Historie operačního systému Android se už dnes táhne pěkných pár let. První komerční verze Androidu se na světě objevila skoro přesně před sedmi lety, 23. listopadu 2008. Už to samo o sobě ale bylo velké vítězství, jemuž předcházel dlouhý vývoj. To už Android vlastnil Google, a jeho financování bylo zajištěno. Google ovšem operační Android nevymyslel, počátky samotného nápadu jsou ještě o něco starší.
Android, Inc
Za původním nápadem na operační systém Android stáli tři lidé – Andy Rubin, Nick Sears a Chris White. Všichni tři měli za sebou mnohaleté zkušenosti v komunikacích a programování. Jejich cílem bylo vytvořit operační systém, který by učinil mobilní telefon soběstačnější a více si uvědomoval svého majitele a jeho potřeby. Založili proto v americkém městě Palo Alto společnost Android, Inc, jejímž cílem bylo tento operační systém vytvořit. Společnost pracovala ve velkém utajení a měla už od začátku problémy s financemi, až ji nakonec v roce 2005 odkoupil Google. Všichni klíčoví zaměstnanci v ní přitom zůstali.Android OS
V prosinci 2006 se konečně vývojovému týmu podařilo dostat do světa první prototyp svého operačního systému. Ten se jmenoval Sooner a hodně připomínal operační systém Blackberry OS – nepodporoval ještě dotekovou obrazovku a měl naopak fyzickou klávesnici. O skoro rok později vzniklo konsorcium Open Handset Alliance, jehož součástí se stal jako Google, tak velké množství jiných společností zabývajících se výrobou mobilních technologií včetně Intelu, Samsungu, NVIDIE, HTC, Qualcommu, LG a dalších. Google pak oznámil, že jeho cílem je vytvořit systém, jež bude fungovat na tisícovkách různých modelů a 5. listopadu 2007 přišla na svět už konečně betaverze prvního Androidu, jak ho známe – otevřenou platformu, neomezenou na konkrétního výrobce hardwaru a s ovládáním primárně přes dotykovou obrazovku. Proto se tento den dodnes slaví jako narozeniny tohoto operačního systému. Prvním komerčně dostupným telefonem s Androidem se pak stal 23. listopadu 2008 HTC Dream.
Struktura Androida
Základní aplikační virtuální stroj Androida se jmenoval původně Dalvik, od verze 4.4 se používá Android Runtime (ART), v samotné verzi 4.4 ještě i za přítomnosti Dalvika pro zpětnou kompatibilitu, od Androida 5.0 už ART Dalvika plně nahradil.
Jednotlivé komerční verze Androida
Android 1.0 – 23. 11. 2008
První Android vůbec žádné vlastní pojmenování oficiálně neměl. Zavedl podporu všech základních funkcí Androidu – SMS, MMS, Wi-Fi, Bluetooth, internetové služby včetně (tehdy ještě) Android Marketu a všech základních Google služeb včetně mailu. Už zde byla i podpora pro chatové služby a základní funkce fotoaparátu, přehrávání videí, YouTube aplikace a možnost nastavení pozadí, vibrací, vyzvánění nebo zobrazených notifikací. Už v první verzi existuje i podpora pro hlasové ovládání. Upgrade z února 2009 na verzi 1.1 pak přidává ještě možnost přidávat přílohy k mailům, větší možnosti pro Google Maps a layouty a možnost schování klávesnice při vytáčení čísla.
Android 1.5 Cupcake – 27. 4. 2009
První pojmenovaný Android zavedl sladkou konvenci ve jménech, a obsahem přidal mnoho zajímavých vlastností k dobru. Videa a obrázky už v něm šly nejen prohlížet ve větším množství formátů, ale i nahrávat na internet, přibyla podpora stereo zvuku i přes Bluetooth (A2DP, AVRCP), do Androidu byly přidány widgety a také možnost nahrát klávesnice od externích autorů. Klávesnice také poprvé automaticky dokončuje slova za uživatele. Operační systém začal také podporovat vlastní obrázky u kontaktů a možnost kopírovat a vložit v prohlížeči. Poprvé se také objevily animace, možnost autorotace obrazovky, vyhledávací okno na hlavní obrazovce a rychlý přístup k posledním volaným číslům.
Android 1.6 Donut – 15. 9. 2009
Donut se nechal pravděpodobně inspirovat americkou policií, která má tuto sladkost prý velice v oblibě, protože byl primárně koncipován kolem vyhledávání a detektivní práce. Typické vyhledávací okno na hlavní obrazovce doznalo mnoho vylepšení, vývojáři dostali možnost přidat svůj obsah do vyhledávání, vyhledávání se zlepšilo i v Android Marketu. Obecně se zlepšila rychlost hledání čehokoliv, možnosti pracovat s kamerou a konečně dostali uživatelé možnost označit a případně i vymazat několik fotografií najednou. Android také dostal podporu pro práci s telefony s lepšími typy obrazovek, novějšími komunikačními protokoly, nové ovládání pomocí gest a rozšířil si slovník pro hlasové ovládání i do jiných jazyků.
Android 2.0 Éclair – 26. 10. 2009
Vzhledem k tomu, že Éclair přišel jen krátce přes měsíc po Donutu, by se dalo čekat, že v něm moc změn nebude. Je to ale spíše naopak, změn přinesl hodně a ve všech směrech. Poprvé bylo možné v Androidu vytvořit více účtů, a k možnostem emailu přibyl také celý Microsoft Exchange. V oblasti konektivity přibyla podpora Bluetoothu 2.1. SMS a MMS se dočkaly možnosti vyhledávání a automatického mazání nejstarších zpráv, když uživatel dosáhl jejich maximálního počtu. Přes kontakty se také nyní dalo jako volat a posílat SMS, tak odesílat emaily. Fotoaparát dostal podporu celé řady nových funkcí včetně blesku, zoomu, různých nastavení scenerie, bílé, barvy a makra. Klávesnice se dočkala vylepšení a zrychlení, včetně chytřejšího našeptávacího slovníku. Prohlížeč zase podporu HTML5. Aplikace Google Mapy i Kalendář dostaly nové funkce. Kvůli novějšímu hardwaru byla opět zlepšena podpora větších typů obrazovek s více dotykovými body a lepším rozlišením a obecně byla zrychlena práce s hardwarem. A poprvé také spatřily světlo světa živé tapety. Novinek bylo tolik, že Éclair nakonec potřeboval další dvě verze v průběhu příštích tří měsíců (2.0.1 a 2.1) čistě na opravy chyb a optimalizace, aby vše běželo, jak se patří.
Android 2.2 Froyo – 20. 5. 2010
Název Androidu 2.1 je zkratka pro Frozen yogurt – zmrzlý jogurt – nicméně tato verze dělala spíše všechno možné pro to, aby telefony nikde zamrzlé nebyly. Jedna z hlavních novinek, kromě mnoha optimalizací a oprav, byla například možnost vytvořit si z telefonu Wi-Fi hotspot. Froyo také vylepšil podporu Microsoft Exchange, přidal možnost instalovat alespoň některé aplikace na paměťovou kartu a možnost zástupců normálních aplikací na plochu. Prohlížeč také konečně začal zobrazovat správně gif animace a díky lepší podpoře cloudu se rozšířily možnosti internetové online komunikace. V Androidu také vznikla podpora režimu do auta a nočního režimu, kdy se telefon automaticky propojí se systémem v autě nebo vypne datové sítě přes noc. Android Market poprvé používá automatické aktualizace. Froyo také zavádí podporu Adobe Flash, ale ten je distribuován pouze externě – přes stránky Adobe nebo přes Android Market. Znovu se rozšířily i možnosti hardwaru, od kamery po nové typy obrazovek, a je možné zadávat hesla i s pomocí kombinací písmen a čísel. V galerii také poprvé funguje základní gesto zoom. V průběhu více než dalšího roku navíc dostal Froyo tři další bezpečnostní a opravné updaty (2.2.1, 2.2.2, 2.2.3), včetně nějakých vylepšení výkonu.
Android 2.3 Gingerbread – 6. 12. 2010
V případě Gingerbreadu se Android poprvé rozdělil – v jeho rámci vyšly vlastně dva samostatné updaty, každý s vlastní sadou oprav a optimalizací. První sada přidala podporu NFC, novou klávesnici, opět nové typy rozlišení a velikostí obrazovek a rozšířila použití funkce kopírovat/vložit. Také se v ní nově objevily pokročilejší senzory typu barometr a gyroskop. Jinak se první verze Gingerbreadu hodně soustředila na vylepšení a zjednodušení stávajících funkcí Androidu. Objevil se nový manažer stahování, zjednodušil a zrychlil se interface, změnila se opět klávesnice a zlepšil se slovník i možnost hlasového ovládání. Rozšířily se možnosti grafiky, audia (včetně možností typu ekvalizér, zesílení basů apod.), přehrávání videa a objevila se podpora přední kamery. Optimalizace se dotkly také spotřeby baterie. První verze Gingerbreadu měla dva opravné updaty (2.3.1, 2.3.2) především kvůli problémům s telefonem Google Nexus S.
Druhá verze Gingerbreadu začala vycházet skoro tři měsíce po té první v několika postupných updatech (2.3.3 – 2.3.7). Přidala podporu pro hlas a video chat v Google Talk, zavedla nové bezpečnostní šifrování SSL, další možnosti kamery, stínové animace a vylepšila aplikaci Gmail. Ještě jednou také došlo k vylepšení spotřeby baterie systému a poprvé se objevila podpora pro Google Wallet. Poslední z updatů Gingerbreadu vyšel 21. září 2011.
Android 3.0 Honeycomb – 22. 2. 2011
Honeycomb přivedl Android na tablety, a všechny jeho updaty se točily okolo nich. První tablet s Androidem byl Motorola Xoom, který vyšel 24. 2. 2011. Protože doháněl v tu dobu už poměrně rozvinutou klasickou verzi Androidu, vyšel v několika poměrně vlastnostmi nabitých verzích rychle za sebou. Některé z pro tablety nově představených vlastností se později staly běžnou součástí i normální smartphonové verze Androidu.
Základní varianta přišla s celým základním dnešním tabletovým interfacem od lišty po multitasking. Tablety si samozřejmě vyžádaly podporu více prohlížečů a vícejádrových procesorů. Honeycomb také představil novou tabletovou klávesnici pro velké obrazovky, a nové způsoby práce s emaily, kontakty, osobními složkami a dalším softwarem. Vylepšena byla práce s přední kamerou, poprvé se objevila hardwarová akcelerace a velká pozornost byla věnována šifrování jednotlivých dat uživatele – zde vznikla v Androidu samostatná povolení pro práci s osobními daty u každé jednotlivé aplikace.
V druhé řadě updatu Honeycombu, která vyšla 10. 5. 2011, byla kromě optimalizací a updatů předchozích novinek představena podpora pro externí zařízení připojitelné přes USB (funkce USB On-the-Go), včetně podpory externích klávesnic, joysticků a gamepadů. Objevil se zde poprvé vysokorychlostní klíč na Wi-Fi, jenž zachovává připojení, i když má telefon či tablet vypnutou obrazovku. Možnosti zobrazení posledních aplikací se trochu rozšířily a widgety na domácí stránce dostaly možnost nastavení velikosti.
Třetí řada Honeycombu z 15. 7. 2011 pak kromě dalších optimalizací a updatů dala vývojářům větší možnosti kontrolovat zjev Androidu, přidala větší podporu hardwaru a zlepšila synchronizaci mezi paměťovou kartou a hlavním zařízením. O dva měsíce později v updatu ještě pak přidala podporu elektronických knih, vylepšila podporu Adobe Flash a svou psanou čínštinu. Android Market také dostal srozumitelnější podmínky používání. V průběhu dalšího půl roku pak dostal Honeycomb ještě dalších pět updatů (3.2.2 – 3.2.6), ale vesměs se týkaly optimalizací a oprav.
Android 4.0 Ice Cream Sandwich – 16. 11. 2011
Ice Cream Sandwich měl své jméno dost po právu, protože byl nacpaný mezi práci na Honeycombu. Byl také posledním Androidem, jež podporoval Adobe Flash Player. I tak se mu podařilo uvést na svět řadu novinek. Spousta z nich byla viditelně převzata z Honeycombu – změny v designu a optimalizaci, práce se soubory, nové aplikace a také widgety, které se zde poprvé začaly zobrazovat v samostatné kartě. Jako novinky ale přišla třeba podpora služby Wi-Fi Direct, smartphony podporující NFC byly vylepšeny o Android Beam, umožňující rychlou výměnu dat, a Android začal plně podporovat převod diktovaného slova do textu v reálném čase. Díky vylepšené práci s kamerou se také poprvé objevila možnost odemykání telefonu na základě rozpoznání konkrétní tváře. Editor na fotografie je od Ice Creamu plně zabudován přímo v Androidu a možnosti Galerie se silně rozšířily. A Chrome začal i na mobilech automaticky synchronizovat záložky. První verze Ice Cream Sandwiche měla dva menší opravné updaty, 4.0.1 a 4.0.2, v dalších dvou měsících.
Druhá dávka Ice Cream Sandwiche přišla 16. 12. 2011 a spolu se svým updatem z 29. 3. 2012 se soustředila hlavně na oblast grafiky, databází a slovníků. Vylepšen byl také Bluetooth a vývojáři dostali nové nástroje. Další změny pak doznaly také výchozí kalendář, fotoaplikace, rozpoznávání čísel a byla zlepšena automatická rotace obrazovky. Nějaké vylepšení také přišlo v oblasti stability celého systému.
Android 4.1 Jelly Bean – 9. 7. 2012
Po relativně malém a hlavně stabilizačním Ice Creamu to Google rozjel ve velkém stylu. Jelly Bean měl postupně tři velké updaty, každý s vlastním množstvím oprav v rámci víc než jednoho roku. Jako první Android přestal oficiálně podporovat Adobe Flash Player.
První Jelly Bean předělal hlavně interface ve snaze vytvořit nové, lepší a rychlejší uživatelské prostředí. Rozšířily se možnosti nastavení a toho, co všechno je možné v systému vypnout, či zapnout. Uživatelé dostali možnost předělat si umístění a velikost widgetů a ikon aplikací dle svého vkusu a instalovat si vlastní klávesnice. Audio podpora se opět rozšířila, včetně možnosti práce s multikanálovým zvukem a využitím externího audio přehrávače. Opět se rozšířily i možnosti fotografování. Interface Jelly Beanu se začal používat na tabletech s menší obrazovkou. Tato verze měla dva opravné updaty v průběhu tří měsíců (4.1.1, 4.1.2), vesměs kvůli menším chybám a optimalizacím na konkrétních smartphonech.
Druhý Jelly Bean (4.2) spatřil světlo světa 13. 11. 2012. Přidal nové možnosti zamykacích obrazovek a toho, jak se na nich aplikace či widgety mohou zobrazit, předělal zobrazení spotřeby baterie a nově se v něm objevila možnost screensaverů zobrazujících stav zařízení. Bluetooth se dočkal menší úpravy kvůli podpoře více obrazovek, případně obrazovek bezdrátových. Do Androidu také přibyla dnes běžná ovládací gesta na zoom pomocí poklepání na obrazovku, probuzení telefonu a další. Bylo také vylepšeno ovládání gesty a hlasem pro sluchově či zrakově postižené. Hodiny se dočkaly také přepracování a SMS podporu hromadných zpráv. Tato varianta měla dva updaty (4.2.1, 4.2.2), v nichž kromě oprav přibyla ještě podpora bluetoothových gamepadů, možnost vypnout/zapnout Wi-Fi a Bluetooth z horní lišty a oznámení o stahování aplikací a updatů.
Poslední verze Jelly Beanu vyšla 24. 7. 2013 a k designovým změnám přidala podporu nových komunikačních protokolů, jako je třeba nízkoenergetická verze Bluetoothu a novější ovladače videa a grafiky, a také 4K rozlišení. Přepracovala také znovu aplikaci pro fotografování a přidala podporu jazyků psaných zprava doleva. Android se zde také dočkal mnoha bezpečnostních oprav a vylepšení a dalších optimalizací. Poslední Jelly Bean měl jeden menší opravný update o tři měsíce později (4.3.1).
Android 4.4 KitKat – 31. 10. 2013
KitKat vyšel ve dvou verzích, ale ve skutečnosti jde o verze alternativní – jedna je pro smartphony, a druhá pro různá nositelná zařízení typů chytré náramky, hodinky apod. Podle toho také vypadají jeho novinky, už také v sobě měl zabudován nový runtime ART, ale ve výchozím nastavení nebyl obvykle povolen. KitKat přinesl zase nějaké menší vizuální změny designu, a zapracoval hodně na komunikačních protokolech; vylepšil zase o něco podporu Bluetooth, Wi-Fi a poprvé měl v sobě zabudovanou přímo podporu infraportu. Rozšířil také podporu NFC, aby se dalo použít jako platební karta. KitKat také přinesl nějaké optimalizace pro telefony s malou operační pamětí (RAM). Vylepšení doznalo také audio, prohlížeč a aplikace hodin. Ve čtyřech updatech (4.4.1 – 4.4.4) k prvnímu KitKatu, které vyšly v dalších osmi měsících, byly kromě oprav a bezpečnostních záplat vylepšeny opět ještě funkce fotoaparátu a s ním spojených aplikací.
Druhá verze KitKatu není tedy vlastně následníkem k původní, ale speciální verzí pro různá chytrá zařízení. Zajišťuje tedy základní podporu a funkce ve stejném stylu jako klasický KitKat, ale navíc s nutnou podporou především pro chytré hodinky apod. Tato verze vyšla 25. 7. 2014 a má samostatné číslo 4.4W, spolu se dvěma updaty 4.4W.1 a 4.4W.2, které jí dodávají možnost přehrávat hudbu offline, podporu GPS a updaty pro Google Mapy a alarm.
Android 5.0 Lollipop – 12. 11. 2014
Zatím pořád ještě aktuální verze Androidu, Lollipop, už za sebou také něco má. Jako první v základu plně nahradil původní runtime Dalvik novým a rychlejším systémem Android Runtime (ART). Zavedl také podporu 64bitových procesorů, předělal opět design a součástí Androidu se stal i spořič baterie. Aplikace třetích stran jsou plně schopny pracovat s daty přímo na paměťových kartách nebo jiných externích discích. Audio se dá plně přijímat i vysílat přes USB zařízení. Grafika zažila také upgrade, kromě nových knihoven pracuje s vektory, což umožňuje měnit velikost u jednotlivých objektů bez ztráty jejich kvality. Lollipop také podporuje novou aplikaci, která umožňuje používat blesk u kamery místo baterky. Vylepšila se také podpora Emoji a možnost vytvářet na telefonech mnoho různých účtů s různým přístupem. Notifikacím je nyní možné nastavovat specifické priority, podle nichž se zobrazují. Během prosince 2014 vyšly na původní Lollipop dva updaty (5.0.1, 5.0.2), vesměs kvůli opravám chyb a optimalizacím.
Druhá dávka Lollipopu s pořadovým číslem 5.1, zatím poslední, přišla na svět 9. 3. 2015. Přinesla s sebou lepší a snazší kontrolu připojení k Wi-Fi sítím a spárovaným bluetoothovým zařízením, oficiální podporu pro dvě SIM karty, možnost telefonování ve vysoce kvalitním frekvenčním pásmu a zabudovaný ochranný systém proti ukradení, kde je možné přes Google účet zařízení najít, i pokud bylo resetováno do továrního nastavení. Zlepšení se dostalo i nastavení priorit notifikací, aby bylo možno alespoň částečně nahradit klasický tichý režim, který byl v prvním Lollipopu odstraněn. Druhá sada Lollipopu měla prozatím jeden update (5.1.1) v dubnu 2015, kvůli opravám různých chyb.
Android 6.0 Marshmallow
Marshmallow je zatím ve stadiu preview a přesné datum, kdy vyjde, se zatím neví. Měl by obsahovat předělaný a zjednodušený model schvalování přístupu aplikací k obsahu telefonu, nový spací režim nastavení spotřeby baterie, zabudovanou podporu pro čtečky otisků prstů a nové oboustranné USB typu C. Také by měl předvést ověřené spojení, která by se měla dát nakonfigurovat, aby se automaticky používala v konkrétních aplikacích a uživatel je nemusel vždy znovu a znovu odklikávat. Určitou samozřejmostí už je nějaký ten nový design, slibovaná je možnost temné šablony. Na všechny možnosti nového Androidu si ale budeme muset počkat, než vyjde jeho finální verze – stejně jako na to, kam se vlastně bude Android vyvíjet dál.
