(Recenze) Hitman: Sniper – Krvavá party v luxusní přímořské vile

Zapomeňte teď na klasické pěšáky, kteří pobíhají mezi kulkami někde v první linii. Proti Hitmanovi jsou všichni tihle vojáci jenom žabaři. Hitman totiž patří do nadřazené vojenské skupiny, mezi tzv. snipery. Ti vás odkrouhnou klidně i na vzdálenost několika kilometrů a to aniž by sami vůbec něco riskovali. Jde vám z toho mráz po zádech? Mě také! A proto jsem se upřímně těšila na hru Hitman: Sniper. Ta už od loňského ohlášení slibovala, že nás do kůže těchto ledově klidných nájemných zabijáků dostane. A jak slíbila, tak také udělala, což je hodno toho pravého drsňáka, že?

Hitman: Sniper je hra o systematickém zabíjení lidí. Kromě zaměřování a odstřelování vybraných osob takovým způsobem, abyste zbytečně nevzbudili poplach, v ní nic jiného dělat nebudete (tedy až na malé výjimky, jako například rozstřelování notebooků atd.). To sice nezní nijak moc lákavě, ale ve skutečnosti to lákavé je.

Prominenti si dávají do nosu

Postupně se úkoly v misích samozřejmě ztěžují například nutností střelit strážného do hlavy v pohybu, odklidit ho takovým způsobem, aby spadl do bazénu, nebo střelením do hořáku plynové lampy atd. Rafinovanější možnosti smrti – kromě skvělého způsobu zametení stop po vraždě – vedou také k vyššímu bodovému ohodnocení, což vede zase k plnění dalších dílčích úkolů například dosažení skóre vyššího jak 400 000 atd.

Vrah se vždycky vrací na místo činu

Opětovné navracení se na místo činu s novými úkoly je celkem uspokojivé. Ačkoliv neměnné prostředí evokuje nudu v té nejkrutější podobně, to co se tu děje je čirá taktická akce. Čím častěji se vracíte na své odstřelovačské místo, tím více o luxusní vile a pohybu stráží uvnitř ní víte. Mnohem lépe si tak rozložíte jednotlivé úkony, kdy a jak zastřelíte některé lidi, vyhrajete si s pokročilými finesami, takže pak lépe plníte obtížnější zadání mise a to včetně minimálního skóre, které opravdu velmi rychle roste.

K plnění pokročilých misí vám vedle šikovných rukou pomohou i dodatečné bonusy. Vedle zpomalení dechu je to i efekt zpomalení kulky ála Max Payne. To je velmi užitečné například během úkolů, kdy musíte prominenta sejmout kulkou do hlavy za pochodu, nebo kdy se vám tento živý terč plete mezi nevinnými lidmi, respektive za překážkami (a je ho proto velmi těžké „picnout“ jen tak z fleku).

Z vyhrocené situace, kdy vám hrozí prozrazení, vám často pomůžou i šikovné informativní prvky, kdy se vám v případě poplachu, nebo například zmatení nepřítele (většinou je jich více najednou) okolo hledí ukáží příslušné ikony, po jejichž nakliknutí na „problematického“ člověka automaticky odzoomujete a tím pádem ho pohodlně odstřelíte bez toho, že byste po domě zdlouhavě bloudili. To by v kritické situaci mohlo odpovídat hledání pomyslné jehly v kupce sena.

Kdo nevylepšuje svojí výbavičku, jako by nebyl

Takže co tu máme? Extra fajnovou sniperskou hru, která udělá radost úzkému spektru lidí – zato však pořádnou. Ve hře jenom střílíte, což pro někoho může být minusem a pro někoho zase velkou výhodou. Hodnocení této hry proto ponechávám na jejím nejnižší poloze, a pokud patříte mezi fanoušky zbraní a drsňáků s vyholenými hlavami (abychom si dobře rozuměli – jedná se o narážku na agenta s číslem 47 vytetovaným na temeni hlavy), potom si k hodnocení klidně ještě pár bodů přidejte.