Existuje celá řada her, v nichž můžete stavět svoje města (viz třeba TheoTown, o němž jsme vás informovali dříve). Také existuje celá řada deskových her. A to nejen na počítačích, ale i v mobilech. Už jste ale někdy viděli deskovku, ve které byste se věnovali výstavbě své metropole? Že ne? Tak se seznamte. Jmenuje se SUBURBIA a je děsně zábavná.
SUBURBIA se hraje s kartami ve tvaru šestiúhelníků. Jednu nebo několik základních karet máte posazených na hracím poli a k nim pak postupně přidáváte další karty. Karty se rozdělují na industriální karty (žlutá barva), na komerční karty (modrá barva), na obytné karty (zelená barva) a na kulturní karty (šedivá barva). Ano, pokud jste hráli některý díl SimCity nebo třeba novější Cities: Skylines, budete se u rozdělení karet cítit jako doma.
Každá skupina karet do města přináší něco jiného – zelené karty obvykle zvyšují počet obyvatel, modré a žluté zase váš každodenní příjem a šedivé vaši reputaci (popularitu města), a tudíž i zájem přespolních o to stěhovat se k vám. Karty se ovšem dále rozdělují na konkrétní budovy, jako například základní, střední a vysoké školy, přičemž každý objekt má své vlastní dopady.Asi je vám jasné, že karty se vzájemně ovlivňují, takže takovou těžkou továrnu nemůžete postavit vedle obytné čtvrti. Tedy můžete, ale potom musíte čelit postihu, který vám v tomto konkrétním případě strhne popularitu, a tudíž také přirozený přírůstek obyvatel.
Vyvažování karet a starání se o jejich správnou návaznost je proto pro hráče jednou z hlavních činností – karty k sobě přiléhají hned ze šesti směrů, to znamená šest různých budov a šest různých bonusů, nebo postihů ze sousedství.
Pomalý rozvoj měst
Kdybychom ve hře SUBURBIA měli za úkol prostě jenom správně sestavovat karty/budovy, které se k sobě hodí, a kdyby tyto karty mohly ležet kdekoliv, byla by tato hra až dětsky jednoduchá. Ona má ovšem i své další podstatné zásady, které dále míchají kartami (obrazně řečeno, samozřejmě).
Karty z nabídkového řádku zmizí po dvou kolech, takže máte čas na rozmýšlení i na přípravu správných podmínek. Když třeba vidíte, že vám hra vylosovala panelákový dům, který by se vám hodil ke zvýšení počtu obyvatel, můžete nejprve zaclonit kartu továrny na chemikálie (třeba parkem) a panelákový dům napojit až v příštím kole, díky čemuž se můžete vyhnout sankcím. Takové řešení ovšem není vždycky dostupné, protože do dění se promítají i další věci. Tak třeba cena karty.
Omezený rozpočet
Vynesení každé karty stojí peníze, které získáváte každé kolo z provozování budov, jako jsou restaurace. Lepší karty, jako třeba letiště nebo penzion, jsou samozřejmě dražší, ty horší karty, jako parkoviště nebo restaurace rychlého občerstvení, jsou levnější. Dobrou alternativou jsou potom hrou přiřazené karty, které jsou ještě cenově zvýhodněné, ale máte jich jenom omezené množství (nehledě na to, že hra vám vždy pečlivě vybere a to často ty základní karty, jako je sídliště). Poslední možností je vynést otočenou kartu, která představuje jenom jednu ze základních zón (nikoliv konkrétní objekt jako například kino nebo butik), což jenom násobí přilehlé kartičky nebo přináší peníze do kasy.
Toto lze ještě navíc umocnit násobičem kartiček. Když ho vynesete na některou z karet, přinese vám dvakrát tolik bodů než samotná kartička. Násobiče jsou skvělou možností v případě, že zrovna nemáte peníze a potřebujete se odrazit ode dna, nebo když se vám nelíbí žádná z karet a potřebujete počkat na to, až hra vynese nové.
Kromě omezeného rozpočtu vstupuje do hry také zmiňovaná reputace. Ta se pohybuje od kladných do záporných hodnot, většina levelů si ale vymiňuje hodnotu v kladných číslech. Reputace závisí na spokojenosti lidí – pokud jim pod okny budete stavět průmyslové zóny, o vaše město nebude mít nikdo zájem. Tím pádem pro vás bude problém splnit kvóty počtu obyvatel, neboť ten každé kolo roste nebo ubývá právě v závislosti na reputaci (vedle vynášených karet). To znamená, že když budete mít reputaci třeba +3, každé kolo se do města přistěhují další 3 lidi. Když budete mít reputaci -5, každé kolo se z města odstěhuje 5 obyvatel atd.
Speciální události
SUBURBIA mě zpočátku trochu nepříjemně překvapila tím, že nenabídla tutoriál. Naštěstí jsem brzy zjistila, že tutoriál je součástí hry, jenom se k němu hráči sami musí dostat. Pokud tedy i vy budete mít podobný problém, na úvodní obrazovce klikněte na položku „reference“ a pokračujte kliknutím na položku „tutoriál“.
Tutoriál vás naučí všechny základní prvky, jenom na jedno si musíte přijít sami. Mám teď na mysli priority v jednotlivých městech a odhad, jaké budovy budou mít jaký dopad. Hra vám sice dopad karty vždycky znázorní, ale posouvat kartu políčko po políčku člověka nikdy moc nebaví.
U této deskové hry mě mile překvapilo, že do základních pravidel přidává další prvky. Jakmile se jakžtakž naučíte její základy, hnedle přijde s něčím novým. Třeba vás pošle do Essenu, kde vládnou speciální bonusové karty, a nechá vás spojit odlehlou vesnici s vyhlášenými restauracemi. V tomto bodě vás napadne, že SUBURBIA byla navržená přímo pro mobily s Androidem. Která opravdová deskovka vám v půlce představí nová pravidla nebo prvek? Nenapadá mě vůbec žádná…
Singleplayer vs. multiplayer
Kromě singleplayerové hry, v níž najdete více jak 40 úrovní, nabízí SUBURBIA také možnost zahrát si v lokálním multiplayeru. To znamená, že se postavíte jednomu až třem dalším živým nebo AI ovládaným hráčům, přičemž každý z těchto hráčů hraje na svém vlastním poli, takže se porovnávají v podstatě jenom body.
Během multiplayeru je docela zajímavé sledovat, kam umělá inteligence pokládá karty a k jaké strategii se uchýlí. Také je zajímavé střídat se na tzv. hot seat a popichovat se u telefonu s živými lidmi. Nicméně zábavné je to jenom chvíli – škoda, že tvůrci nepřinesli možnost hrát multiplayer skrze bluetooth, kdy by si každý z hráčů hrál na svém vlastním telefonu. Tato možnost je aktuálně součástí každé druhé mobilní hry (včetně nedávno recenzované strategie Auralux: Constellations) a to i real-time strategií, jejichž propojení je větší problém, jak propojení u tahových her. Na druhou stranu, lepší něco než nic.
Desková hra nebo strategie?
Ačkoliv hru SUBURBIA na Google Play najdete v záložce deskové hry, hodně si toho vzala i ze žánru strategií. V singleplayeru je hra rozdělená na několik úrovní. V každé z nich dostanete do ruky nějaké město a cíl, jehož musíte dosáhnout během stanoveného počtu kol. Cílem obvykle bývá něco takového jako „mějte ve městě více jak 100 obyvatel“, „dosáhněte věhlasu více než 5 bodů“ nebo „výdělku více jak 5 dolarů“ atd.
Abyste stanoveného cíle dosáhli, musíte dobře plánovat a rozmýšlet, kam vyložíte kartu v tomto kole i o kolo později. Komplexita a dost přesná pravidla přitom mají na svědomí, že hráč má na dění mnohem větší podíl než samotné štěstí pří lízání karty. O hře SUBURBIA jsem proto mezi přáteli často mluvila jako o strategii, nikoliv o deskové hře. A tím bych dnešní recenzi asi i uzavřela. SUBURBIA je perfektní desková hra, která vám po většinu času bude připomínat budovatelské strategie s jednodušším grafickým kabátkem. To znamená, že kromě ortodoxních fans deskovek by jí měli věnovat pozornost i stratégové.
SUBURBIA
Hratelnost - 96%
Grafika - 84%
Hudba a zvuk - 80%
Originalita - 98%
90%
Pecka!
Výborná desková hra, která se díky principům často podobá klasických budovatelských strategiím typu SimCity. V digitální podobě je navíc mnohem stravitelnější, než kdybyste ji hráli ve skutečnosti.