Pokrok nezastavíš, ale co si budeme povídat, jedním z hlavních argumentů pro samořídící auta, pomineme-li prestiž a zisk společností, jsou nehody. V Česku jich mimochodem za poslední rok bylo přes 7 000, což není zrovna malé číslo. Nemluvě o 1,2 milionů úmrtí každý rok z důsledku automobilových nehod celosvětově. Jsou tady ale i jiné důvody, jako např. nutnost mít řidičské oprávnění, které by s tímto revolučním vynálezem trochu ztratilo na významu.
Jak fungují autonomní vozidla?
Majitelé autoškol jistě nemají dobré spaní, když pomyslí na to, kolik společností se do vývoje pustilo. A že nejde jen o významné značky, ale i řadu dravých startupů, které to v posledních letech dotáhly dokonce dále než mnozí velcí hráči. Předběhnout se podařilo i ambiciózní Google, který se myšlenkou vozidel s ,,autopilotem” zabýval už počátkem roku 2009.
V posledních dnech je to především rozjetý Uber, kdo na sebe strhává pozornost samořídícími taxíky, které křižují ulice amerického Pittsburghu a převážejí náhodné zájemce. Auta sice díky masivním senzorům na střeše zatím připomínají spíše futuristický DeLorean z Návratu do budoucnosti (ne že by to vadilo), ale nebude tomu tak vždy. Rozeznat autonomní auta od těch klasických bude postupem času náročnější.
Mimochodem… Nenechte se zmýlit, Uber nebyl první. Předstihl ho singapurský startup nuTonomy, jehož auta se rozjela už koncem srpna 2016. Je ale dobré říct, že testování probíhalo pouze v předem vyhrazené a značně jednodušší oblasti.
Technologie, na kterou jednotlivé společnosti sází, jsou postaveny na velmi podobném základu. Hlavním prvkem jsou senzory, které detekují objekty (v případě Google) na vzdálenost dvou fotbalových hřišť ve všech směrech. Nezáleží přitom, zda jde o jiná vozidla, chodce, cyklisty, ptáky na silnici nebo poletující igelitky. Kamery a laserový radar (tzv. lidar) pečlivě skenují okolí, stejně jako využívají podrobné mapy vycházející ze satelitních snímků, resp. Street View či simulace provozu. Všechny tyto informace software průběžně zpracovává a předvídá možné situace tak, aby se pasažéři cítili při jízdě komfortně a bezpečně — od vhodné vzdálenosti, rychlosti i trajektorie vozidla. Současné technologie zvládají reagovat dokonce na signální znamení cyklisty, který dá pohybem ruky najevo, kam bude odbočovat.
Zní to náramně, případně děsivě, pocity jsou na každém z nás. V každém případě ale máme čas. Stále totiž probíhá testování a než naši populaci zaplaví podobná vozítka, potrvá to v lepším případě několik let. Sám Google ostatně nepředpokládá pravidelnou výrobu dříve než v roce 2020.
V rámci čerstvého patentu Google popsal technologii, která učí samořídící auta rozpoznat výstražná světla vozidel záchranné služby, takže mohou v případě nastalé situace uvolnit cestu.
Co se týče modelů aut, výběr je pestrý. Mezi testovacími vozy se míhají hybridní Fordy Fusion, Toyota Prius nebo SUV značky Lexus. Velmi nadějně také vypadá spolupráce Uberu a Volva, které už jezdí po zmíněném Pittsburghu. Auta za sebou mají stovky tisíc kilometrů a nevypadá to, že by je mělo něco zastavit. Google už dokonce představil vlastní prototyp samořiditelného vozítka, který sice nevypadá jako auto pro drsné chlapy, díky svým malým rozměrům by ale mohlo skvěle zapadnout do rušných velkoměst.
A co ten třetí vzadu?
To Tesla je na tom o poznání lépe. Plánovaný softwarový update pro elektrický Model S by měl vozu k současnému adaptivnímu tempomatu dodat i některé schopnosti samořízení už v dohledné době. Mluví se sice o využití jen na dálnicích či při nižších rychlostech, takže si řidič za volantem stále pospat nemůže, pokroková Tesla tady ale rozhodně nezastaví. Příprava má zabrat tři až čtyři měsíce, tak uvidíme.
Pokud vám ve výčtu prozatím chyběly tradiční automobilky jako Mercedes nebo Nissan, nemusíte zoufat. Německý gigant testuje svoje auta v Kalifornii od září 2014. Už v roce 2013 měl navíc najeto nějakých 100 km v Německu. Na loňské světové výstavě dokonce představil futuristický prototyp F015, který sice nepůjde do výroby, ale jako ukázka možného budoucího vývoje je rozhodně povedený.
Chytří Japonci z Nissanu rovněž nejsou pozadu a směle tvoří už několik let. Nedávno navíc oznámili zajímavou pětiletou spolupráci s americkou NASA právě na společném vývoji samořídících aut. Co dodat, slušný partner do výzkumu. Jedním z prvků, na který se automobilka v rámci svého vývoje zaměřuje, je vzájemné sdílení dat a komunikace mezi auty.
Co by řekl Isaac Asimov
Celý tento závod pochopitelně provází konkurenční boj a přetahování chytrých hlav z jedné společnosti do druhé. Nebýt perfekcionismu Googlu, mohl to být on, kdo by této oblasti dominoval, ale jeho snaha o dokonalost aktuálně nahrává menším firmám, které ze hry zatím těží více. Co naplat, že mají auta Googlu najeto přes 1,5 milionu km bez nehod.
Není to bez chyb! 7. května letošního roku na Floridě zemřel pasažér samořídícího auta Tesly, které najelo pod návěs náklaďáku. Systém údajně nebyl chopen rozpoznat bíle lakovaný návěs, který autopilot nezvládl identifikovat…
Zakladatel Tesly Elon Musk říká, že budou lidé v budoucnu za volantem zakázaní. Myšlenka to rozhodně není špatná, ale na to si ještě počkáme. Nahradit dvě miliardy světových automobilů nezvládneme během několika let, ani kdybychom měli technologii odladěnou do posledního pixelu. Nemluvě o tom, že zde stále visí ve vzduchu Asimovovy zákony robotiky. Kdo bude zodpovědný za nehody samořiditelných aut. Společnosti? Vývojáři? Jak se rozhodne robotické auto v případě, že bude muset volit menší následky, která ale může zahrnovat smrt řidiče? A koupili byste si auto, které s vámi ,,úmyslně” narazí do stromu, jen aby zamezilo větší škodě na životech? To nejsou zrovna snadné otázky, ale je dobré na ně při dalším vývoji myslet. V každém případě máme solidně nakročeno do další technologické revoluce… Nebo spíše najeto?
