Když jsem před časem náhodou narazil na tuhle výstřední zvrhlost, netušil jsem co mě čeká. Zaujalo mě pixel-artové provedení hry, jenž budí silný dojem retro-klasiky. Nejdřív jsem si dokonce myslel, že mám tu čest se starým kouskem přeportovaným na OS Android, který doposud unikal mému slabému zraku. Omyl, tohle je relativně nová záležitost – k tomu abych to zjistil jsem vůbec nepotřeboval brýle o síle 5ti dioprtií. Stačilo se podívat do dílny Kairostoftu. Tihle kluci ušatí (anebo, vlastně spíš šikmoocí) sekají jednu pecku za druhou a vůbec si neberou servítky. Všechny jejich díla nesou stejné symptomy. Jednoduchá ruční pixelová 3D izometrická grafika (něco co už dnešní omladina vůbec nezná a když náhodou jo, tak nad tím zarytě ohrnuje nos) v kombinaci se simulací čehokoliv. Vývojářského studia, supermarketu, formulového grand-prix, restaurace… Jenže ono to není vůbec FUJ. Tenhle recept prostě funguje a garantuju vám, že se užerete k smrti dřív než je všechny stihnete dohrát. Až vám z toho ty jejich pixely polezou z uší. Stařešino, jdeme rychle na to, než mě začne zase honit mlsná!
Oukej. Jseš mladej zhrzelej týpek, kterej už dopařil všechny hry co se mu podařilo někde vyčmuchat. Nikde nic není. Doma ve skříni se válí zbytky rozsekanejch kazet, vytahanejch pásek – všechno zanesený hromadou šedýho prachu. Co se ti nepodařilo během několika bezesných nocí dohrát, to stálo za starou bačkoru a letělo odrazem o zeď rovnou do téhle příruční popelnice ve tvém smradlavém pokoji. Ty lepší kousky, který si po asi třiceti půllitrových šálcích hodně silnýho kafe a notně zanedbané školní docházce nakonec dopařil, ty putovaly v rukavičkách a s vytřeštěnýma unavenýma očima na poličku křivě přibitou na zdi hned vedle popelnice herních dějin. No a co teď? Všechno v prachu, na poličce pár nablejskanech krabic a v hledáčku nic novýho. Herní průmysl jakoby usnul na vavřínech. Tvůj pohled se na chvíli zastavil na posteli a už to vypadalo, že i ty usneš dřív než do ní dolezeš. Najednou ti v hlavě bleskla senzační myšlenka a celý pokoj se v jedné vteřině rozjasnil do plných barev. Proč čekat na zázrak, když můžu rozjet svojí vlastní gamesku? Programování nás přece učili na škole, to snad ještě dám, a Filip od vedle to vždycky uměl s fotošopem. Snad tam ten bídák ještě bydlí. Kdy jsem ho viděl naposled? Netrvalo to moc dlouho a polička s modlou v podobě nablejskaných obalů těch nejlepších kousků se přesunula ke strejdovi do garáže. Stala se jakýmsi oltářem našeho nového vývojářského studia…
Tak asi takhle by mohl vypadat příběh na začátku hry. Žádný tam není, ale i tak je vše křišťálově jasné. Jsi osamocený programátor, smrdíš korunou a máš velké cíle. Chceš vyrobit něco, co neskončí ve skříni, ale na poličce. O tom přesně tahle hra je. Máš malé vývojářské studio a chceš dělat velké hry a proslavit se po celém světě. A především vydělat dlouhý prachy. To je vzhledem k počáteční situaci nesnadný úkol a tak se musíš hodně snažit, protože do začátku si nemůžeš dovolit žádný drahý profíky, designery a hudebníky, který hra nabízí.
Klíčem k dobrému startu je vymyslet zajímavou kombinaci druhu hry a žánru. Těžko někoho zaujme romantická 3D střílečka :o) Pozor, není to ale jen o tom. I při vhodné kombinaci, třeba akčního RPG, je proces vývoje hry plný strastí a pastí. Někteří členové týmu můžou mít prostě blbej den a nic zajímavého je nenapadne. První hra, kterou s nezkušeným týmem vydáš poputuje asi rovnou do popelnice. Při troše štěstí se její vývoj alespoň zaplatí a zbude ještě i pár kaček na investice. Třeba do týmu, aby to příště zase nepodělali. Pro zlepšování kvalit svých lidí můžete (kromě toho, že je vyměníte), udělat několik věcí. Jednou z možností je školení, za které zaplatíte. Další je práce na menších projektech – třeba tvorba komiksu, hudby do reklamy a další blbinky. Tým se zlepšuje a dostanete rychle prachy. Ale pozor, celá hra pracuje s fanoušky, o které musíš neustále bojovat a když dlouho nevydáš dobrou hru, začneš je ztrácet. Je nutné najít nějaký rozumný balanc. Vydělané peníze musíš čas od času investovat také do licencí, abys mohl vyvíjet hry pro nové konzole, na jejichž představení na trhu tě hra průběžně upozorňuje. Tyhle licence jsou kurevsky drahý, takže si dobře rozmysli do čeho půjdeš. Spěchat se nevyplatí, čekat taky ne 🙂
Celkově vzato je hra velmi zábavná a herní systém jednoduchý a důmyslný. Kairosoft se nezapře. Tohle je ve všech jejich hrách – kluci se prostě trefili do černého a teď vydávají hry ve stejném stylu na různá témata – přehled nejzajímavějších i s odkazy je dole pod článkem. GemeDev Story lze vytknout snad jen to, že na začátku je hra dost obtížná a nějakou dobu se budeš marně snažit dostat se se svou hrou do Hall of Fame (nejlepší hry všech dob). Pak se ale postupně vypracuješ, z bandy šmudlů se stane holywoodský supertým a budeš mít i prachy na nabušený externí spolupracovníky-profíky. V tento okamžik bude téměř každá vydaná hra v Hall of Fame a začne se z toho stávat předvídatelná nuda… Nicméně, než se sem dostaneš, uběhne pěkných pár dní zábavného hraní. A pak můžeš přejít rovnou na další pecku z dílny Kairosoftu – všechny skvěle zabaví!