Magic Flute – něco mezi logickou hrou a uměním

Videohry jsou velmi mladým oborem, avšak velmi rychle se rozvíjejícím oborem. Když přibližně před 30 lety vznikaly první skutečné videohry, jednalo se o zábavu pro poďobané, špatně socializované geeky, na něž se veřejnost koukala skrze prsty. V současné době videohry hraje přinejmenším každý druhý, kvůli čemuž se v tomto odvětví točí miliardy dolarů ročně. Ale došlo to ještě mnohem dále.

O tom, že videohry by mohly být uměním, se bez ustání spekuluje již několik let. Výraznými odpůrci této teze jsou přitom – velmi nepřekvapivě – právě lidé, kteří videohry vůbec nehrají. My videohrami nasáklí fanoušci moc dobře víme, že videohry mohou lahodit oku, uchu a vlastně i samotné duši. Stačí si vzpomenout například na mobilní hit Monument Valley, nebo počítačový Myst.

Samozřejmě příkladů bychom mohli uvést mnohem více. Pokud se budeme pohybovat pouze mezi Android hrami, potom nesmíme zapomenout na The Room a The Room Two, Lara Croft Go, Tengami, Prune atd. A mezi tyto hry pak dobře zapadne i Magic Flute a to po všech stránkách, žánr nevyjímaje.

Opera v logické hře, logika v opeře

Vaším úkolem v Magic Flute je dostat postavu v černém obleku do dveří vedoucích do dalšího levelu. Postava přitom může jít pouze po hladkých bílých kostkách, s nimiž lze libovolně pohybovat. Je zřejmé, že vedle bílých kostek ve hře najdete i další kostky, které pro změnu situaci vždycky trošku zašmodrchají.

Kostičky a jejich účinky

Nejnepohodlnější je šedivá kostička, která v podstatě nic nedělá, jenom stojí na místě a nikdy se nikam nehne (ani když to opravdu potřebujete, ani když ji usilovně prosíte). Další nepříjemnou kostičkou je růžové pletivo. S ním sice můžete pohybovat, jenže postava na něj nemůže stoupnout, takže je vlastně nanic, jenom vám pořád překáží.

Život dokáže pořádně znepříjemnit také kostička s trhlinou uprostřed, která se po jednom přechodu postavičky propadne do země. Jakmile se tyto kostičky ve hře objeví, logická hra založená na posouvání hracích políček se změní v poměrně zapeklitou šachovou partii, v níž tahy své postavy musíte promýšlet s předstihem.

O nutnost promýšlet tahy dopředu se v průběhu hry stará hromada nových prvků a zasazení, včetně nutnosti sestavovat kostičky i ve vertikální podobě. Tím hráč dostává do ruky prakticky dvě samostatná, i když principiálně spojená hrací pole, která se vzájemně ovlivňují, ale přitom do sebe nezasahují.

Hraje se na dvou úrovních

Vertikální hrací pole funguje velmi podobně, jako hrací pole horizontální. U zdi vám stojí několik kostiček různých barev, přičemž po bílých postavička přejde, na růžové nemůže atd. Tyhle kostičky pak postrkujete u zdi velmi podobně, jako kostičky na zemi. Problém je v tom, že kostičky musí korespondovat s obrazem, který vytvoříte na zemi a navíc, že vám v posuvu občas brání po kostičkách (či pod nimi) rozeseté postavy.

Nadstavbovou překážkou jak pro horizontální, tak i vertikální posuv kostiček, bývají pokročilé úkoly typu „seber při cestě k východu zlaté hodiny“. Jakmile tvůrci do hry začnou míchat tento typ úkolů, hra se rozštěpí do dvou fází – na cestu k danému předmětu a na cestu od něj k východu, čímž se stane ještě dvakrát tak složitější (především jakmile se do hry dostanou i kostičky na jedno použití).

Přiznám se bez mučení, že se hrou jsem od přibližně 15. kola měla docela problémy. Jsem spíše spontánní typ, který neumí přemýšlet mnoho kol dopředu, takže jsem se občas dostala do toho samého bodu, což bylo nepříjemné. Samozřejmě za mou neschopnost nemůže hra, ale já sama. Chci tím jen ilustrovat, že Magic Flute není úplně pro každého. Své si v ní najdou spíše klidnější, přemýšlivější hráči, nežli impulzivní jedinci, kteří mají rádi akci.

Jedna hra, dva pohledy

Magic Flute v základu nabízí izometrický pohled, jaký znáte například z klasických RPG her. Aby však horizontální přesunování kostiček bylo pohodlnější, tvůrci do hry přidali možnost pootočení světa, díky čemuž se dopracujete ke klasickému pohledu z boku. Jsem ráda, že tvůrci změnu pohledu do hry zavedli, protože bez ní by se hra stala příliš obtížnou a nejspíš i frustrující – v izometrickém pohledu se totiž špatně odhaduje, na kterém řádku kostička zrovna je a to i přestože ve hře najdeme pomocnou mřížku.

Bachraté paní a sexy drdoly

Hratelnost Magic Flute možná není zcela inovativní (minimálně posouvání kostiček po zemi jsme tu již několikrát měli), ale jistou dávku originality v ní najdete. Posouvání kostiček po stěnách jsme v této podobě ve hrách ještě neviděli (snad kromě starších dílů Tomb Raider, kde ale nešlo přesně o to samé), nehledě na to, že Magic Flute se může pochlubit nádherným grafickým zpracováním, díky němuž můžeme tuto logickou Android hru zařadit mezi umění.

Hra je pečlivě vysoustružená tak, aby byla dobře přehledná pro hráče (tzn. dobře rozeznatelné hrací prvky, jednotlivé kostičky), ale zároveň, aby vzbuzovala různorodé pocity. Každý ze světů má svůj ústřední motiv (asi nejvíce se mi líbil temný svět s výraznými červenými a žlutými kostičkami), který je často okouzlující, a nad ním potom stojí ústřední motivy zmiňované opery – bachraté paní s obrovskými prsy a extravagantními drdoly.

Výrazné figurky operních zpěvaček stojí na pomezí komiksových postaviček a skutečných operních zpěvaček tak, jak si je představujeme my. Stylizace je to svébytná, místy legrační a místy docela pochmurná. Záleží na tom, co jste za člověka. Jedno je jisté – celkový mišmaš ve vás probudí myšlenky a pocity, díky čemuž se hra z vaší hlavy jen tak nevykouří.

Magic Flute určitě patří mezi nejlepší logické hry pro Android z poslední doby. Má jednoduše uchopitelné herní principy, z nichž dokáže vykřesat i obtížné logické zádrhely a je zahalená do nádherné grafiky, která k sobě přitáhne milovníky umění.