Pán jeskyně, svého času velmi oblíbená společenská (něco jako desková) hra, kterou hrál dokonce i Sheldon Cooper a jeho kumpáni v seriálu Teorie velkého třesku, je pro mladší generace dosti neuchopitelné téma. Osobně mi dlouho trvalo pochopit, že pán jeskyně v této hře vyprávěl ostatním příběh a v podstatě je stavěl před situace, které zbylí hráči řešili podle své fantazie a také v závislosti na hodu kostkou. Tahle zajímavá historická relikvie, z níž se v podstatě vyvinuly všechny dnešní počítačové/mobilní RPG, inspirovala také dnes recenzovanou Guild of Dungeoneering. A to tím nejlepším možným způsobem. Nebojte, nebude to bolet. A pochopíte to rychleji a lépe než samotný systém Pána jeskyně.
Guild of Dungeoneering je tahové RPG pro Android v papírovém 2D světě. Jak už bylo naznačeno, stáváte se v něm pánem jeskyně. To obnáší vymýšlení samotného dobrodružství a následně i jeho částečné odehrávání. Zní to divně, ale je to zábavné.
Jak se to hraje?
V první fázi přichází na řadu vaše doupě. Zde střádáte hrdiny a přikupujete nové místnosti, které pak využíváte k tomu, aby vaši svěřenci byli o něco odolnější, šikovnější, nebo lépe vybavení, případně aby jich bylo více. Z tohoto doupěte následně s vybraným svěřencem vyrážíte za dobrodružstvím do rozsáhlých podzemních prostor a jeskyní.K dispozici je vždy několik různých misí. Výběr mise je na vás, ale postupně je musíte splnit všechny, protože jinak se příběhem neprokoušete. Před vstupem do katakomb nebo jeskyní si vždy vyberete jednoho z hrdinů, kteří se liší svým povoláním a tudíž i schopnostmi. K dispozici je klasický bojovník, kouzelník, léčitel atd., samozřejmě podle toho, jaké budovy v základně máte (bojovníci vycházejí z kasáren, kouzelníci z temných komnat a tak podobně, jak to znáte i z dalších her).
Ke každému hrdinovi náleží základní sada karet. Kouzelník má k dispozici třeba možnost udělit 1 kouzelné zranění, nebo seslat štít, který ho od kouzelného zranění uchrání. K těmto kartám se postupně přidávají další kartičky podle toho, jak s hrdinou levelujete a které kartičky si při přechodu na nový level vyberete. Svým způsobem si tak stavíte vlastní balíček karet a hru, respektive daného hrdinu si přizpůsobujete svému hernímu stylu. Zatímco jeden kouzelník tak bude spíše defenzivně založený a mazaný, druhý může být silně ofenzivní, takže místo štítů bude mít k dispozici třeba mocnější útoky atd.
Kromě schopností a dovedností se postupem času dostáváte také k lepšímu vybavení. V bednách v levelech můžete najít nové přilbice, zbraně, štíty, brnění a mnoho dalších zajímavých věcí. Ke každé této věci se váží další bonusy, jako například zvýšené zdraví vaší postavy, nebo možnost přidruženého zranění při útočení kouzly atd. Kombinace neznají mezí a to je jednou z hlavních předností této hry – míchání možností a sledování výsledků v praxi.
Taste svoje meče!
Samozřejmě klíčem k úspěšnému souboji je správný výběr karet. Pokud vidíte, že nepřítel se vám chystá udělit dvě fyzická zranění a vy už máte jen dvě hvězdičky života, musíte v nabízených kartách vyhledat kartičku se dvěma fyzickými štíty. Občas se to sice nepovede, protože v balíčku máte docela jiné karty, ovšem vaše vítězství či vaše prohry jsou vždy výsledkem vašich předchozích rozhodnutí, takže z případné prohry můžete v 99 % případů svalit vinu jenom na sebe.
Výlet do podzemí
Abyste pochopili celou podstatu RPG hry Guild of Dungeoneering a abyste opravdu pochopili, že za všechny případné nezdary si budete moci sami, musím vám vysvětlit ještě systém samotného putování. Jakmile si vyberete hrdinu a dobrodružství, dostanete se do samotné mise, která sestává z plánu podobnému deskové hře. Na tomto plánu je několik políček obsazených, většinou nepřáteli či poklady. V každé misi pak máte za úkol něčeho docílit – například přemoci všechny nepřátele, posbírat všechny poklady atd. Vtip je v tom, že způsob, jak tohoto cíle dosáhnete, je čistě jenom na vás.
Mezi jednotlivými hracími poli jsou prázdná místa, do nichž v každém tahu přikládáte vlastní kartičky. K této činnosti je připraven samostatný balíček karet, v němž se nachází různé druhy chodeb, klikatících se cest, místností a kobek plus poklady a samozřejmě i hromada roztodivných nepřátel. Z těchto kartiček svému hrdinovi přitom chystáte dobrodružství – pokud chcete, aby byl před vstupem k samotnému bossovi co nejsilnější, cestu protáhnete a do místností navíc přichystáte nějaké podřadnější příšery, které mu přinesou dostatek zkušeností (a lepších kartiček a vyšší odolnosti). Samozřejmě, cestu k těmto příšerám byste měli vydláždit pořádnými poklady, protože hrdinové se neradi souží bez odměny a jejich pohyb po tomto hracím poli je samovolný.
Smysl výstavby celého dobrodružství mi dlouho unikal. Myslela jsem si, že cílem je prostě jen spojit výchozí místnost s místnostmi všech vybraných nepřátel nebo místností s poklady. Ale to jsem se vážně pletla, a tím pádem i hodně umírala. Hlavním smyslem je vystavět takové dobrodružství, které by dávalo smysl, a které by hrdinu dostatečně připravilo na všechny nástrahy dungeonu. Když se máte utkat se sedmihlavou saní, musíte prostě nejdříve upižlat pár pavouků, čertů a možná i slabších duchů a sesbírat zkušenosti a předměty, které by z vás udělali dostatečně konkurenceschopné hrdiny. Jinak vás saň pošle na onen svět, ještě ani nevytáhnete meč, abyste se jí mohli bránit.
Teď si možná říkáte, že je to dost nudné. Že můžete s hrdinou pobíhat po katakombách do soudného dne a nikdy neprohrajete. Ale to se mýlíte. Za prvé – čím vyššího levelu vaše postava dosáhne, tím méně zkušeností získá z podřadné havěti. Hra vás tak motivuje útočit na obtížnější nepřátele, protože souboje s podřadnými druhy přestávají mít smysl. Za druhé – do hry postupně vstupují obtížnější a obtížnější druhy. Zatímco na začátku budete mít v zásobníku slabé pavouky, po čase se vám v něm budou ukazovat duchové, zombie, druidi, čerti, zkrátka a dobře silnější a silnější bojovníci s lepšími speciálními schopnostmi. Vystavění správného dobrodružství proto není úplně jednoduché a vyžaduje stejné množství pozornosti a schopností jako samotné karetní souboje.
I když jsem konečně pochopila, že Guild of Dungeoneering není jenom o vymýšlení co nejjednodušších cestiček, stále jsem tu a tam některého svého hrdinu nedokázala převést přes všechny nástrahy dungeonu a musela se s ním rozloučit. Hra naštěstí na tyto případy myslí a v podstatě vám sesílá nové a nové hrdiny všech dostupných povolání pořád dokola, bez jakéhokoliv omezování na čas nebo na kusy. A to je dobře.
Snaha o zachování hrdinů je totiž velká, protože pokud o postavu přijdete, musíte v podstatě levelovat zase od začátku. Zkušenosti se nepřenáší z osoby na osobu a smrt je permanentní. Když tedy přijdete například o kouzelníka Pepu, může se stát (a často se opravdu stává), že budete hodně naštvaní či smutní. Asi nejsem jediný člověk na planetě Zemi, který takový způsob hraní prostě miluje.
Zmuchlaný papír
Někde v textu jsem se o grafickém zpracování už zmínila, ale přesto jsem přesvědčená, že stojí za to se k němu na moment vrátit. Guild of Dungeoneering je 2D hra podobná klasickým deskovkám (kartičky, hrací pole) a to včetně samotné stylizace. Postavy, místnosti, hrací pole, kartičky, vybavení postaviček a prostě všechno vypadá, jako by to bylo vytvořené z papíru. A vypadá to velmi pěkně. Zvolený grafický styl je navíc dost originální, takže vám v hlavě zůstane ještě hodně dlouhou dobu. A jakmile Guild of Dungeoneering zahlédnete příště, určitě si na něj vzpomenete. A nejspíš ho doporučíte i svým přátelům.
Guild of Dungeoneering je nejlepší RPG, které se minulý rok (2016) dostalo na Android. Tvůrci dokázali zkrotit svého tvůrčího ducha (co si budeme povídat, některé indicie hry jsou příliš divné) a nezapomněli ani na hratelnost. Hra je proto silně návyková, stojí za každou vaši korunu.
Guild of Dungeoneering
Hratelnost - 97%
Grafika - 92%
Hudba a zvuk - 93%
Originalita - 99%
95%
Pecka!
Guild of Dungeoneering je zábavné tahové RPG s karetními souboji a neobvyklým herním principem převzatým ze starého Pána jeskyně. Líbit se bude pamětníkům i mladším hráčům.