The Deer God – Staňte se jelenem, liškou nebo ježkem a proskákejte až ke svému vykoupení

Reinkarnace je velmi zajímavý filozofický směr, který tvrdí, že duše člověka se po smrti jeho těla narodí do jiného fyzického těla, kde pokračuje v žití. Tento koncept přitom úzce souvisí s karmou, podle níž naše myšlenky a činy mají přímý vliv na způsob a kvalitu života v našem příštím životě. Pokud v současném životě silně trpíme, měli bychom v příštím životě dojít vykoupení a úlevy. Pokud v současném životě naopak uděláme něco špatného, v tom dalším to budeme muset napravit. A přesně s tímto prvkem pracuje titul The Deer God z dílny Cinopt Studios, které během vývoje zaštítili zkušenější vývojáři z Crescent Moon Games.

Špatným činem je v případě The Deer God myšlena vražda malého srnečka. K ní sice dojde náhodou, při snahách o střelbu na jelena, v očích boha lesních zvířat vás to ale neomlouvá. Srneček byl zabit, takže svůj čin musíte napravit. Ptáte se jak? No přece tím, že dojdete svého osvícení.

Cesta za vykoupením není jednoduchá

Dojít osvěty samozřejmě není jen tak. V první řadě budete muset na cestu vyrazit v těle nebohého zvířete, v té druhé potom čelit nejrůznějším nástrahám. Srnečka na cestě samozřejmě ohrožuje hromada smrtelných nebezpečí, počínaje krvelačnými zvířaty a konče překážkami, například v podobě bodáků.

Zatímco v prvním jmenovaném případě je srneček schopný odolat i několika útokům v řadě, bodáky jsou pro postavu poslední štací.

Modifikace hratelnosti za různá zvířata bohužel není dostupná, takže se dočkáte, tuším, pouze několika drobností, jako že za pásovce jste nebezpeční pro své okolí i bez útočení, nebo že za králíka vyskočíte výš. Tyto mnou odpozorované rozdíly ale mohou být docela dobře způsobeny i ne zcela přesným, nebo lépe řečeno vycizelovaným ovládáním.

Když zlobí ovládání

Než jsem si na mantinely hry zvykla, několikrát se mi stalo, že jsem uvízla před nějakou výše umístěnou plošinkou a za boha na ni nemohla vyskočit. V zoufalství (a o několik pokusů později) jsem se schválně nechala zabít, abych se do hry mohla pustit s jiným zvířetem, které by si s překážkou dokázalo poradit. Jelikož se mi skok po restartu opravdu povedl, ještě dlouho jsem žila v přesvědčení, že každé zvíře skáče do jiné výšky.

Postupně jsem ovšem přišla na to, že plošinky jsou často umístěny zbytečně ťip-ťop a nedávají člověku ani milimetr vůli. Pokud tedy skok neprovedete přesně z určené vzdálenosti, z místa se nehnete, což v tomto případě není pro dobro věci.

K lehkým problémům s ne zcela průhledným ovládáním přispívají i speciální schopnosti hlavní postavy.

Postupem času ve hře objevíte dvojskok, k němuž se zanedlouho přidá také jakési trkání (zrychlený pohyb po směru pohybu, který lze využít jakožto útok, rozbití objektu, nebo přeskočení větší překážky) a další dovednosti. Především dvojskok je k hráči velmi nekompromisní, protože vyžaduje na milimetr přesné načasování. Pokud se vám to nepodaří, musíte na tu plošinku skočit znovu a znovu… až je to na nervy.

Pár chybek dobrou hru nezahubí

Ale abych jenom nehanila a vy jste pak nepropadli pocitu, že The Deer God byste měli raději přeskočit. Tahle hra má i své světlé stránky a světe, div se, je jich tolik, že pár nekompromisních prvků v ovládání se v nich docela ztratí.

V souvislosti se speciálními schopnostmi je třeba připomenout hlavně příjemné zpestření. The Deer God je ve své podstatě plošinovka, v níž neustále běžíte zleva doprava, i když ne automaticky. Během hry si tedy udáváte vlastní tempo, dávkujete skoky a úskoky, a když se vám zachce, tak můžete změnit dokonce i směr, i když to vám moc nepomůže.

Přerušení nastane pouze v případě vaší smrti. To by bylo nudné, ovšem ve hře jsou již zmiňované speciální schopnosti. Dvojskok, trknutí a další srandičky krásně mění tempo hry a nutí hráče k ještě větší pozornosti. Jedině zcela přesnou kombinací můžete zdolat některé nepříznivé úseky a pak se cítit jako skuteční bozi. A když se vám nebude dařit a zjistíte, že nejste zrovna dvakrát obratní, tak si postavu vylepšíte nějakým předmětem se speciální schopností. Nerada bych se zde rozepisovala o tom, co je ve hře připraveno a co který předmět vlastně umí, neboť se jedná o hodně příjemné překvapení, ale zaručím se vám, že jakmile okusíte první, budete chtít víc.

A to samé se dá tvrdit o občasných logických zádrhelech, jimiž hra pro změnu prověří vaše schopnosti být trošku nápaditější a přijít s konstruktivním řešením.

Grafické umění v přímém přenosu

Na financování vývoje The Deer God se podílelo celkem 2 801 lidí, kteří do 24. července na Kickstarteru dali dohromady přes 50 000 dolarů. Není žádným tajemstvím, že hromada přispěvatelů se ke své štědrosti nechala přemluvit díky výbornému vizuálu hry.

Grafická stylizace The Deer God spadá do tzv. pixel artu, grafika je tedy silně kostičkovaná, ale i přesto vykresluje ty nejmenší detaily. Hra navíc nešetří opravdu nádhernými krajinkami a často vám k tomu servíruje západy slunce, měsíční třpyt a další prvky, díky nimž dokáže být naprosto okouzlující. Skoro by si člověk chtěl těmi screenshoty polepit stěny v pokoji.

The Deer God – jedna z nejlepších plošinovek poslední doby

Ačkoliv The Deer God není hluboká herními principy a zkušený hráč ji dokončí třeba i za hodinu hraní, určitě vám ji doporučuji. Hra nabízí příjemné zpestření a alternativu ke klasické herní produkci. Vyniká nádherným grafickým stylem, svěží hratelností a nakonec i obtížností, kterou hráči na mobilech většinou postrádají.