Metro 2033: Wars – Postapokalyptická tahová strategie, která vás pohltí

Nemusíte být zrovna milovník sci-fi, nebo konkrétněji řečeno postapokalyptické literatury, abyste znali román Metro 2033. Tento klenot se totiž dočkal výborné herní adaptace (Metro 2033), ovlivnil hromadu dalších knížek, nehledě na to, že bychom se mohli dočkat filmového zpracování, na nějž zakoupila práva společnost MGM. Ale to je hudba vzdálenější budoucnosti, pojďme se vrátit zpět do této doby.

Aniž bych vás zbytečně napínala, rovnou prozradím, že Metro 2033: Wars je naprosto jedinečná hra. A to v pozitivním slova smyslu. Pokud román Metro 2033 (i 2034) milujete stejně jako já, ze hry budete naprosto odvázaní. Ale pozor, někteří hráči by mohli být hodně zklamaní. A to především ti, kteří nejsou zvyklí číst. Metro 2033: Wars je tahovka ze staré školy – promyšlené, byť značně zjednodušené souboje, střídá spousta psaného slova a tabulkový interface. Jednodušeji řečeno – ať hra vypadá poměrně pěkně, zapomeňte na zdobený a graficky bohatý interface.

S Arťomem se setkáte, ale až později

I přestože vám nalezení vědců – i díky vaší oddané družině – netrvá dlouho, situace uvnitř metra nabírá na obrátkách a zašmodrchává se na všech možných frontách. Brzy je jasné, že z metra hned tak nevylezete. Minimálně do doby, než si v něm stačíte podmanit všechny dostupné stanice. Během vašeho putování přitom potkáte všechny známé osoby.

Ty se sice občas nejmenují tak, jak by měly, ale pozorní čtenáři budou moc dobře vědět. Příběh se přitom zajímavě odvíjí a větví a často vás mile překvapí. Bohužel, jak už jsem řekla, milovníci předělových videí budou zklamaní. Knižní vyprávěcí styl hře nikdo neodpáře a já věřím, že zatímco u jedné skupiny hráčů bude tím pomyslným posledním hřebíčkem do rakve, u jiných vynese Metro 2033: Wars až do nebe.

Vzhůru do moskevského metra

Základem hry je mapa moskevského metra. To má desítky různých tras a stovky zastávek. Na každé této zastávce žijí, obchodují nebo nějakým způsobem přebývají lidé, nebo mutanti. Také na nich můžete narazit na různé anomálie, případně jsou docela prázdné, což se ovšem rychle může změnit.

Se svojí družinou (kterou brzy můžete rozšířit o další skupiny) mezi těmito trasami putujete. Přitom platí, že za jeden den se zvládnete posunout o jednu stanici metra. Pokud je stanice zabraná mutanty, musíte si ji vybojovat (a nebo klasicky utéct). Jakmile ji zaberete, můžete zde postavit určité budovy – například stany, sklady, pěstírny nebo hlídací body atd. Každá ze stanic má daný počet slotů, jak je využijete, je ve vaší režii. Přitom ovšem musíte dávat pozor, abyste měli dostatek peněz, dostatek jídla (hub), dostatek vojáků, obrany atd. V tomto bodě tedy přichází na řadu rozmýšlení strategie a je to opravdu těžké, zvlášť jakmile se rozrostete na další linky.

Na nově získané stanice totiž často útočí mutanti. A když je náhodou seberete z područí nějaké jiné frakce, je oheň na střeše. A zde do hry vstupuje také diplomacie. Každé z frakcí můžete poslat malý finanční „příspěvek“ (platidlem jsou stejně jako v knize náboje), jímž si je můžete předcházet. Finanční příspěvek však neznamená, že frakce vám bude bezpodmínečně oddaná, takže neustále bruslíte na tenkém ledě. Některé frakce jsou navíc dosti nenajedené, na finanční příspěvky si zvykají a pak je problém, když je nemají. V takovém případě se můžete nechat vláčet a nebo jim vyhlásit válku, což je ovšem velmi nebezpečné a já vám to (minimálně do doby, než si vybudujete dobré vojenské zázemí) nedoporučuji.

Vzhůru do boje!

Jakmile zúřadujete všechno okolo vašich stanic, dáte postavit nové budovy, najmete vojáky a přesunete se s těmi stávajícími, zmáčknete ikonku přesýpacích hodin a hra se přehoupne do druhého dne. Během toho samozřejmě přijdou na řadu vaši protivníci a ostatní frakce, kteří se stejně jako vy přesouvají, budují atd.

Toto je první ze dvou způsobů, jak dochází k soubojům (tím druhým jsou situace, kdy se svými jednotkami při pohybu metrem narazíte na protivníky). Jakmile má dojít k souboji, hra shrne, kolik máte jednotek vy a kolik protivníci a v příslušném okně vám dá možnost je přeskupit. Jakmile výběr potvrdíte, dostanete se na soubojové hrací pole – zde platí klasické rozložení, kdy každá jednotka má jiné přednosti, speciální útoky, možnosti obrany (střelci, útočníci do předních řad, medici a speciální jednotky s pokročilými bonusovými možnostmi, jako je zmatení nepřítele atd.).

V Metro 2033: Wars se namísto klasického hexagramového rozdělení polí dočkáte dříve naznačovaného zjednodušení – pole je rozdělené na pruhy – pokud vám nikdo nebrání v cestě, můžete mezi nimi přecházet a to vždy po jednom poli (pruhu). Jakmile popojdete, tak už nemůžete útočit a naopak.

Bohužel toto zjednodušení se mi moc nelíbí. Chápu autory, že hru chtěli přizpůsobit i hře na menších herních zařízeních, ale pokročilí fanoušci strategií s tahovými souboji z toho zkrátka nemohou být nadšení. Hra sice není jednoduchá, ale nedává příliš možností, jak si se svojí jednotkou i soubojem jako takovým pohrát. Nehledě na to, že tento způsob přináší i zcela zřejmé nevýhody. Tak například je poměrně frustrující, když se svou jednotkou nastoupíte na hodně slabého nepřítele, ale kvůli uskupení levelu (překážek) na něj prostě dlouho nedosáhnete a tak vás nakonec zabije.

K vzteku jsou i prohry v těsných soubojích, kdy se soupeř krčí například za překážkami, ale vy k němu nemůžete. A úplně nejhorší je, když moc dobře víte, co byste pro své vítězství měli udělat (například nepříteli vpadnout do zad, zaútočit na něj ze strany atd.), ale prostě to udělat nemůžete, protože hra takové možnosti nenabízí. To je velká škoda, ale rozhodnutí autorů se dá pochopit. Bohužel toto rozhodnutí nebylo podloženo zcela 100% provedením, ale naštěstí je toto jen jedna ze dvou větších chyb této hry. Druhou podstatnou chybou je jistá nepřehlednost uživatelského rozhraní.

Kdo hledá, najde

Prvních několik desítek minut ve hře bolí. Hra sice obsahuje rozsáhlý tutoriál, jenže pochopit všechno naráz je těžké. Nejde o to, že by Metro 2033: Wars obsahovala takových údajů, jako spíš o to, že jejich uskupení není úplně běžné. Možná za to může skutečnost, že hra se v útrobách opravdu blíží spíše textovým hrám, ale spíše je to nešikovně posazeným interfacem. Naštěstí časem si na uskupení jednotlivých položek zvyknete a zkostnatělý interface přestanete vnímat (což je dobře). Jenže mohlo to být elegantní od začátku – stačilo nad interfacem více přemýšlet (respektive povolat někoho schopnějšího).

Když už jsme u té nepřehlednosti, musím zmínit ještě problémy v pozdějších fázích hry. Moskevské metro je rozsáhlé. Jak už bylo řečeno, najdete v něm desítky a stovky stanic. A teď si představte, že do vašeho područí dostanete třeba i jen třicet z nich. Ano, každá má svůj název (jenže rozlišovat jen podle nich je opravdu těžké a to i pro člověka, který četl obě knihy), jenže chybí jim nějaké specifičtější označení, podle nichž bychom si je pamatovali a rozlišovali od ostatních. Jakmile se tak vaše říše rozroste, budete dlouhé minuty procházet stanici po stanici, abyste zjistili, kde jste vystavěli stany (určené pro nábor bojovníků), nebo zadali nové pokyny pro výstavbu budov.

Tuto nepřehlednost se autoři snažili vyřešit deníčkem, kde najdete rozepsané všechny stanice ve vašem držení a jejich budovy a možnosti náboru nových lidí. Bohužel ani zde se tvůrci nesnažili jednotlivé stanice nějak zvlášť rozlišit, což je prostě problém. Malá ikonka nebo možnost hráče označit si tyto stanice, případně viditelné přizpůsobení by situaci hodně změnila. Už i vizualizace jednotlivých stanic, respektive nových staveb po vzoru například Heroes of Might and Magic III, by byla skvělá, ale tady prostě není zhola nic. To znamená, že si toho budete muset i hodně pamatovat, což opravdu není pro každého.

Postapokalyptický svět je hezký

Ačkoliv jsem tu několikrát zmiňovala, že hra spoléhá na texty, není pravda, že byste se v ní nedočkali vůbec žádné grafiky. Souboje jsou plně vizualizované a to i s některými pokročilými animacemi, které doprovázejí útoky vašich podřízených. Právě souboje přitom dokážou navodit skvělou atmosféru a dát příběhovým textům jakousi podobu – ukážou vám, jak vypadají zmutované krysy, květiny atd. Na druhou stranu však nijak zvlášť nenaruší vaši celkovou představu. Za to tvůrce musím pochválit.

Metro 2033: Wars není pro každého

Dokážu si představit hráče, kteří po měsících neustálého hraní a přetahování o některé moskevské stanice půjdou a Metro 2033: Wars budou vychvalovat až do nebe. Stejně dobře si ale dovedu představit jedince, kteří k této hře sednou na pár minut a už nikdy nebudou chtít víc. Metro 2033: Wars zkrátka můžete upřímně milovat, ale i nenávidět. Problém je, že se jedná o velmi specifickou hru, která je na jednu stranu dost neproniknutelná a svým způsobem hardcore, ale na druhou stranu zjednodušuje i věci, které by nemusela. I přesto je velmi jednoduché vám Metro 2033: Wars doporučit.