Bylo to jednoho sychravého večera. Měl jsem více než dostatek volného času, trochu ekonomického kapitálu a rovněž chuť si zahrát něco mysticky zábavného. Po spojení těchto tří substancí se ve mne zrodil nápad si zkrátit dlouhou chvíli sympatickou RPG strategií v příjemném kabátku nesoucí název Might & Magic: Clash of Heroes. Mnozí PCčkáři se určitě po vyslovení tohoto jména narovnají na židli. Přece jen jde o exkluzivní klenot z repertoáru profesionálního týmu Ubisoft. Ve své podstatě jde o plnohodnotný pamlsek korespondující podobný svět této slavné série. Krvelačné bestie, záhadné truhlice s poklady a neprobádané lokality uchovávané v hávu temných legend. U této pařby se ve vás bude donekonečna opakovat jeden z nejznámějších závisláckých jevů – Ještě jeden tah a už jdu spát. Clash of Heroes můžete brát jako dokonalý předkrm, zákusek nebo osvěžující aperitiv. Nečekejte nic hlubokého, ale přece jen se připravte na oddechovku, u níž budete schopni strávit i několik hodin. Pokud na to nemáte čas, doporučuji obrátit list a raději se k tomuto titulu nepřibližovat.
Hlavním kouzlem hry je propojení několika žánrově odlišných herních stylů od klasického spojování třech stejných (Bejeweled), až po RPG výpravu do strastiplných lokalit. Kořenícím přídavkem se stává strategické rozmýšlení a přesně naplánované útoky, bez nichž by se vaše armáda stala bezbrannou hrstkou nevolníků. Nechybí ani pozvolné nabírání zkušeností a vylepšování základních atributů a specializací u jednotlivých vojenských útvarů. Nebojte, nezapomíná se ani na hlavního hrdinu. Tento styl herního konceptu uchvátí nejen kované hráče, ale i naprosté laiky. Koho by nebavilo sbírání nesmyslných bodíků a zocelování svalstva vašeho héra. Přesně o tomto Might & Magic je a vždy bude. Ten kdo má výhrady, nechť navštíví kategorii prostoduchých her někde jinde a co možná nejdále od našeho magazínu.
V případě, že vás předchozí řádky navnadily, jsou už vaše duše zatracené. Závislost hýbe konečky prstů. Pojďte se raději podívat, čeho jsem byl svědkem. Na samém počátku se pod mé nebojácné paže zorganizovaly tři základní jednotky. Sice nenapáchají moc škod, ale za to jsou věrní a dokážou zasadit nemilosrdný úder v pravý okamžik. Útok byl pro mne ze začátku velkou neznámou, až časem jsem pochopil, jak to celé funguje. Jakmile jsem postavil 3 stejné oddíly – teď myslím barevně – za sebe, přešly do útočného postavení. V případě, že se ocitnou vedle sebe, vytvoří obranný val. Úkol je tedy na první pohled nelehký, tvrdým tréninkem a přeskupováním jednotek po herním plánku rychle naleznete správnou tóninu a začnete nepřátelské šiky odrážet s lehkostí a určitým důvtipem.
Velká většina začínajících hráčů pouze povzdechne a ihned se jim před očima objeví ty kilogramy času strávených u podobných puzzle arkádovek. Clash of Heroes však přináší mnohem více, než pouhé spojování stejných barev. Nejrůznější variace vás vždy dostanou do zajímavého bojového postavení. V této hře se otevírá prostor pro hluboké taktické schopnosti každého z hráčů. Některé jednotky dokonce neútočí ihned, ale pro svou aktivaci potřebují jisté časové rozhraní. V případě, že se připravují stejné oddíly, bude finální podoba útoku opravdu drtivou podívanou.
Za každou úspěšnou, či neúspěšnou bitvu jsem byl ohodnocen určitým počtem zkušeností. Mírně se mi ve džbánu navýšila hladina zdraví, stejně tak kapacitní uložiště pro vyšší počet armádních jednotek. Každým kolem jsem se stával sebevědomějším a lačnějším po krvi.
Když se mé herní ego dostávalo do nebeských výšin, padl jsem na hubu a zase jsem byl o trochu opatrnější. Určitě vás potěší sklady pro příval surovin a artefaktů nalezené mezi mrtvolami protivníků. Ty pak lze směnit za speciální jednotky. Následně většinou přichází největší kámen úrazu. Pohled na hodinky vám prozradí, že jsou tři hodiny ráno a váš Android volá po síťovém adaptéru. Chvilkový boj s netečností mozkových buněk opět dává prostor pro další porci zábavy. Závislost si v tomto ohledu nevybírá a obětí se může stát takřka kdokoliv, možná i vy.
Už slyším ty negativní ohlasy, že přece v Clash of Heroes nemůže jít o závislost, když se dříve dostaví syndrom stereotypního klikání na displej. Něco jako stereotyp zde nezažijete. Hlavní kampaně se od sebe příjemně liší. Vyzkoušíte si celou řadu taktických bojů, jednotek i odlišných světů od temného hvozdu, až po nelichotivě zapáchající sirný svět vyvrženců ze samotných pekel. Nechybí ani procházka mrtvolnou stezkou do světa, kde vládnou nekromanti, démoni a kouzelníci.
Kapitoly hráče pozvolna zásobují hlavní dějovou linkou, která je protkána celou hrou. Vše se točí kolem invaze démonů do Ashanu. Nejdůležitějším prvkem se tak stává starobylý artefakt, který byl hlídán skvadrou hrdinů. Ovšem jejich čest padla za ochranu předmětu a nyní o něj projevují zájem nejtemnější síly světa. Hra se ovládá klasickou point click metodou a v průběhu hraní jsem nenarazil na žádné komplikace. Potěšila mě odlišnost jednotlivých světů i okořeněné souboje s bossy, kdy se dostanete do zapeklitých vědomostních situací. Další minihry můžete očekávat při přesunu po zdejší mapě za účelem vyhledávání soubojů. Pokud máte rádi RPG, strategii a arkády nebo zkrátka kvalitní pařby, zkuste tento počin. Připravte si však náhradní baterii a vysvětlení, proč zrovna dnes nejdete s přáteli ven.
