vydat a co tam dělat, každou s trošku jinými výsledky, což se podepisuje na celém aktuálním dění a také na optimální strategii. Z toho důvodu je vám tah každého hráče alespoň zrychleně přehrán (přehrávání předchozích akcí se dá až 5x zrychlit), což netrpělivé hráče bude trošku zdržovat, i když je to opravdu zcela nezbytné.
The Witcher Adventure Game v kostce
The Witcher Adventure Game se dá hrát v off-line nebo online módu. Off-line hra znamená tažení proti počítačem ovládaným hráčům, nebo skutečným hráčům, kteří se s vámi střídají u jednoho tabletu. On-line hra potom spočívá v zápolení s hráči přes internet, což mohou být vaši sezvaní přátelé, nebo náhodně vylosovaní hráči.
S on-line hrou jsem osobně neměla žádný problém. Někteří mý přátelé si mi ovšem stěžovali, že ve hře se občas nenachází žádní on-line hráči, respektive že jim hra automaticky žádné nepřiřadí. Opravdu netuším, kde je problém, a zdali se ve hře vyskytl někdy předtím. Pokud se však chystáte The Witcher Adventure Game pořizovat právě kvůli on-line klání s náhodnými hráči, jste jedinou skupinou, které tuto hru nedoporučuji. Vy ostatní ho berte všemi deseti.
The Witcher Adventure Game
Hratelnost - 97%
Grafika - 93%
Hudba a zvuk - 89%
Originalita - 99%
95%
Pecka!
Skvěle zvládnutá digitální adaptace deskové hry, které kromě spolehlivějšího matchmakingu nechybí snad nic.
